Cochcárna se nevyplácí

Na vojně nám velitel často říkal, že nebude trpět žádnou "cochcárnu". Většinou to bylo ve chvíli, kdy jsme nerespektovali daná pravidla – večerku, budíček nebo třeba zákaz sledování programů televize ze západního Německa. Vzpomněl jsem si na to, když jsem četl závěr biblické knihy Soudců.

Její autor své vyprávění uzavře slovy: "V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné." (kniha Soudců 21,25) Podle překladu B21 autor konstatuje: "Každý si dělal, co chtěl." (překlad B21)

Když jsem jednou četl tato slova v Bibli, kterou mám v mobilu, všiml jsem si zvláštní spojitosti, protože v ní na toto konstatování v závěru knihy Soudců navazovalo sdělení z úvodu knihy Rút: "Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad. Tehdy odešel jeden muž z judského Betléma se svou ženou a dvěma syny, aby pobýval jako host na Moábských polích. ² Jmenoval se Elímelek, jeho žena Noemi a dva jeho synové Machlón a Kiljón. Byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli na Moábská pole a přebývali tam." (Rút 1,1-2)

Izraelité si dělali, co kdo chtěl. Nerespektovali zákony, které jim dal Bůh prostřednictvím Mojžíše. Důsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Z judského Betléma musí za obživou odejít Elímelek se svou rodinou. Přitom Betlém je "domem chleba", jak by zněl překlad tohoto jména do češtiny.

V židovské historii se často setkáváme s tím, že se lidé bouří proti Hospodinu a mají pocit, že kdyby sloužili bohům svých sousedů, vedlo by se jim lépe. Určitě si to mysleli i v době popisované v knize Soudců. To také pokukovali po modloslužbě okolních národů.

Výsledek? Bůh přestává žehnat národu, který ho zaměnil za Baala a další bůžky. Hospodin své požehnání nevnucuje. Když o něho Izraelité nestojí, tak se na chvíli vzdálí a ve městě chleba není co jíst.

Kolikrát jsem v mládí záviděl lidem, kteří ve svém životě mají jen jeden zákon – užívej si, pokud můžeš. Zdálo se mi, že se mají lépe, než já. Že jsou svobodní a nemusí se trápit výčitkami svědomí...

Občas jsem si také začal dělat, co jsem já sám uznal za vhodné. Jenže jsem se pak dostal do stejné situace jako Židé v době Soudců. Najednou mi něco začalo chybět. Cítil jsem, jak je můj život najednou prázdný.Nejvíc mi ale scházela jistota Božího požehnání a jeho ochrana.

Čím jsem starší, tím raději mám 119.žalm. Souhlasím s jeho autorem, který svou píseň začíná slovy:
"Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život,
těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.
Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví,
těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem." (Žalm 119,1-2)

Hospodine, děkuji Ti za poznání, že s Tebou je nejlépe. Dej mi, prosím, moudrost, abych se vyhýbal "cochcárně" a spolu s autorem 119. žalmu vždy věděl, že nejlépe je tomu, kdo jedná podle Tvého Zákona.