Bůh žehná člověku (Požehnání v Bibli 3)

Po týdnu se vracíme k textu, zapsanému v knize Genesis 1,22-23. Je v něm totiž naznačen ještě jeden rozměr, ke kterému se v jednom rozhovoru vrací později i Ježíš.

"Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." (Genesis 1,26-28) 
Minule jsme uvažovali o tom, že se v tomto požehnání Bůh s člověkem dělí o část svých kompetencí. Dnes se podívejme na to, že i naše schopnost mít potomky, je důsledek Božího požehnání.

Ale nejdříve se ještě podívejme na rozhovor Ježíše se saducei: V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: "Mistře, Mojžíš řekl: `Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´ U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. Naposledy ze všech zemřela ta žena. Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!"
Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?´ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých."
Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením. (Matouš 22,3-33)
Saduceové nevěřili na vzkříšení a věčný život. Protože je to oblast, ve které se nedá argumenty něco dokázat nebo vyvrátit, snažili se vymýšlet situace, které by poukázaly na absurdnost víry ve vzkříšení. To je také tento případ.

Ježíš v rozhovoru, jen tak na okraj poznamená: "Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé..." Zdá se, jako by ostatní obyvatelé vesmíru neznali dar manželství a zřejmě ani dar sexuality. To je něco, co Bůh dává člověku. Ale nechtějme teď na této Ježíšově větě stavět nějaké dalekosáhlé důsledky a teologické konstrukce.

Pokud znáte Starý zákon, tak víte, že neplodnost byl pro ženu problém. Muž toužil po zachování rodu i jména a když zjistil, že jeho žena děti mít nemůže, našel si vedle ní ještě druhou a tu pak většinou i více miloval, protože mu dala potomka. Později dokonce lidé začali věřit, že neplodnost je trestem za hřích a nebo dokonce důsledkem prokletí.
Bible ale neříká, že neplodnost je vždy důsledkem hříchu. Příkladem je příběh Samuelovy matky Anny. Ta nebyla potrestána za hřích. Spíš se mi zdá, že jí Bůh dal čas, aby získala dostatek moudrosti k výchově budoucího muže božího. A také věděl, že se o svého syna bude starat daleko pečlivěji, protože ho bude vnímat jako velký Boží dar. To se také stalo.

Dnes žijeme ve společnosti, kde stále více lidí dává přednost pohodlnému životu bez dětí. Mají pocit, že vyšší životní úroveň a rychlejší postup v kariéře jim nahradí toto Boží požehnání. Sobectví je dnes považováno za ctnost a ten, kdo má více děti, dostává často nálepku blázna.

Mám rád jeden žalm, který je oslavou tohoto zvláštního Božího požehnání, o kterém Bůh hovoří okamžik po stvoření našich prarodičů. Šalamoun ve své poutní písni zpívá:
"Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.
Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.
Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.
Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.
Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí.
Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec!
Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli." (Žalm 127)

Pokud vám Bůh dopřál toto požehnání, važte si ho. Nemá ho každý. Važte si každé chvíle, kterou můžete prožít se svými dětmi, které jsou darem od Hospodina. Sobotní odpočinutí je k tomu ta správná příležitost.
A pokud toto požehnání nemáte, věřte tomu, že Bůh ví, proč tomu tak je a vynahradí vám to jiným požehnáním, protože Vás miluje.