Bratrská náklonnost

         V předchozích dnech jsme spolu prošli pět produktů zdravé víry – ctnost, poznání, zdrženlivost, trpělivost a zbožnost. Dnes je na řadě předposlední. Dotýká se vzájemných vztahů uvnitř křesťanského společenství.

         Pokud máte lepší paměť než já, možná už díky opakování Petrových slov znáte následující text už nazpaměť:
"Proto také vynaložte všecku snahu na to,
abyste ke své víře připojili ctnost,
k ctnosti poznání,
k poznání zdrženlivost,
ke zdrženlivosti trpělivost,
k trpělivosti zbožnost,
ke zbožnosti bratrskou náklonnost..."  (2. Petrův 1,5-7)

         Kralický překlad uvádí jako šesté ovoce víry "bratrstva milování" a překlad dr. Petrů vybízí křesťany, aby dospěli k "bratrské lásce".

         Mnoho lidí, kteří dnes poznávají díky čtení Bible Ježíše, chtějí být křesťany, ale bez toho, že by patřili do nějaké církve. Je to způsobeno jednak tím, že dnešní společnost je velmi individualistická, ale i tím, že ovoce víry není v církvích takovou samozřejmostí, jakou by mělo být.

         Pán Ježíš se krátce před ukončením své pozemské mise obrací na své učedníky, kteří měli po jeho odchodu zakládat křesťanská společenství, kterým dnes říkáme církev. Čím se měli lidé v církvi odlišovat od ostatních? Ježíš říká: "Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13,34-35)

         Láska a dobré vztahy. Tyto dvě hodnoty by měly být mezi křesťany samozřejmostí. A nejen mezi jednotlivými křesťany, ale i mezi jednotlivými křesťanskými sbory – církvemi.

         Co dnes lidé vidí, když sledují křesťany a církve ve svém městě? Obdivují krásné vztahy? Nebo spíše vnímají, že se křesťané mezi sebou vůbec nemusí? Mám obavy, že častěji vidí to druhé. Když k tomu ještě přidáme církevní restituce, pak se nemůžeme divit, že v naší zemí nemá slovo církev vůbec dobrý zvuk.

         Přemýšlel jsem, koho dát za příklad "bratrské náklonnosti". Nakonec jsem se rozhodl pro Mojžíše. Bůh si ho vybral, aby vyvedl Židy z Egypta. Nebyla to vůbec snadná mise. Židé se bouřili proti Mojžíšovi i proti Hospodinu. Jednoho dne Bůh Mojžíšovi oznámil, že Izrael nechá napospas svému osudu. Současně Mojžíšovi oznámil, že si vybuduje nový lid z jeho rodiny.

         Jak zareagoval Mojžíš? V táboře vše oznámil Židům a pak: Mojžíš se tedy vrátil k Hospodinu a řekl: "Ach, tento lid se dopustil velikého hříchu, udělali si zlatého boha. Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!"
Ale Hospodin Mojžíšovi odpověděl: "Vymažu ze své knihy toho, kdo proti mně zhřešil. A ty nyní jdi a veď lid, jak jsem ti řekl. Hle, můj posel půjde před tebou. A až přijde den mého trestu, potrestám jejich hřích na nich." (Exodus 32,31-34)

         Vzájemná láska mezi členy křesťanského společenství by měla být jedním z poznávacích znaků živé víry. Nemá smysl, abych teď naříkal nad tím, že tomu tak vždy není. Spíš bych měl prosit Boha, aby díky jeho moci a lásce má víra přinášela i toto ovoce. Aby v mém životě byla vedle ctnosti, poznání, zdrženlivosti, trpělivosti a zbožnosti i schopnost milovat své křesťanské bratry a sestry.

         Poslední produkt víry se v našem životě našemu Bohu pěstuje nejhůře. Proto si ho necháme na příště.