MODLITBA KRÁLE DAVIDA

Mám rád 32.žalm. Je zajímavý už svým zvláštním záhlavím: Davidův; poučující. Poučování nemá moc v lásce nikdo z nás, přesto zkusme Davidovi chvíli naslouchat. Jeho píseň je úžasná.

Přečtěme si nejprve úvodní dva verše tohoto žalmu:
“Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.“ David popisuje svůj vlastní zážitek s očištěním od hříchu. Proto  dobřeví, o čem mluví.

SKRÝVÁNÍ HŘÍCHU SRÁŽÍ K ZEMI
Každý už udělal něco, za co se později styděl. Něco, co by rád vymazal z mysli i ze života.
Vzpomenete si na nějakou takovou událost ve vašem životě? Jak vám bylo?

Čtěme, jak podobné pocity popisuje David:
“Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.“ (verše 3+4)

Nevím, jakou situaci má David na mysli. Jeho asi nejznámější a v Bibli samotné nejvíce komentovaný hřích byla nevěra s Bat-šebou. Proto je docela možné, že 32.žalm je odezva na tuto Davidovu životní etapu.

"Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru."
Znáte tyto pocity? Znáte stav, kdy se snažíme zatloukat před ostatními? Také se občas snažíte zametat své "pochybení" pod koberec?

Člověk nerad přiznává svůj problém. Spíš se  snažíme své chyby maskovat. Jak můžeme svůj hřích skrývat?
Tou první možností je hrát si na svatého. Dělat, že se nic nestalo a když mne druhý upozorní na můj hřích, spustit povyk a vše obrátit proti tomu, kdo se ozval. Přesně podle známého lidového přísloví: "Zloděj křičí: Chyťte zloděje!" Takto nás reaguje spousta. Snažíme se zatloukat, dokud to jen jde. Teprve pod tíhou důkazů se přiznáme, ale jen k tomu, co nám dokázali.
Ale je tu i druhá možnost. Začneme si hrát na svobodné křesťany. Vždyť přece dnes je jiná doba. Nakonec, ani ti druzí nejsou svatí. I oni mají máslo na hlavě. Proto je dobré o těch druhých také něco vědět, abych, v případě potřeby, mohl "kontrovat".

K čemu to vede?
Cituji ještě jednou Davida:
"Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru."

VYZNÁNÍ OSVOBOZUJE
David pokračuje:
"Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem:  ´Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.´ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj." (verš 5)

David popisuje ten nádherný pocit, když z něj po jeho vyznání Bůh sňal nepravost, pocit viny a stud. Osvobození od hříšné minulosti, nesnesitelné přítomnosti i od temné budoucnosti

Jako kluk jsem jednou vzal mamince z peněženky 100 korun. Několik dnů jsem se jí pak nemohl podívat do očí a vyhýbal jsem se jí. Nakonec jsem to nevydržel a vše jsem jí řekl. Byl to úžasný pocit úlevy, když mi řekla: "Já to vím. A mám radost, že jsi našel sílu se přiznat. Můžeš mi těch 100 korun splácet z kapesného!"

Není snadné se k něčemu přiznat. David nám tu ale ukazuje správný postup:
Nejdříve se z hříchu vyznat Bohu. Říci mu, jak se cítíme a jak nám chybí síla k tomu, abychom vše vyznali i před tím, komu jsme ublížili. Nebojme se Bohu říci vše o svých pocitech.
Když vše řekneme našemu nebeskému Otci, on nám odpustí. Navíc nám pomůže najít vhodnou dobu i způsob, jak si svůj problém vyřešit s těmi, kterým jsem svým hříchem ublížil.

VYUŽIJ ČAS PRO MILOST
Čtěme dále: “Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne. Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem. Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. (verše 6-8)

David říká: "Pros Boha o sílu dnes, v době, kdy je ještě doba milosti. Dnes, kdy ho ještě můžeš nalézt. Brzo přijde den, kdy bude pozdě!"
Někdy stačí okamžik nepozornosti nás nebo někoho jiného, aby náš čas skončil. Jel jsem nedávno na mopedu. Vjížděl jsem do křižovatky po hlavní cestě a z vedlejší mi nedala přednost dodávka. Nejen že mi nedal přednost. Jel minimálně 80 km rychlostí. Stačilo málo a...

ZÁVĚREČNÁ VÝZVA: Podívejme se na závěr 32.žalmu.
“Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš. Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!“ (verše 9-11)

Je k těmto slovům potřeba komentář?

Máme dvě možnosti. Zapírat své hříchy nebo je vyznat. Žít ve stresu a strachu z odhalení, nebo znovu získat čisté svědomí a radost.

Dnešní den se můžeme radovat. Radovat se z Boží milosti. Z toho, že z nás sňal naši nepravost. Z toho, že nám chce dát sílu k novému životu.

Děkujme Bohu za to, že dovolil Ježíši, aby sestoupil mezi nás a ukázal nám, jak úžasný je náš nebeský Otec.

Přeji vám, abyste dnes mohli společně s Davidem zpívat:
“Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.“

Amen.

(Záznam kázání z 10.září 1999)