Cesty Pavla a Barnabáše se rozcházejí (Začalo to zklamáním 30)

Většina členů sboru v Antiochii vítá moudré rozhodnutí jeruzalémského sněmu ohledně obřízky. Učení o tom, že se i pohané musí nechat obřezat a přijmout židovské obřadní zákony, je odmítnuto a jeho propagátoři odchází hledat své štěstí jinam. Sbor se konečně může naplno věnovat práci s novými členy, o které se jejich společenství rozrůstá.

Pavel s Barnabášem se chystají na další misijní cestu. Chtějí znovu navštívit sbory, které vznikly během jejich první mise. Nakonec ale svůj odchod odkládají, protože do jejich města přichází na návštěvu apoštol Petr. Pavel se s ním krátce sešel už v Jeruzalémě, ale teď očekává, že na sebe budou mít více času.

Petr po svém příjezdu spolu s Pavlem a Barnabášem navštěvuje místní křesťany a zdá se, že mezi nimi nedělá rozdíly. Jako by už překonal předsudky, které ho ještě nedávno trápily a bránily mu v užším kontaktu s křesťany, pocházejícími z pohanského prostředí. Všichni z toho mají radost a sbor prožívá klidné a pokojné období.

Vše se ale najednou mění, když z Jeruzaléma přichází do Antiochie skupina křesťanů, která i přes usnesení jeruzalémského sněmu dále propaguje ceremoniální zákon. Petr najednou obrací a začíná se bývalým pohanům vyhýbat. O to víc se snaží zalíbit svým židovským bratrům. Ve sboru začínají nové diskuze, zda by do své liturgie měli zařadit prvky odpovídající židovským ceremoniím. Spolu s Petrem se takto začínají chovat i další členové sboru a nakonec se k nim přidává i Pavlův přítel Barnabáš.

Pavel to vše sleduje s velkými obavami. Vnímá, jak ve sboru zase doutná napětí mezi Židy a pohany. Nejprve se modlí a prosí Boha o moudrost. Pak jednoho dne po skončení bohoslužby požádá o slovo: "Petře, můžeš mi říci, jak můžeš nutit pohany dodržovat židovské zákony, když je ty sám, Žid, mezi námi nedodržuješ? Není to z tvé strany projev pokrytectví? Myslíš, že z toho má náš Pán radost?" ⁽¹⁾

Celý sbor v té chvíli strnul. Čekají na reakci staršího apoštola. Někteří znají jeho  cholerický temperament a tak mají obavu, aby se s Pavlem nezačal dohadovat. Petr je všechny příjemně překvapí. Chvíli mlčky stojí a přemýšlí. Pavlova přímočará slova ho překvapila, protože něco takového nečekal. Vůbec si neuvědomoval, že dělá něco špatně.

Když se konečně vzpamatuje, říká: "Bratři, odpusťte mi. Pavel má pravdu. Mé chování je skutečně pokrytecké. Díky Pavlovi znovu poznávám, že nejsem neomylný. Jsem stejný hříšník, jako všichni ostatní. Ale už mám zkušenost s Ježíšovým odpuštěním."

Petr se na chvíli odmlčí, jako by vzpomínal: "Je to už pár let, co jsem Ježíše opustil, když mne nejvíc potřeboval. Zatímco jeho vyslýchali, já ho třikrát zapřel. Ale on mne později, když vstal z mrtvých, ujistil, že mi odpouští. Řeknu vám, byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě. Vezměte si z mého selhání ponaučení. Všichni jsme hříšní a omylní a budeme takoví až do naší smrti. Všichni proto musíme spoléhat na Boží milost. Ještě jednou Vás prosím o odpuštění."

Brzy po této události se Pavel s Barnabášem znovu vrací k myšlence druhé misijní cesty. Barnabáš navrhuje, aby s sebou vzali Jana Marka, který do Antiochie přišel spolu s Petrem. Když se před časem vrátil domů do Jeruzaléma, stále cítil, že udělal chybu, když Pavla s Barnabášem opustil. Duch Boží ho vyzval, aby se vrátil a požádal je oba o odpuštění. Teď je tedy Jan Marek znovu v Antiochii a čeká, zda mu Pavel s Barnabášem odpustí a vezmou ho s sebou na svou další misi.

Pavel s tímto návrhem nesouhlasí. Je ochotný odpustit, ale má obavy, že by je Jan Marek zase zklamal. Barnabáš mu domlouvá. Poukazuje na Janovo mládí a na to, že by měl dostat novou šanci. Diskuze se stále přiostřuje, protože oba dva se chovají jako dva berani. Nakonec se pohádají a rozchází.

Barnabáš se brzy nato s Janem Markem vydává lodí na svůj rodný Kypr, kde postupně navštěvují sbory a povzbuzují jejich členy ve víře v Ježíše Krista. Všude také vypraví o tom, jak sněm v Jeruzalémě rozhodl ohledně podmínek, které musí splnit pohané, pokud mají být křtem přijati do církve.

Pavel se rozhodl, že tentokrát nezvolí cestu po moři, ale vydá se na území Malé Asie po pevnině. Na svou novou misijní cestu zve Silase, který sem přinesl usnesení Jeruzalémského sněmu. Silas dlouho neváhá a pozvání přijímá.

Podobně, jako Barnabáš a Jan Marek, i Pavel a Silas prosí starší sboru v Antiochii, aby se za ně modlili a vyprosili pro ně Boží požehnání i jeho ochranu pro celou jejich cestu. Druhý den brzy ráno se vydávají na dlouhou cestu, během které navštíví Tarsus, Derbe, Lystru a další města v Malé Asii a nakonec se dostanou až do Troady, odkud je to už jen kousek cesty lodí do Evropy. Dostane se díky nim radostná zpráva o Ježíši až tam?

^{_______________________________________________________
(1)} Galatským 2,13+14