Mojžíš smlouvá

        Izraelci se nakonec dokázali vypořádat s odpadnutím, ke kterému je svedly midjánské kněžky lásky. Byla to drahá lekce. Dvacet čtyři tisíc Hebrejů zaplatilo za svou neposlušnost životem.

        Ostatní se pokorně vrací ke svatostánku a slibují, že nebudou pokračovat v uctívání Baala. S Boží pomocí pak poráží midjánské vojsko a usazují se "v údolí naproti Bét-peóru, v zemi emorejského krále Síchona, jenž sídlil v Chešbónu; porazili ho Mojžíš a Izraelci po svém vyjití z Egypta."⁽¹⁾

Nezapoměň, co jsi viděl
        Pomalu se blíží chvíle, kdy Mojžíš dojde na konec své pozemské pouti. Stále více času proto tráví s Jozuem, kterému by rád předal roli vůdce národa. Není to přitom vůbec snadná doba. Židé se každou chvíli musí bránit útokům okolních národů: "Síchon vytáhl proti nám do Jahsy k boji s veškerým svým lidem. A Hospodin, náš Bůh, nám ho vydal. Porazili jsme ho i jeho syny a všechen jeho lid."⁽²⁾
        Takových bitev bylo v krátké době několik. Mojžíš vybízí Jozua i celý národ: "Na vlastní oči jsi viděl všechno, co Hospodin, váš Bůh, učinil těm dvěma králům. Tak učiní Hospodin všem královstvím, jimiž budeš procházet.
Nebojte se jich, vždyť Hospodin, váš Bůh, bojuje za vás."⁽³⁾
        Mojžíš velice dobře ví, proč dává tuto radu. Za těch čtyřicet let, které strávil s Hebreji, zažil mnohokrát nepochopitelný zvrat. Jeden den Židé chválili a oslavovali Hospodina za jeho úžasnou péči, druhý den chtěli odvolat svého vůdce, zvolit si jiného a pak se vrátit zpět do Egypta.
        Teď, na konci své životní pouti, Mojžíš varuje všechny v táboře. Vybízí je, aby se poučili z chyb svých předků a neopakovali je.

Pokorná prosba
        Jednou, když je zrovna klidnější období míru, odchází Mojžíš do stanu setkávání. Jde sám, nechce žádný doprovod. Přichází na místo, kde se mu často zjevuje Bůh. Pokleká a vztahuje své ruce k nebi: "Panovníku Hospodine, ty jsi začal ukazovat svému služebníkovi svou velikost a svou pevnou ruku. Však také který bůh na nebi nebo na zemi by dovedl vykonat takové činy a takové bohatýrské skutky jako ty!
Kéž smím přejít Jordán a spatřit tu dobrou zemi, co je za Jordánem, dobrou hornatou zemi a Libanón!"⁽⁴⁾
        Mojžíš se mnohokrát přimlouval za svůj lid. Byl to on, kdo dokonce prosí, aby Bůh raději vymazal jeho jméno z knihy života, než aby opustil Izrael.
        Teď prosí sám za sebe. Zná Hospodina jako toho, který dokáže odpouštět. Jeho Bůh je Bohem milosrdným a milostivým. Říká si: "Tak proč by jednou nemohl odpustit i mně?"

Prchlivý Hospodin
        Později, když o tom vypráví během svého loučení s Hebreji, přizná: "Ale Hospodin proti mně kvůli vám vzplanul prchlivostí a nevyslyšel mě."⁽⁵⁾ Mojžíš se s tím vyrovnává těžko. Čtyřicet let snášel urážky a bojoval proti vzpourám. Čtyřicet let neměl žádné soukromí. Věnoval se své roli vůdce často i na úkor svého manželství...
        A teď najednou slyší: "Máš dost. O této věci už ke mně nemluv.
Vystup na vrchol Pisgy a rozhlédni se na západ, na sever, na jih a na východ; na vlastní oči se podívej. Tento Jordán však nepřejdeš.
A dej příkazy Jozuovi, dodej mu síly a odvahy, neboť on ho přejde v čele tohoto lidu a rozdělí jim do dědictví zemi, kterou uvidíš."⁽⁶⁾
        V koutku své duše Mojžíš doufal, že by to mohlo vyjít. Přál si, aby Bůh změnil svůj verdikt a dovolil mu přejít Jordán.
______________
⁽¹⁾Deut.4,44; ⁽²⁾Deut.2,32; ⁽³⁾Deut.3,21; ⁽⁴⁾Deut.3,24-25; ⁽⁵⁾Deut.3,26; ⁽⁶⁾Deut.3,26-28;