Drahoš nebo Zeman? Hlavně, že se máme rádi!

Vzpomenete si ještě na dobu před pěti lety? Miloš Zeman se tehdy stal prezidentem. Společnost byla rozdělená. Jedni slavili a druzí se zlobili na ty oslavující.

I v naší velké rodině a mezi svými přáteli jsem měl pocit, že někteří z těch, co volili Karla Schwarzenberga se na voliče Miloše Zemana dívají jako na burany bez ohledu na to, jaké mají vzdělání či jaké postavení zastávají. Jako by získali pocit, že volbou knížete začala i jim v žilách kolovat modrá krev.
Na druhé straně zase někteří z těch, co volili vítěze, se opájeli pocitem, jak to konečně nandali těm feudálům a jak se šlechtě pomstili za Bílou horu.
     Díky Bohu, čas šel dál. Modrou krev opět nahradila ta normální, pocit vítězství vyšuměl, a naše vztahy se vrátili tam, kde byly dříve.

     Nevím, jak dopadne dnešní volba.
V naší rodině budou někteří volit Jiřího Drahoše. Líbí se mi, jak to zdůvodnil jeden z nich: „Raději volím zlo s otazníkem, než zlo s vykřičníkem, protože otazník mi dává naději, že to může být i lepší.“
Další budou volit Miloše Zemana, protože jim prostě vykřičník připadá jistější, než otazník.
No a také máme v rodině ty, kteří volit nepůjdou. Nechtějí volit ani zlo s vykřičníkem, ale ani to s otazníkem.

    Volby prezidenta vždy rozdělují společnost. Letos stejně jako před pěti lety. Záleží jen a jen na nás, zda rozdělí i naše rodiny.
Já osobně mám rád své blízké bez ohledu na to, jestli volit nepůjdou či půjdou, a nic na tom nezmění ani to, zda dají hlas vykřičníku nebo otazníku. A jsem rád, že podobně to vidí většina mé rodiny i mých přátel.
Alespoň doufám.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance", inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)