Balákův strach

        Po dvou vítězných bitvách se Izraelci na čas usadili kousek od ústí řeky Jordán do Rudého moře. Před nimi je překonání rozvodněné řeky. Za ní leží město Jericho se svými nedobytnými hradbami.

Židé mají první kousek vlastní země
        Zpráva o tom, jak Izraelci porazili vojska dvou králů, se šíří okolní krajinou. Povídá se, že Hebrejové využívají zvláštní kouzla, která dodávají jejich vojsku magickou moc. Jejich Bůh musí být mocnější, než bohové Kenaanu. Jinak by Židé nemohli porazit vojsko, které mělo několikanásobnou přesilu.
        Po posledním vítězství mohou Izraelci tábořit na území, které kdysi patřilo Moábcům. Těm je uloupil emorejský král Óg. Nyní ale patří Hebrejům, kteří si po dlouhém putování nehostinnou pouští mohou konečně i se svými stády odpočinout v krajině s dostatkem pastvin i vody.
        Všichni v Izraelském táboře přemýšlí o tom, jak bude vypadat jejich další cesta. Díky Mojžíšovi se dovídají, že brzy překročí Jordán a pak s Boží pomocí obsadí Jericho. Moc tomu nerozumí. Jejich zvědi, kteří neustále pozorují okolní prostředí, tvrdí, že Jericho nemůže nikdo dobýt. Jenže Bůh říká něco jiného.

Král Balák má strach
        O postupu Izraele se dovídá i moábský král Balák. Se svým lidem už dávno zapomněli na slib, který dal Bůh jejich praotci Lotovi. Mojžíš Moábce ujišťuje, že mu o jejich území nejde, protože to podle Hospodina patří jim, potomkům Lota, ale oni mu nevěří.
        Balák má z Izraele strach a tak se pokouší spojit s Midjánci. Jejich starším, kteří v té době ovládají midjánské území, posílá vzkaz: "Teď toto společenství spase všechno kolem nás, jako spásá vůl zeleň na poli."⁽¹⁾ Pak se společně radí, jak se zbavit nepříjemného nepřítele, který se spoléhá na zvláštní kouzla svých božstev.

Podplatíme Hospodina!
        Nakonec padne rozhodnutí, aby byl z Mezopotámie, z města Petóru, pozván Bileám, který v minulosti působil jako prorok Boha, kterému sloužili Izraelci. Balák věří, že když podplatí tohoto Hospodinova proroka, získá také přízeň jeho Boha.
        Ví, že má mnohem více pokladů, než Židé. V jeho náboženství slouží bůh vždy tomu, kdo zaplatí víc. Proto všichni pohanští králové svým božstvům a jejich kněžím obětují to nejcennější, co mají. Mnozí z nich obětují dokonce i vlastní děti. Dávají tím svým bohům najevo, jak moc si cení jejich přízně.
        Balák věří, že Hospodin změní svůj názor na Izrael, když ho Moábci společně s Midjánci pořádně podmáznou. Když Bůh Židů uvidí, kolik zlata a drahokamů dají jeho knězi, určitě Hebrejům hned odejme jejich kouzelnou moc a oni pak Hebreje konečně společnými silami porazí.

Zástupci Midjánců a Moábců vyráží k Bileámovi
        Po krátkém jednání Balákův plán schválí i Midjánci. Vybraní poslové se vydávají na dlouhou cestu. Jejich velbloudi nesou dary pro Bileáma. Zástupci obou národů posílají své nejcennější šperky. Moc dobře si uvědomují, že v sázce jsou životy obyvatel obou národů i země, ve které žijí.
        Po několika týdnech putování konečně najdou dům muže, který má zachránit jejich národy. Když se s ním setkají tváří v tvář, ten nejstarší z nich přečte poselství krále Baláka: "Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země; usazuje se naproti mně. Pojď nyní prosím a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já. Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet."⁽²⁾
        Na Bileámovi je vidět, jak mu tato slova dělají dobře. Poslové se proto domnívají, že budou mít úspěch.
_____________
⁽¹⁾Num.22,4; ⁽²⁾Num.22,5+6;