Multikulty v nedohlednu

Dneska ráno jsem si chvíli myslel, že jsem konečně objevil řešení problému zvaného multikulty. Už jsem si říkal, že příští nobelovka za mír konečně zamíří do Česka, ale po pár minutách jsem zjistil, že zase ne.

Jak už jsem psal v článku "Pořídil jsem 3D za 2 Kč", mám na parapetu kuchyňského okna už asi týden krmítko pro ptáky. Těm jsem do něho dával oříšky, slunečnici, proso a vločky. Když přilétly sýkorky, hrdličky nebo dokonce strakapoud, byla to nádherná podívaná.

Třetí den ale toto ptačí bistro objevili kosi. Začali se v něm chovat jako doma. Zobali a zobali... Sýkorky, kvůli kterým jsem krmítko vlastně stavěl, už k zobání nepustili. Dokonce i hrdličky se jich bály. A k tomu ještě neměli vůbec vztah k hygieně. Jednou stranou zobali a druhou vypouštěli přetlak. No fuj!

Začal jsem kosy plašit, aby se do krmítka dostali i ostatní. Na chvíli odletěli, ale jak jsem odešel od okna, okamžitě se vrátili a znovu se chovali, jako by jim krmítko patřilo. Přemýšlel jsem, co dělat. V noci mne napadlo, že by to chtělo ještě druhé krmítko. Do jednoho bych dával slunečnici pro sýkorky, do druhého vločky a ovoce pro kosy.

Ráno jsem nápad zrealizoval. Do misky jsem nasypal vločky, do krmítka slunečnici. První přiletěli kosi a hned se pustili do vloček. Krmítka se slunečnicí si ani nevšimli. Začal jsem se těšit, že mezi ptáčky konečně zavládne mír. Černí kosi budou na levé straně parapetu, sýkorky a další barevní zpěváčci zase na pravé straně.

Málem jsem si už poklepal na rameno a pochválil se, jak je to dobře vymyšlené. Vtom přiletěly sýkorky a pustily se do snídaně. Když to zaregistrovali kosi, okamžitě se přemístili do krmítka a sýkorky vyhnali. Pak, jako o závod začali zobat slunečnici. Zobali by zřejmě tak dlouho, dokud by tam nějaká byla.

Zase mi nezbylo nic jiného, než ty nenažrané a závistivé kosy plašit. Jenže mohu plašit kosy, kteří přiletí na mé okno do mého krmítka? Nedostanu se do střetu s ochránci přírody? Není v EU nějaký zákon, který by to zakazoval?

Nakonec jsem se po dnešní zkušenosti rozhodl, že krmítko pro sýkorky ještě vylepším. Tak, aby se do něho dostali jen malí ptáčci. A to druhé nechám volně přístupné, sýkorky do něho stejně nelétají. Stačí jim slunečnice, o kterou jsou schopny se mezi sebou podělit.

Přemýšlel jsem o tom, zda někdy tyhle kosy naučím žít v souladu s ostatními členy ptačí společnosti. Tak, aby žili podle pravidel, která nebudou výhodná jen pro tuhle kosí menšinu, ale pro všechny stejně a bez výjimky.

Svůj výzkum ptačí multikulty společnosti nevzdávám. Třeba jednou objevím řešení, které bude fungovat mezi ptáky i v té naší lidské společnosti. Řešení, při kterém nebude třeba oddělovat jedny od druhých.
Pak se té nobelovky možná konečně dočkám. Jestli mi ji nevyfoukne nějaký kos.