Chceš pomíjitelnost nebo věčnost?

Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej. (evangelium podle Lukáše 17,33)

Nedávno jsem četl zajímavé pojednání o tom, co potřebují naše děti. Bylo vyvěšené ve školce, do které vodili rodiče své malé děti. Zaujalo mne závěrečné konstatování: „Co potřebuje dítě ve třech letech? Dvě povinnosti!“ Autor článku mimo jiné říkal, že by děti měly poznat hlad. Dále by neměly mít vždy vše, co chtějí, aby se mohly těšit. A něco by neměly mít nikdy!“

     Při čtení Ježíšových slov mám pocit, že nás vede k tomu, že ani pro nás není dobré, když máme vždy vše, co chceme. I my bychom měli občas poznat, jaké to je, když máme hlad nebo když jsme v nebezpečí života, protože si pak všeho budeme více vážit a budeme se také mnohem více radovat.
     Ježíš nikdy netajil, že život jeho následovníků nebude pohodlný, ale bude se v mnohém podobat tomu jeho. Někteří dokonce zakusí i mučednickou smrt.

     Znám lidi, kteří jsou zaměřeni jen na sebe. Kamarád pro ně používá termín „jájínek“. Pokud s nimi mluvíte, je to stále jen „já, já, já“. Zapomínají, že skutečně šťastný je ten, kdo nemyslí stále jen na sebe, ale dokáže se o své štěstí dělit s druhými, dokáže sloužit těm, kteří jsou odkázáni na pomoc jiných, protože jsou třeba nemocní, opuštění a staří.

     Nesledujme neustále jen sebe a své vlastní touhy. Raději se dívejme na Ježíše a jeho pozemskou službu. Ztratil svůj život, abychom my mohli nalézt ten svůj. I kdybychom měli my při té naší službě zemřít, On má moc nám vrátit život. Ne na pár let, ale navěky. To není vůbec špatná vyhlídka.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)