Korinťané se vysmívají Pavlovi i Ježíši (Začalo to zklamáním 37)

Po dlouhé době Pavel nemusí utíkat. Z Atén odchází až když dokončí vyučování Dionysiose, Damaris a dalších Atéňanů, kteří se od něj nechali pokřtít, když vírou přijali Ježíše jako svého Spasitele. Když se nechali pokřtít Židé, bylo toto seznamování se základy křesťanství snazší. Potřebovali jen na základě Mojžíše a Proroků posílit víru v Ježíše.

U Aténských křesťanů je tato výuka složitější. Pavel je seznamuje s výkladem Desatera, o kterém Ježíš prohlásil: "Amen, pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane." ⁽¹⁾ Když bývalí pohané pochopí tyto základní morální principy, Pavel pokračuje v dalším výkladu. Hovoří s nimi nejen o Ježíši, ale i o tom, kdo je to Bůh Otec a pozornost věnuje i působení Ducha svatého. Učí je zdravému životnímu stylu a dalším pravdám, které jsou pro ně úplně nové.

Během této doby se Pavel modlí a prosí Boha, aby mu ukázal, kam má jít dál. Jako odpověď slyší: "Pavle, vydej se do přístavního města Korint." Apoštol zahání přípravy na další cestu. Zjišťuje, kudy se má dát, shání vše co bude potřebovat. Brzy nato vyráží do Korintu za dalším dobrodružstvím.

Cesta do Korintu trvá několik dnů. Pavel má čas znovu v klidu přemýšlet o tom, jak dál. V Aténách se snažil své poselství přizpůsobit povaze posluchačů. Jejich logice čelil logikou, na jejich filozofování reagoval svým filozofováním. Diskuzím s filozofy věnoval několik dnů, protože věřil, že tito vzdělaní lidé nemohou odmítnout něco tak logického. Teď už ví, že se mýlil.

"V Korintu začnu jinak," uvažoval. "Vyhnu se zbytečným diskuzím a půjdu rovnou na věc. Budu prostě kázat Krista ukřižovaného. Nakonec, uvidím, jaké budou výsledky." Ve své hlavě si pomalu skládá osnovu kázání, které chce mít, až dorazí do toho přístavního města. "Krista představím jako Žida, který vyrostl v prosté rodině, žijící ve městě se špatnou pověstí. Povím jim, jak ho nakonec jeho vlastní národ zavrhl a nechal ukřižovat jako zločince. A nakonec budu vyprávět o jeho vzkříšení..."

Během těchto úvah mu cesta rychle ubíhá. Přemýšlí i o tom, zda jsou vůbec Řekové schopni přijmout kázání o kříži. Tuší, že to nebude vůbec snadné. Nakonec se rozhodne, že tímto problémem své kázání začne. Hned v úvodu prohlásí: "My kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství." ⁽²⁾

V Korintu se Pavel vrací ke svému starému způsobu misie. Nejdříve vyhledá synagógu a v ní vykládá svým posluchačům Písmo od Mojžíše a proroků až po příchod Mesiáše. Snaží se jim dokázat, že tím očekávaným Mesiášem je Ježíš Kristus.

Přítomné Židy upozorňuje, že pokud odmítnou poselství o spasení v Ježíši Kristu, odmítne je i Bůh a nabídne svou milost pohanům. Nakonec vypráví o svém setkání se vzkříšeným Ježíšem. Jeho posluchači se v té chvíli začínají s Pavlem dohadovat a jeho kázání začínají zesměšňovat. Posmívají se i Ježíši.

V té chvíli Pavel používá starou židovskou symboliku. Vytřásá si prach ze svých šatů a dává tím všem v synagóze najevo, že za ně už před Bohem nenese odpovědnost. Než oddejte, prohlásí na adresu všech, kteří se mu posmívají: "Přivoláte na sebe Boží soud a moje vina to nebude. Od této chvíle se budu věnovat pohanům." ⁽³⁾

Vedle synagógy stál dům Tita Justa, který byl velice zbožný. Když Pavel odchází ze synagógy, Titus ho zve k sobě domů a Pavel jeho pozvání rád přijímá. Ještě ten večer může Pavel začít diskuze se skupinkou Titových přátel, mezi kterými je i Krispus, představený synagógy s celou svou rodinou.

Diskuze nebyla vůbec snadná. Když večer vyčerpaný Pavel ulehá do postele, přemýšlí, zda má jeho práce nějaký smysl. Prožívá syndrom vyhoření. V noci má vidění, ve kterém se znovu setkává s Ježíšem. Spasitel mu říká: "Neboj se a nedej se umlčet. Já jsem s tebou a odrazím všechny útoky proti tobě. V Korintu je ještě mnoho těch, kteří se stanou mými následovníky." ⁽⁴⁾

Toto vidění Pavlovi dodalo novou energii, chuť i odvahu do další práce. Ráno vstává a už se nemůže dočkat, až se večer u Tita zase sejdou jeho přátelé a on jim bude vydávat svědectví o Ježíši.

Diskuze pokračují. Po několika dnech se Titus Justa nechává pokřtít. Společně s ním přijímá Ježíše Krista i představený synagógy Krispa s celou svou rodinou. Korint se tak stává dalším městem, kde vzniká křesťanský sbor.
^{_______________________________________________________________________________________________________________
(1)} Matouš 5,18; ⁽²⁾ 1.Korintským 1,23; ⁽³⁾ Skutky 18,6  ⁽⁴⁾ 18,9-10