Jsme stvořeni slovem

Znám lidi, kteří o sobě říkají, že jsou křesťané, ale na jejich jednání to není moc poznat. Když se podívám na sebe, musím konstatovat, že na tom nejsem o mnoho lépe. Ani mé chování se vždy nepodobá tomu Ježíšovu.

Apoštol Jakub, který mohl vidět Ježíšovo jednání na vlastní oči, v úvodu svého dopisu, adresovaného křesťanským přátelům, napsal: "`Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.
¹⁸Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.
¹⁹Pamatujte si moji milovaní bratři: každý člověk, ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; ²⁰vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. ²¹A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
²²Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! ²³Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; ²⁴podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.
²⁵Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. (Jakub 1,17-25)

Mám pocit, že problémy s nasloucháním a se vzájemnou komunikací nebyly nikdy tak velké, jako v naší době. Spousta lidí neumí komunikovat. Vím, kolik problémů mi toto neumění způsobilo v mém manželství. Mnohokrát jsem zbytečně ubližoval svým nejbližším. A přitom stačilo tak málo – lépe naslouchat. Ne, že bychom dnes hůře slyšeli. Rádi nasloucháme médiím a také slavným lidem. Jen pro své nejbližší už nemáme dost času a pozornosti.

Náš problém není jen v tom, že málo nasloucháme, ale i v tom, komu nasloucháme. Kamarád si stěžoval, že když něco řekne on, jako by nic neřekl, ale když to samé řekne manželčina spolupracovnice... Během krátké doby se stal alergický na to, když manželka začala vzájemný rozhovor slovy: "Marie říkala.."

Jakub tvrdí, že naše křesťanství se pozná podle toho, jak dokážeme ovládat svůj jazyk: "Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná." (Jakub 1,26)

Abychom si ale nemysleli, že když se naučíme pěkně mluvit, máme vše v kapse, hned dodá: "Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa." (Jakub 1,27)

Vraťme se ale k úvodnímu textu. Jakub píše o tom, jakou moc má Boží slovo. Tak, jako jím Bůh tvořil náš svět a život na něm, může i mne dnes "znovu zrodit slovem pravdy". Jeho slovo má stále stejnou moc. Je jen na mně, zda mu dovolím, aby ze mne, smrtelného hříšníka, udělal nesmrtelného obyvatele svého nebeského království.

Pane, dávám Ti dnes znovu svůj život. Dej, ať se Ti dnes znovu více podobám, nejen tím, co budu říkat, ale i tím, co budu dělat. Pomoz mi, abych začal tím, že budu naslouchat Tvému slovu, které má moc mne znovu zrodit.