Bůh nezůstane dlužníkem

Někdy stačí velice málo k tomu, aby se staly velké věci. Připomněl mi to dnešní příběh ze 2.knihy Královské. Slavný prorok Eliáš byl Bohem vzat do nebe. Bůh tak ocenil jeho celoživotní obětavost a věrnost.

Jeho žák a služebník Elíša (Elizeus) svého pána při loučení prosí, aby mu dal dvojnásobný díl obdarování, které měl on sám. Eliáš mu to slíbí a Bůh tento slib splní.

O několik dnů později se Elíša setkává se zvláštním problémem: Jedna z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: "Tvůj služebník, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj služebník bál Hospodina. A teď přišel věřitel, aby si vzal obě mé děti za otroky."
²Elíša jí řekl: "Co mohu pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma."
Odpověděla: "Tvá služebnice nemá v domě nic než baňku oleje."
³Řekl jí: "Jdi, vypůjč si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem. ⁴Pak jdi domů, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou."
⁵Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala. ⁶Když nádoby naplnila, řekla svému synu: "Podej mi další nádobu."
On jí odvětil: "Už tu žádná nádoba není." Tu přestal olej téci.
⁷Šla to sdělit muži Božímu. Ten jí řekl: "Jdi prodat olej a vyrovnej svůj dluh. Potom budeš se svými syny žít z toho, co zbude." (2.Královská 4,1-7)

Přemýšlím, co bych na místě této ženy dělal já. Měl bych takovou důvěru v Božího proroka, že bych ho poslechl? Nebo bych se v duchu usmál a řekl si: "Takový nesmysl. Přece tou trochou oleje, co mi zbývá, nemohu naplnit tolik nádob!"

Mladá vdova ale věří. Udělala vše přesně podle pokynu a nelitovala. Když byly všechny vypůjčené nádoby plné oleje, utíká za Elíšou, aby mu řekla, že to funguje přesně tak, jak jí řekl.

Netušila, že tím poslouží i prorokovi. Když Elíša slyší, jak se Hospodin postaral o tuto vdovu a její děti, kterým hrozilo otroctví, vzpomněl si na jiný příběh. Příběh svého pána. Toho před léty, v době, kdy Izrael trpěl suchem, poslal Hospodin do Sarepty. A Eliáš "vstal a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: "Naber mi, prosím, trochu vody do nádoby, abych se napil."
¹¹Když ji šla nabrat, zavolal na ni: "Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba."
¹²Řekla: "Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme."
¹³Elijáš jí řekl: "Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, ¹⁴neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: »Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.«"
¹⁵Šla a udělala, jak Eliáš řekl,  měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. ¹⁶Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Eliáše. (1.Královská 17,10-16)

Elíša znovu poznává, že mu Hospodin dal stejného ducha, jako měl jeho pán. A také od něho očekává stejnou poslušnost a věrnost.

Při čtení těchto dvou příběhů jsem si říkal, že i já mohu být takovou malou nádobou, ze které Bůh naplní mnoho prázdných nádob. A mně přitom neubude. Naopak. Zatímco teď jsem poloprázdný, na konci se ze mne stane nádoba plná až po okraj.

Pane, dávám se ti k dispozici. Použij mne dnes podle Tvé vůle. Dej mi sílu i chuť Tě poslechnout stejně, jako to udělaly tyto dvě ženy.