Mojžíšův hřích

        Oba bratři se vydávají k nedaleké skále. Svolávají všechny Židy. Mojžíš stojí u skály a čeká, až se všichni shromáždí. V davu se šíří duch vzpoury. Jednu chvíli to vypadá, že Mojžíše ani nepustí ke slovu. Mojžíš se snaží uklidnit dav i sebe. Cítí, jak mu stoupá tlak. Také Áron, který stojí vedle něj, cítí, jak se napětí stupňuje.

        V jedné chvíli se už neovládne a zařve: "Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?"⁽⁷⁾ Pak dvakrát praští holí do skály. Skoro přitom svou silnou hůl zlomí. Hned nato ze skály vytryskne pramen. Je stejně vydatný, jako byly ty, které Bůh otevíral na všech místech, kde během čtyřiceti let tábořili.
        Všichni jsou spokojeni. Zase mají co pít. Z Mojžíše spadlo napětí i stres, a tak se chystá i s Áronem jít ke svým rodinám.
        Všichni ale spokojeni nejsou. Mojžíš netuší, že právě udělal největší chybu svého života.

Bůh odvolává stárnoucího vůdce
        Ve chvíli, kdy se zdá, že je problém vyřešen, zazní nad táborem hlas samotného Hospodina: "Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám."⁽⁸⁾ Tábor zmlkne. Všichni přemýšlí o tom, co právě slyšeli. Poprvé slyší, že by Bůh napomenul jejich vůdce.
        "Není to příliš kruté?" Tato otázka napadla i Mojžíše. Prosí Boha, aby změnil tento ortel. Tak moc se těšil, že na vlastní oči uvidí zemi, která je už více jak čtyři staletí slibovaná Abrahamovým potomkům.
        Hospodin mu v té chvíli připomíná slova, která zazněla ve chvíli povolání. Bůh mu tehdy řekl: "Což nemáš bratra Árona, toho lévijce? Znám ho, ten umí mluvit. Jde ti už naproti a bude se srdečně radovat, až tě uvidí. Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit.
On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem. A tuto hůl vezmi do ruky; budeš jí konat znamení."⁽⁹⁾
        Bůh Mojžíše pověřil, aby svým jednáním Židům představil charakter samotného stvořitele. Když se Mojžíš rozčílil a začal tlouct holí do skály, ukázal boží povahu ve špatném světle. Lidé se mohli domnívat, že i Bůh je takto vznětlivý. Už by mu nesloužili z lásky, ale z obavy o vlastní život.

Mojžíši, nejsi Bůh
        Vraťme se ještě jednou k Mojžíšovým slovům u skály: "To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?" Jak může něco takového říci? Copak to byl on, kdo dával Hebrejům celých čtyřicet let vodu?
        Mojžíš se v této situaci zaměřil více na sebe, než na blaho národa. Určitě to dokážeme pochopit. Je to lidské. Emoce nakonec Mojžíše dovedly k tomu, že se dokonce staví na místo Boha, jako by to byl on, kdo sytí a napájí Izrael. Zapomněl, že není Bůh. Jen ho má svým jednáním představovat. A právě v tom teď selhal.

Bůh měří všem stejným metrem
        Potrestání Mojžíše mělo ještě další výchovný rozměr: "O tomto provinění vědělo celé společenství. Kdyby bylo vzato na lehkou váhu, vzbudilo by to dojem, že u lidí, kteří zastávají zodpovědné postavení, lze omluvit netrpělivost, jestliže k ní byli silně vyprovokováni. Když ale Mojžíš a Áron kvůli tomuto jedinému hříchu nemohli vstoupit do Kenaanu, lid poznal, že Bůh není přijímačem osob."⁽¹⁰⁾
        V první chvíli se Mojžíšovi zdálo, že Bohem vyřknutý trest je příliš přísný. Proto se s ním zpočátku snaží smlouvat. Slouží mu ke cti, že nakonec uzná Boží svrchovanost a odevzdává svou budoucnost do Hospodinových rukou.
_______________________
⁽⁷⁾Num.20,10;  ⁽⁸⁾Num.20,12; ⁽⁹⁾Exodus 4,14-17; ⁽¹⁰⁾Na úsvitu dějin str.195