347) Rozsudek daný předem (Matouš 26, 57-67)

V noční zahradě Gestemane Ježíš naplnil Izaiášovo proroctví. Petra, který se postavil na jeho obranu, napomenul a pak se nechal zajmout bez jakéhokoliv odporu. Když to učedníci viděli, většina z nich se potichu vytratila.

Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec.
Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti. Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva a vypovídali: "On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět."
Tu velekněz vstal a řekl mu: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: "Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!"
Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání! Co o tom soudíte?"
Jejich výrok zněl: "Je hoden smrti." (Matouš 26,57-67)

Židovští vůdci se snažili alespoň vzbudit zdání, že proces s Ježíšem je spravedlivý a odpovídá jejich zákonu, který říká: "Ten, kdo má zemřít, bude usmrcen na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Nebude usmrcen na základě výpovědi jediného svědka." (Deuteronomium 17,6)

Přestože Ježíšovi nepřátelé věnovali přípravě tohoto procesu důkladnou přípravu, pořád se nedařilo Ježíše odsoudit. Smluvení svědci možná nebyli dost dobrými herci a proto jejich výpovědi nevypadaly dost věrohodně. Nakonec se ujal pokus s překroucením Ježíšových slov, která pronesl, když na počátku své veřejné činnosti poprvé vyčistil chrám. Tehdy řekl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." (Jan 2,19) Podle Jana ale "mluvil o chrámu svého těla." (Jan 2,21)

Židovští duchovní vůdci se celý život odvolávali na svou věrnost Božímu zákonu. Teď, když se potřebují zbavit Ježíše, dají klidně bokem jeden ze základních principů pro spravedlivý soud. Velekněz ještě více vyhrotí už tak napjatou atmosféru a pak už pracují jen emoce. Konečně dosáhli svého. Ježíš je odsouzen za rouhání.

Při čtení tohoto příběhu bychom neměli udělat chybu, že ho necháme působit jen na naše emoce. Protože pak odsoudíme Židy za to, co udělali a ani si při tom neuvědomíme, že odsuzujeme i sebe. Můžeme říci s čistým svědomím, že vše, co jsme kdy řekli o někom druhém, bylo ověřeno svědectvím alespoň dvou svědků? Nikdy jsme si naše svědectví o druhých "neupravili"? Velekněží měli jasno předem. Chtěli Ježíše odsoudit za každou cenu. Buďme opatrní, něco podobného se může stát i nám.

Pane, nauč mne říkat vždy pravdu. Nauč mne ji říkat tak, abych nikdy nikomu zbytečně neublížil. Pomož mi držet můj jazyk na uzdě.