Bože, honosné obřady ty nemiluješ

        Každému z nás se občas stává, že "ztrácí půdu pod nohama". Něco se zvrtne, nepodaří a my se najednou cítíme, jako člověk, který se topí v bažině, nebo jako ten, komu na hluboké řece pod nohama praská led.

        Něco podobného prožívá i David, když píše další píseň:
"Toužebně jsem očekával na Boha,
   a on se sklonil k mému volání." (Žalm 40,2)

        Spousta lidí říká, že Bůh není, protože se modlili a on na jejich volání nijak neodpověděl. Jiní zase říkají, že Bůh existovat musí, protože k němu volali a on jim pomohl a zachránil je. Stejnou zkušenost má i David:
"Vytáhl mne z bahna, bažin bezedných,
   stojím zas pevně, jako na skále,
   můj krok je opět jistý." (Žalm 40,3)

        Jako malý kluk jsem zažil situaci, kdy jsme s bratrem uvízli v bahně, když jsme se snažili přejít louku na místě, kde bylo dříve dno rybníka. Najednou jsme nemohli udělat ani krok. Oba jsme se modlili a prosili Boha o pomoc. Zachránili nás hasiči, kteří jeli okolo. Dodnes jsem přesvědčen, že je poslal Bůh, který slyšel naše volání o pomoc.
"Do úst mi vložil nový chvalozpěv,
   některým k úleku a jiným k povzbuzení." (Žalm 40,4)
Ten, kdo prožije takový dotek Boží ruky, má najednou chuť zpívat o tom, jak je Bůh úžasný. Nevím už, jak jsme tehdy reagovali my s bratrem. Jen si vzpomínám, jak jsme hasičům utekli bez poděkování, protože jsme měli strach, že z toho bude průšvih.
"Kdo doufá v Boha, volil šťastně,
   tyrani a lháři jsou mu ukradení." (Žalm 40,5)

        Mám stejnou zkušenost jako David. Boží pomoc a lásku už poznávám víc jak padesát let a stále více mne naplňuje obdiv.
"Bože, tvoje divy nelze vypočítat,
   tvé úmysly s námi – kdo je vystihne?
   Ani všechna slova, co najdu ve své hlavě,
   velikost tvé slávy vypsat nestačí." (Žalm 40,6)
Celý život bojuji se závistí vůči lidem, kteří umí složit rým a pak ho obléct do krásné melodie. Kolikrát já už měl chuť zpívat o tom, co pro mne Bůh udělal, ale není to mé obdarování. Čím jsem starší, tím více tu závist nahrazuje vděčnost, že mohu zpívat písně, které složil člověk, který prožil něco podobného jako já.

        David jako král dokázal udělat nádherné slavnosti na Hospodinovu počest. Přesto ve své písni zpívá:
"Honosné obřady ty, Bože, nemiluješ,
   všelijaké oběti a dary nežádáš;
   namísto toho otevřels mi uši." (Žalm 40,7)
Něco podobného říká i Ježíš: "Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí." (Matouš 6,6)

        Myslím, že se nikdo nezlobí, když může navštívit velkolepou bohoslužbu, na které se sejdou stovky nebo tisíce lidí. Já mám ale nejraději chvíle, kdy se sejde jen pár lidí, kteří se chtějí sdílet o svou víru. Proto jsou mi Davidova slova tak sympatická. Bůh přijímá mou píseň i když ji zrovna zpívám sám. A to je dobře.