Efez - město mágů a okultistů (Začalo to zklamáním 42)

Apoštol Pavel se už delší dobu modlí a prosí Boha, aby mu ukázal, jakým způsobem má místní křesťany varovat před koketováním s magií a okultismem, které se těší mezi lidmi mimořádné oblibě. Pavel se modlí, protože mu to vadí. Bůh ale k jeho modlitbám mlčí. Jakoby měl mlčet i Pavel.

Apoštol postupně zjišťuje, že dokonce i křesťané, kteří pocházejí ze Židů, nemají v této záležitosti jasno. Zapomněli na varování, které jejich lidem adresoval prostřednictvím Mojžíše Hospodin: "Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody." ⁽¹⁾

Apoštol tomuto Božímu mlčení nerozumí, ale naučil se už Boha respektovat a proto trpělivé čeká, až mu Bůh odpoví a dál káže v přednáškové síni Tyranovy filozofické školy.

Pavlovo působení v Efezu provázejí zvláštní projevy Boží moci. Lukáš v jeho životopise píše: "Bůh se přiznával k této službě tím, že v Pavlově blízkosti byli lidé mimořádným způsobem uzdravováni. Dokonce i Pavlovy kapesníky a části oděvů kladli lidé s vírou na nemocné a ti, zvláště duševně choří, tak byli vyléčeni." ⁽²⁾ Něco takového obyvatelé tohoto města ještě nikdy nezažili.

V Efezu v té době působí židovský kněz Skéva. Rád o sobě tvrdí, že je dokonce velekněz. Na Pavlovy přednášky občas přichází i sedm Skévových synů. Když vidí projevy Boží moci, zatouží po něčem podobném. Proto pozorně pozorují, jak to Pavel dělá.

Věří, že tu moc ovládá ten, kdo se naučí správné zaříkávadlo. Snaží se proto pohybovat v Pavlově blízkosti a bedlivě poslouchají, co říká. Nezajímá je ale smysl jeho kázání. Jen chtějí zachytit to správné zaříkávadlo. Několik dnů přicházejí na Pavlova kázání. Jediné, čeho si ale všimnou, je jméno Ježíš, které Pavel opakuje při každém uzdravení.

Druhý den potkávají známého místního šílence. Obstoupí posedlého a jeden z nich hlasitě pronese: "Zaklínám tě ve jménu Ježíše, kterého káže Pavel." ⁽³⁾ To ještě netuší, co bude následovat. Démon, kterým byl tento muž posedlý, prohlásil: "Ježíše i Pavla znám. Ale kdo jste vy?" ⁽³⁾ Pak se do nich ten posedlý muž pustil hlava nehlava. Strhává z nich šaty, pořádně je zmlátí a ještě se směje, když od něj, úplně nazí, utíkají.

Vše vidí několik svědků, kteří si to nenechávají pro sebe. Příhoda se rychle nese městem a jméno Ježíš získává zvláštní respekt všech obyvatel Efezu.

O příhodě sedmi Skévových synů se dovídají i lidé v místním křesťanském sboru. Vše má na ně zvláštní vliv. Odehrává se něco, co Lukáš později zmíní i v Pavlově životopisu: "Také křesťané přicházeli a veřejně se přiznávali, že se dříve pokoušeli zaklínat. Mnozí teď přinášeli své knihy o magii a veřejně je pálili. Takového čarodějnického braku bylo spáleno dobře za padesát tisíc stříbrných drachem." ⁽⁴⁾

Problém s okultismem a magií mezi místními křesťany Pavel považuje za tak závažný, že kvůli němu stále odkládá svůj odchod z Efezu. Když nyní pozoruje, jak se to vše řeší bez jeho přičinění, dochází k závěru, že už mu nic nebrání, aby se vydal na další cestu do Makedonie a Řecka.

Touží po návštěvě Korintu. Stále s napětím čeká, až mu dojdou slíbené zprávy od bratrů, po kterých poslal do tamního sboru svůj pastýřský dopis. Věří, že byl členy korintského sboru dobře přijat a že jim pomohl vyřešit některé z jejich problémů. Jenže, jak zpráva nepřichází, přepadají ho občas pochybnosti.

Teď se ale dívá, jak v plamenech hoří knihy, které mají na svědomí posedlost mnoha místních obyvatel. Přitom si uvědomuje, jak je Bůh mocný. "To, čím jsem se měsíce trápil," říká si, "vyřešil Ježíš jednou příhodou, ve které hráli hlavní roli jeho nepřátelé. Démon a synové muže, který mi v minulosti způsobil mnoho problémů."

Večer Pavel děkuje Ježíši, že tak zvláštním způsobem vyřešil jeho modlitby. Svěřuje mu i svůj plánem na další cestu a pak jde spát.
^{________________________________________________________________________________________________________________
(1)} Deuteronomium 18,9-12;  ⁽²⁾ Skutky 19,11-12;  ⁽³⁾ Skutky 19,14-15;  ⁽⁴⁾ Skutky 19,18-20;