346) Proč se nebrání? (Matouš 26,51-56)

Tolik lidí ještě v noci v Getsemane nebylo. S Jidášem, který prodal svého učitele, a staršími duchovními izraelskými vůdci, kteří se už nemohli dočkat chvíle, kdy Ježíše zabijí, přišla banda lidí ozbrojená meči a holemi.

Ježíš neutíká, jak by se dalo očekávat, ale jde jim naproti. V té chvíli začne jednat Petr a celý děj se dá do pohybu: Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ježíš mu řekl: "Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?"
V té hodině řekl Ježíš zástupům: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co psali proroci."
A tu ho všichni učedníci opustili a utekli. (Matouš 26,51-56)

Přemýšlel jsem nad tím, proč se Ježíš nebránil. Ale ještě víc mne zarazilo, když Petrovi říká: "Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?" Proč 12 legií andělů? To by jich byly desetitisíce. Jenže, z jednoho příběhu, který je zapsán ve Starém Zákoně, víme, že by stačil jeden anděl.

Bylo to v době judského krále Chizkijáše. Jeho zemi tehdy napadl Sancheríb, král asyrský, s ohromným vojskem, proti kterému židé neměli nejmenší šanci. Chizkiáš se obrátil s prosbou o pomoc na Hospodina. Toho navíc Sancheríb nechal veřejně urážet.

Prorok Izaiáš, kterého ke králi poslal Bůh, pak Sancheríbovi vzkázal: "Koho jsi haněl a hanobil? Proti komu jsi povýšil hlas a oči pyšně vzhůru zvedl? Proti Svatému Izraele." (2.Královská 19,22) 
Kronika judských králů pak pokračuje: "Stalo se pak té noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc. Za časného jitra, hle, všichni byli mrtví, všude mrtvá těla.
Sancheríb, král asyrský, odtáhl pryč a vrátil se do Ninive a usadil se tam. Když se klaněl v chrámě svého boha Nisroka, Adramelek a Sareser, jeho synové, ho zabili mečem a unikli do země Araratu. Po něm se stal králem jeho syn Esarchadón. (2.Královská 19,35-37)

Ježíš nepotřeboval ani jednoho anděla. Kdyby se rozhodl bránit, zničil by tu bandu jedním pohledem. Proč se nebránil? Petrovi říká: "Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co psali proroci."

O jakých prorocích tu mluví? Napadá mne třeba prorok Izaiáš, který prorokoval: "Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu." (Izajáš 53,7+8)

Pane, když čtu, co vše jsi byl pro mne ochoten vytrpět, svírá se mi srdce úzkostí. Ale na druhé straně mám radost, že jen díky tomu mohu vidět Boha jako svého milujícího Otce. Pane, proměňuj mne i dnes svou mocí ke svému obrazu. Aby Tvá oběť nebyla v mém případě zbytečná.