Hledej odpověď v Bibli (160)

Otázka z minulého týdne:Opravdu potřebuji Boží milost?..............................................

         "Nekradu, nikoho jsem nezabil... Vždyť já jsem vlastně dobrý člověk." Už jste někdy něco podobného slyšeli? Nebo jste si to mysleli sami o sobě? Asi každý z nás občas prožije období, kdy má pocit, že je s ním vše v pořádku. Ale pocity klamou.

         Podívejme se, co ve svém dopise do Říma napsal apoštol Pavel: "Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši." (Římanům 3,22-24)

Apoštol tvrdí, že všichni lidé jsou hříšní. Vlastně mezi námi není žádný zvláštní rozdíl. Jak může něco takového tvrdit? Copak já jsem stejný, jako nějaký válečný zločinec? Snad je mezi námi propastný rozdíl! Nebo snad ne?

         Ve stejném dopise Pavel také píše: "Mzdou hříchu je smrt." Je jedno, jak "velký" hřích spáchám. Před Bohem nejsou velké a malé hříchy. Jakýkoliv hřích, i když se nám zdá sebenevinnější, přinese v samotném důsledku smrt. Hříšník má jen jednu šanci, o které Pavel také píše na stejném místě: "...ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Římanům 6,23)

         O tom, že jsme hříšní, hovoří i Ježíš. Ve svém kázání poukázal na zajímavý výklad třeba šestého přikázání, které zní: "Nezabiješ!" (Exodus 20,13) Jak můžeme přestoupit tento paragraf Božího zákona? Ježíš říká: "Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu." (Matouš 5,21+22) Vyrůstal jsem se čtyřmi sourozenci. Mnohokrát jsem se hněval na některého z nich. Nemohu tedy o sobě tvrdit, že jsem nikdy nepřestoupil 6. přikázání.

         Připomeňme si ještě Ježíšův pohled na 7. přikázání, které je také stručné: "Nezesmilníš!" (Exodus 20,14) Co o něm říká Kristus? "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Nezcizoložíš.´ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci."  (Matouš 5,27+28)

         O lidech, kteří mají pocit, že už nehřeší a jsou svatí, se vypráví následující anekdota: U nebeské brány se sejde zástup žen, které chtějí vejít do nebe. Svatý Petr před ně předstoupí: "Budu číst postupně Desatero. Pokud uslyšíte něco, v čem jsme zhřešily, odejděte. Není tu pro vás místo."
Přečte 1. přikázání a pár žen odchází. Tak to pokračuje až k 7. přikázání, po kterém odchází zbytek až na jednu. Petr volá na odcházející ženy: "A tu hluchou vezměte s sebou!"

         Pokud jsme vůči sobě čestní, pak musíme uznat, že jsme hříšní. Lékem na hřích a zlo je podle Bible milost. Milost tedy potřebuje každý člověk, který se chce vymanit z tohoto otročení zlu.

Otázka na příští týden:
Co to vlastně je ta Boží milost?