Mohu se vzepřít Boží vůli?

Apoštol Pavel má zvláštní smysl pro humor. Setkal se s lidmi, kteří tvrdí, že Bůh si jednou vybral Abrahama, jejich praotce, za svého přítele a tím pádem mají všichni Židé spasení v suchu. Jednou jsou dědicové a tak se jim nemůže nic stát.

Dnes se setkávám s lidmi, kteří tvrdí, že Bůh dopředu určil, jak dopadnu. Ať chci, nebo nechci,  udělám jen to, co mi předem naplánoval. Jsem vlastně takový živý robot, který má ve svém programu stanoveno vše, co má dělat. Nemám svou vlastní vůli.

Pavel napsal něco, co se nám opět, jako minule, může na první pohled jevit jako souhlas s tímto tvrzením: Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?"
Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?" Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? (Římanům 9,19-21)

Co to vlastně Pavel píše? Pokusím se ho parafrázovat: "Člověče, ty tedy tvrdíš, že Bůh vše předem rozhodl a nám nedovolí žádné svobodné rozhodnutí. Opravdu tomu věříš? Tak proč si stěžuješ? Není právě to tvé naříkání důkazem toho, že nemáš pravdu? Copak ti Bůh nějak brání, abys brblal?"

Pavel vzpomíná námitku, kterou často slýchal od svých protivníků: "Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?" Pak přirovnává Boha k hrnčíři a nás k hliněným nádobám, které hrnčíř vyrábí. Dovádí argumenty svých protivníků do extrému. Jako by se jich ptal: "Opravdu si myslíte, že jste jako mísa, ze které zrovna žere váš pes? Uvědomujete si, do jakého světla stavíte Boha, když o něm tvrdíte něco takového?"

Možná bychom si podobné otázky měli položit i my: "Mohu se vzepřít Bohu? Máme svobodu rozhodování? Nebo se cítíme jako kus hlíny, který nemá na výběr?" V tom bychom si měli udělat jasno. Naše odpověď totiž z Boha udělá milujícího otce nebo tyrana a diktátora.

Ale abychom tu složitě nefilozofovali, nebo se neutápěli ve složité teologii. Podívejme se okolo sebe. Opravdu máme pocit, že všichni okolo nás respektují svého tvůrce? Nebo se nám spíš zdá, že si každý z nás dělá, co chce a kašle na to, co si o tom myslí druzí a už vůbec je nezajímá, že jejich jednání vidí i Bůh?

Král Šalamoun, když se mu na stáří znovu vrátila moudrost a pokora před Bohem, napsal biblickou knihu Kazatel. Je v ní velice moudrá rada: "Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud." (Kazatel 11,9)

K podobné myšlence se pak znovu vrátí v závěru knihy: "Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé." (Kazatel 12,14)

Myšlenka Božího soudu je pro mne největším důkazem, že není žádný předem stanovený osud. Pokud by to tak bylo a Bůh by nás pak soudil za to, že jsme naplnili program, který do nás vložil, pak by nebylo pravda to, co píše Jan a co říká celá Bible. Bůh by nebyl láska, ale netvor.

Nejsem kus hlíny. Jsem bytost, které Bůh dal schopnost samostatného rozhodování. Mám svobodu. Mohu si zvolit dobro nebo zlo. Já chci stát na straně dobra a doufám, že mi v tom Bůh bude pomáhat.