Bezdomovec. Zítra to můžeš být ty!

        Druhý rok mám díky dobrovolnictví v o.s. ADRA možnost poznávat život lidí, kteří se dostali na okraj společnosti. Do našeho sociálního šatníku jich chodí necelá stovka, tedy asi polovina z těch, kteří takto přežívají ve Frýdku-Místku.

        Pokud máte volnou chvíli, seznamte se alespoň ve zkratce s životními osudy tří z nich. Myslím, že to nebude ztracený čas.

Jarda
        Jarda učil na jedné pražské střední škole. Eva, jeho žena, měla dobrou práci v soukromé firmě. Děti neměli a tak jim jejich padesát tisíc, které společně měsíčně vydělávali, stačilo k pohodlnému životu. Každý rok mohli letět na dovolenou, měli pěkné auto... Chyběl jim jen vlastní domek.
        Spočítali si, že se svými příjmy by na domek šetřili šestnáct let. Tak dlouho ale čekat nechtěli, tak si vzali hypotéku a začali stavět svůj sen. Aby si přitom nemuseli příliš utahovat opasky, tak si Eva našla druhé zaměstnání. Jarda makal po práci na stavbě, ona zase po nocích dělala účetnictví firmě svého známého.
       Vše vypadalo báječně až do chvíle, kdy Eva začala mít potíže se zrakem. Neměla čas zajít ani k doktorovi. Když se jí občas zamotala hlava a několikrát dokonce upadla, přičítala to vyčerpání z práce. Jednoho dne ráno zjistila, že nevidí. Manžel s ní zajel do nemocnice. Tam zjistili, že má nádor. Přestože nebyl zhoubný, Eva během krátké doby zemřela.
        Jarda se z toho sesypal. Zjistil, že není schopný splácet hypotéku. Nevěděl si rady, a tak začal svůj problém řešit pitím. Párkrát došel opilý do vyučování a brzy dostal výpověď. Nakonec byly jeho dluhy tak velké, že mu banka zabavila dům a on od té doby žije na ulici.

Jana
        Šikovná holka, která měla vždy samé jedničky, aniž by se musela moc učit. Tatínek podnikal. Dařilo se mu a tak se maminka mohla  věnovat charitě a koníčkům. Rodiče ji měli rádi a Jana je také.
        Problémy začaly v době puberty. Jana se chytla špatné party a od kouření a pití přešla v krátké době přes marihuanu na tvrdé drogy.
        Brzy jí přestalo stačit kapesné, a tak začala doma krást peníze. Rodiče proto doma nenechávali žádnou hotovost. Když nenašla peníze, prodala část šperků, které měla maminka po babičce.
        Jejich partu, která vařila pervitin a prodávala ho i nezletilým, krátce nato pozatýkala policie. Mezi obviněnými byla i Jana. Nebyla plnoletá, a tak se dostala do "pasťáku", kde strávila celý rok.
        Táta jí na mámino naléhání vyřídil přerušení studia na gymnáziu. Ředitel odvolal její vyloučení a díky tomu mohla po roce přejít na školu ve městě, do kterého se rodiče kvůli ostudě raději přestěhovali.
        Jana slibovala, že vše napraví, ale dlouho nevydržela. Znovu si našla partu mladých, jejichž smyslem života byly drogy, které nejen brali, ale i vyráběli a prodávali. Když vše prasklo, nebyla už Jana nezletilá a tak šla tentokrát už natvrdo do vězení.
        Maminka se z toho zhroutila a táta Janě zakázal, aby se po skončení vězení vrátila domů. Zůstala na ulici. Zpočátku ji dobře živilo její krásné tělo. Drogy a životní styl ji brzy připravily o krásu. Skončila v partě bezdomovců, kterým se dnes prodává i za pivo nebo kousek chleba z popelnice... 

Jakub
        Jakub je mladý kluk. Nedávno se vyučil krejčím a teď si dodělává maturitu. Nepije, nekouří, nebere drogy. Nepoznali byste na něm, že je bezdomovec. Přesto má trvalé bydliště na radnici svého města a bydlí v azylovém domě.
        Všechno začalo, když se pohádal se s rodiči. Nechtěli mu dovolit, aby si domů přivedl svou holku, s níž chodil už tři týdny. Bylo jí patnáct let a chtěla utéct z domova.
        Jakub se naštval, sbalil si nějaké oblečení, notebook, mobil, a pak bez rozloučení odešel. Vyřídil si změnu trvalého bydliště a ubytoval se v azylovém domě. Práci zatím nesehnal a tak žije ze sociální podpory a přitom si večerně dodělává maturitu. Rodiče ho několikrát prosili, aby se vrátil, ale on je vždy odbyl, že s nimi jednou provždy skončil.

        Jakubův příběh je otevřený. Z těch tří má nejblíže k tomu, aby se vrátil do normálního života a jednou provždy neskončil na ulici. Záleží jen na něm. Jana s Jardou to už budou mít těžší.

        Koho z nás už někdy při setkání s páchnoucím a špinavým bezdomovcem nenapadlo: "To se mi nemůže stát!"  Přitom možná ani netušíme, jak snadno se můžeme v podobné situaci ocitnout sami.