Hledej odpověď v Bibli (170)

Otázka z minulého týdne:Co myslí Bible termínem požehnání v souvislosti s desátkem?...........................................................................................

         Minule jsme přemýšleli o "zákonu vděčnosti". Tak říká můj táta příkazu, podle kterého měli Židé do chrámu přinášet desátek. K tomuto starozákonnímu odkazu se hlásí i Pavel. Ten, kdo se na plný úvazek věnuje šíření evangelia, má být živ právě z desátků těch, kteří už evangelium přijali.
         Podle Bible přináší věrné odevzdávání desetiny příjmu Bohu zvláštní požehnání. Otázkou je, co bychom si pod tímto požehnáním měli představit.
         K odpovědi mne inspirovala slova z listu Židům: "Izák věřil, a proto Jákobovi a Ezauovi dal požehnání v pohledu do budoucna." (Židům 11,20)  
         Požehnání se tedy netýká jen mé přítomnosti, ale pomáhá mi řešit i mou budoucnost.
         Mnohokrát jsem slyšel, že tomu, kdo dá jako projev své vděčnosti desetinu svých příjmů Bohu, Bůh jeho dar znásobí a on nakonec bude mít víc, než na začátku.
         Chci vám nabídnout trochu jiný pohled. Dva zážitky, jeden z mého dětství, druhý z doby, kdy jsem se stal pastorem.

         Můj táta odejel jednoho dne do sanatoria pro pacienty s tuberkulózou. Doma zůstala máma a pět dětí. Invalidní důchod se někde zadrhl a tak máma musela vyjít jen s mateřským příspěvkem a s přídavky na děti. V bytě nad námi žila rodina mého spolužáka. Byl jedináček. Maminka byla primářkou v nemocnici, táta pak vysokým důstojníkem v nedalekých kasárnách.
         Vždy, když máma dostala peníze, dala stranou desátek a také peníze na nájem a energie. Z toho, co zbylo, jsme museli vyjít. Vždy krátce před výplatou přicházela paní primářka a prosila mámu, aby jí půjčila...
         Máma dala Bohu desátek a on jí požehnal. Dokázala vyjít s daleko menším příjmem, než paní primářka, která bez Božího požehnání nevyšla.

         Po svatbě jsme bydleli u rodičů na vesnici. Naše příjmy nebyly závratné, ale díky společné domácnosti jsme nemuseli příliš počítat, abychom vyšli do výplaty.
         Pak jsem přijal práci kazatele. Odstěhovali jsme se do malého domečku. Má "kazatelské výplata" výplata byla výrazně nižší než na předchozím místě. Navíc v té době manželce právě přestali vyplácet mateřský příspěvek.
         Už ani nevím, koho to napadlo, ale zvykli jsme si dávat dvou a pětikoruny do dětské pokladničky. Týden před výplatou jsme zjistili, že máme prázdnou peněženku. Vzpomněli jsme si na pokladničku, která nás pak živila až do výplaty. Tak se to opakovalo ještě dva měsíce.
         Po čtvrt roce jsme se naučili hospodařit natolik, že nebylo třeba vybírat drobné z pokladničky a brzy jsme byli schopni i ušetřit.

         Pokud se mne někdo ptá, co považuji v mém životě za největší projev Božího požehnání za věrnost v oblasti "zákona vděčnosti", odpovídám těmito dvěma zážitky. Požehnání vidím v tom, že Bůh naučil mou mámu i nás s manželkou hospodařit s tím, co máme bez toho, že bychom si půjčovali nebo dělali dluhy.
         Ten, kdo dá Bohu desetinu svých příjmů, získá schopnost hospodařit s tím, co mu zbude. A nejen to. Nakonec bude mít i na to, aby se mohl podělit s těmi, kdo ještě takové požehnání nemají.

Otázka na příští týden:
Jaký další zákon můžeme najít v Bibli ?  (8)