Každý musí přejít své Rudé moře

        Jako malý kluk jsem rád poslouchal biblické příběhy. Zvláště, když mi je vyprávěla babička. Jedním z těch, které musela na mé přání často opakovat, byl přechod Rudého moře.

        Představoval jsem si, jak Mojžíš se všemi Židy procházejí po dně moře a okolo nich stojí hradba z vody. Uvažoval jsem o tom, že kdybych byl na jejich místě, tak bych se bál, že mne voda každou chvíli zalije a já se utopím...

        Nedávno jsem narazil na zajímavý komentář k textu, který znám už téměř nazpaměť: "Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce." (Jan 13,1)

        Jedna stará židovská tradice vykládala termín "pascha" jako "přechod" a odkazovala právě na přejití Rudého moře, které Židům pomohlo a Egypťany zahubilo.

        V této spojitosti dostávají Janova slova zvláštní význam. Ježíš má před sebou přechod Rudého moře. Zakusí smrt a poté vzkříšení. Tím podá důkaz toho, že vzkříšení z mrtvých všech spravedlivých není nějaká pohádka, ale skutečnost, na kterou se můžeme spolehnout.

        Otázka vzkříšení byla vždy předmětem zpochybňování. Proto jí také Pavel ve svém dopise do Korintu věnuje hodně prostoru: "Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života."(1.Korintským 15,16-22)

        Křesťanství se bez víry ve vzkříšení stává "ubohostí". Křesťan se bez jistoty spasení stává nešťastníkem, který nemůže mít radost v přítomnosti a vlastně mu ji nenabízí ani budoucnost.

Ježíše ale čekalo přejití ještě jednoho "Rudého moře". Čeká ho dlouhá cesta z naší planety ke svému nebeskému Otci. Odchází, aby se brzy zase vrátil. Sám o tom říká: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já." (Jan 14,1-3)

        Každý z nás musí přejít Rudé moře. Pokud jdeme s Ježíšem, pak nás ochrání. V opačném případě dopadneme stejně, jako Egyptské vojsko.

        Ten, kdo spoléhá na Ježíše a jeho pomoc, se této cesty přes to své "Rudé moře" nemusí bát. Jeho srdce se nemusí chvět úzkostí. Naopak, může se těšit, že na druhém břehu bude konečně v bezpečí.