Kripl

V květnu sedl s kamarády do auta. Ten co řídil, ani neměl řidičák. Po rychlé jízdě městem se jim najednou do cesty připletl strom. Nikomu se nic moc nestalo. Jen on skončil v nemocnici ve stavu, kdy se lékaři divili, že ještě žije...

Od té doby přečkal třináct operací a byl víc v bezvědomí než při sobě, ale pořád bojoval. Teď už je doma, ale pořád si musí dávkovat umělou výživu přímo do zažívacího traktu. Stále ještě nemá vyhráno. Lékaři čekají, zda se zotaví natolik, aby mohl absolvovat snad už poslední tři operace.

Nedávno jsem v čekárně u lékařky vyslechl rozhovor dvou starších pánů, kteří probírali podobný případ. Kluk jel na motorce, spadl a teď se ho lékaři snaží dát do pořádku. Kolik už to muselo stát peněz! Rozčilovali se, proč pojišťovna vůbec takovým lidem poskytuje peníze na jejich léčbu. A pak jeden z nich prohlásil: "Nevážil si života, tak ať se teď o sebe postará sám, kripl jeden!"
Docela jsem je chápal. Měli svůj důchod, každý měsíc nafasovali potřebné léky a byli přesvědčeni, že oni si tu lékařskou péči zaslouží. Když jsem o chvíli později seděl v předpokoji ordinace u zdravotní sestry, přes dveře jsem zaslechl, jak paní doktorka jednomu z nich domlouvá: "Kdy už konečně přestanete kouřit? Při Vaší diagnóze..."
Chvíli nato jsem si v lékárně vyzvedl předepsané léky. Oba dva jsem znovu potkal na zastávce MHD. Nevím, co v té chvíli probírali, ale měli při tom v ruce zapálenou cigaretu. A já si v té chvíli pomyslel: "Co vy chcete vykládat. Já bych tu léčbu omezil i vám. Taky si nevážíte života a kouříte, přestože..." Tu myšlenku jsem nedokončil. Vzpomněl jsem si, kolik mi ráno ukázala má osobní váha...

Je jednoduché odsoudit člověka, který podle nás dobrovolně hazarduje se životem. A většinou při tom máme dokonce pravdu. Neměli bychom ale zapomínat, že stačí tak málo, abychom se sami dostali do situace, kdy o nás někdo řekne: "Kripl, má co chtěl!"
Nedávno jsem se v autě zamyslel a přehlédl "stopku". Díky Bohu, že ten na hlavní měl tak dobré brzdy. Jinak už bych tento článek asi nepsal.