Kariéra

Mladý pastýř Saul se stal prvním králem nad Izraelem. Pro tuto odpovědnou funkci byl pomazán samotným Samuelem. V první části jeho panování s ním byli všichni spokojeni a od byl dobrým, velice populárním a slavným králem.

Pak se objevil David. Porazil Goliáše a i později dokázal dosahovat slavných vítězství. Lidé ho začali oslavovat víc než krále. Dokonce o Davidovi hovořili jako o možném nástupci. To už Saul neunesl.

Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami.
A křepčící ženy prozpěvovaly: "Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce."
Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: "Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království."
Od onoho dne hleděl Saul na Davida stále s nedůvěrou. (1.Samulelova 18,6-9)

Mnohokrát jsem se setkal s lidmi, kteří byli přesvědčeni, že křesťan by neměl být politikem, protože pak musí nutně odpadnout od Boha. Saula si berou jako důkaz. Jenže Saul nebyl jediný věřící král v dějinách lidské společnosti. Třeba jeho nástupce, David, také vládnul Izraeli a Bůh o něm hovoří velice pozitivně.

V čem byl Saulův problém? Přestože na začátku své kariéry nestál o královské postavení, později si na tuto funkci tak zvykl, že už si bez ní svůj život neuměl představit. Žezlo se stalo smyslem jeho života.

I nás může v našem životě potkat nabídka udělat kariéru. V církvi, politice nebo sportu. Není na tom nic špatného. Jen bychom si měli dávat pozor, abychom pomíjivou kariéru nezaměnili za hodnoty, které mají věčnou trvanlivost.

Pokud dnes budeš pracovat na své kariéře, nezapomeň si přitom hlídat vztah ke svým blízkým a k Bohu. Jsou důležitější, než tvá kariéra.