Komunisté kradli a budou

Jak se chystáte oslavit výročí Vítězného února? Tisíce lidí tehdy věřily, že začíná ráj na zemi.Stále mezi námi žijí lidé, kteří dnes nostalgicky zatlačí slzu a budou vzpomínat, jaký to byl krásný život, když ještě měli absolutní moc a mohli ji beztrestně zneužívat.

Ve stínu různých korupčních afér současných politiků zapomínáme na to, že v historii bylo ještě hůř. Komunisté, kteří se dnes snaží vystupovat jako obránci dobrých mravů, mají z naší krátké paměti velkou radost.

Jako křesťan jsem si kvůli své víře užil v době totality své. Ale nebylo to nic v porovnání s tím, co si prožili lidé, kteří se k víře hlásili v padesátých letech minulého století.

Církev, do které patřím, byla v roce 1952 zakázána a všechen majetek jí byl zabaven. Vše, co bylo v budovách našich modliteben, propadlo státu. Často to byly i osobní věci. Například hudební nástroje – kytary, mandolíny a další. Kamarádův dědeček přišel o památeční Bibli, která se v jeho rodině předávala z generace na generaci.
Zabavené budovy modliteben byly stavby, na které se jednotliví členové skládali a šetřili často mnoho let. Pak je sami stavěli, protože “stavbu na klíč“ si nemohli dovolit. Stejně si museli našetřit i na vybavení těchto budov.
To vše v roce 1952 ukradla KSČ. Protiprávně, bez rozhodnutí soudu. Jen tak, aby ukázala, jak vypadá vláda lidu. Církev ale žila dál i bez majetku a bez budov. Nebyla to lehká léta, přesto lidí, kteří navštěvovali tajné bohoslužby, spíše přibývalo.

O pár let později byla církev znovu povolena, ale majetek už jí vrácen nebyl. Museli jsme začít znovu. Nejdříve nové sbírky, pak dlouhé handrkování na úřadech, které většinou odmítaly vydat stavební povolení. Občas se ale podařilo získat všechna potřebná razítka a tak pomalu přibývala nová místa, kde jsme se zase mohli scházet ve svém.

Dnes je další výročí událostí, na které členové KSČM vzpomínají jako na své velké vítězství. A doufají, že až paměť národa ještě více propadne skleróze, přijde nové vítězství a nová spravedlivá společnost.

Má církev přišla o část svého majetku poprvé na začátku 2.světové války, převážně v Sudetech. Nacisti zabavili několik budov, které ale byly po válce vráceny. Komunisté (společně s dalšími stranami v tzv. Lidové frontě) na konci září roku 1952 ukradli všechno. Definitivně a dodnes nic nevrátili.

Vítězný únor jsem neslavil a doufám, že ani nikdy slavit nebudu. Nechtěl bych nikdy znovu prožívat to, co prožíval můj otec a děda v padesátých létech minulého století. Proto vím, že ve volbách nedám hlas straně, která koketuje s myšlenkou návratu socialismu a komunismu.

Naše současná demokracie je nemocná. Ale i přes svou nemoc je podle mých zkušeností stále lepší, než "diktatura proletariátu".

Komunisté kradli. Když jim to dovolíme, udělají to znovu. Jen tomu nebudou říkat krádež a zlodějna. Přijdou se "znárodněním" nebo "narovnáváním majetkových křivd mezi bohatými a chudými".
Jejich ideologie se nezměnila. Znárodňovali, zabavovali a budou...
Ale jen tehdy, když dovolíme, aby se znovu dostali k moci.