Dej si pozor, čemu věříš

         Při čtení textu, kterým se dnes budeme zabývat, jsem si vzpomněl na spolupracovníka, který se mi vždy smál, když jsem se zmínil o tom, že věřím v Boha. Nikdy si neodpustil komentář ve stylu: "Začínám pochybovat o tvé inteligenci. Jak můžeš věřit takovému nesmyslu?"

         Proč jsem si vzpomněl zrovna na něho? Ten samý kolega často říkal: "Musím to zaklepat" a pak hledal nějaké dřevo, na které zaklepal prstem, protože věřil, že tento rituál ho ochrání. Jednou přijel do práce celý rozrušený, protože mu přes cestu přeběhla černá kočka...

         Šalomoun popisuje společnost, která odsune stranou víru v Boha. Musí nad ní vyslovit rozhodné běda. Začíná to nezkušeným vládcem, který se obklopí opilci. Vzpomíná lidi, jejichž smyslem života je hodování. Pak se dostane k těm, kteří věří, že peníze jsou všemocné a že vše vyřeší...

         Nakonec si nechá perličku. Pokud ze svého myšlení i života vytěsním Boha, skončím podobně jako ten můj kolega. Mnozí vládci v době krále Šalomouna udržovali své poddané v poslušnosti díky různým pověrám. Jednu z nich popisuje i Šalomoun:
"Králi ani v myšlenkách nespílej a ani ve svém pokojíku,
   kam sám chodíš spát, nenadávej na bohatého.
   Pamatuj, že i nebeské ptactvo roznese tvůj hlas
   a opeření poslové vyzradí každé tvé slovo." (Kazatel 10,20)

         Věříte tomu, že nějaký pták může prozradit, co si s manželkou říkáme třeba v ložnici? Kdyby Šalomoun hovořil o hmyzu, mohli bychom to při velké míře naší představivosti vysvětlovat jako proroctví o tom, že jednou budeme mít ve svém bytě "štěnice".

         Myslím, že Šalomoun i tuto myšlenku uvádí jako důrazné varování. Chce, abychom si uvědomili, jak může nezkušený vládce přivést svou zemi do velkých problémů, které pak nejrychleji a nejvíc pocítí prostí a chudí lidé.

         Na konci takové společnosti je odmítání Boha, kterého lidé vymění třeba za víru v to, že existují ptáci, kteří mému vládci prozradí, co jsem o něm říkal, když jsem byl doma a myslel jsem si, že jsem v bezpečí.

         Lidé v naší společnosti odmítají víru v Boha, ale jsou ochotni věřit třeba na UFO nebo i na malé zelené Marťánky. Křesťanské učení o nebi lidé považují za pohádku, ale přitom klidně věří, že po smrti pokračuje jejich život dál a oni pak odněkud shora pozorují život na naší planetě. Češi se nebojí Boha, ale mají strach, když se jim rozbije zrcadlo...

         Šalomounova slova jsou varováním před tím, čemu všemu je schopen věřit člověk, když se vzdá víry v Boha. Vysmívá se křesťanům, považuje je za hloupé a nevzdělané, přitom sám věří kdejaké pověře, což pak vede k životu v neustálém strachu a stresu.

         Apoštol Pavel, autor několika biblických knih, píše něco podobného: "Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů." (Římanům 1,21-23)

         Vím, že nezměním stav společnosti, ale mohu změnit svůj způsob myšlení i cítění a tím dojde i ke změně mého jednání. Bůh to může udělat, pokud mu k tomu dám svůj souhlas. Tak mu ho dávám. Každý den.