344) Ještě spíte? (Matouš 26,40-46)

Před pár lety jsme se chystali na dovolenou do Chorvatska. Právě v té době začaly zrát ve skleníku rajčata. Rozhodl jsem se, že ještě před odjezdem zavařím pár sklenic leča. Nakonec jsme jich s manželkou udělali osmdesát.

Večer jsme nabalili vše potřebné do auta a vyrazili na cestu. Po hodině jsem cítil, že mne bere spaní. Na chvíli jsem zastavil a chvíli si zdřímnul. Pak jsme pokračovali dál. Před Bratislavou jsem musel zastavit znovu. Opět jsem si zdřímnul. Tak to bylo celou cestu až na místo.
Pak jsme konečně uviděli městečko Omiš a pak i kemp, ve kterém jsme měli objednaný zařízený stan. Začali jsme vybalovat a já už se těšil, až konečně zalehnu a dospím probdělou noc.
V té chvíli za mnou přišel neznámý muž a prosil mne, jestli bych ho mohl zavést do Splitu, že je to jen třicet kilometrů. Vysvětloval jsem mu, že mám právě za sebou cestu z Havířova. Nakonec jsem se ale nechal přemluvit. Vrátil jsem se o tři hodiny později, protože cesta byla totálně zacpaná. Teprve pak jsem zalehl a spal.

Na tuto příhodu jsem si vzpomněl při čtení dnešního textu z Matoušova evangelia: Potom přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."
Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle."
A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.
Potom přišel k učedníkům a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje!" (Matouš 26,40-46)

Učedníky, na rozdíl od Ježíše, nečeká smrt na kříži. Proto, přestože je jejich Mistr prosí, aby bděli s ním, spí. Možná byli unaveni podobně jako já, když jsem cestou na dovolenou proseděl celou noc za volantem.

Když Ježíš vybízí učedníky, aby bděli a modlili se, nešlo o jeho vlastní problém. Velice dobře věděl, jaký šok mezi učedníky způsobí jeho zatčení a pozdější smrt. Proto si přál, aby se modlili a prosili Boha o sílu a odvahu pro příští dny.
Učedníci si mysleli, že nejlepší prostředek k načerpání nových sil je spánek. Zapomněli, že Ježíš často probděl na modlitbách celou noc a ráno byl plný sil, jako by celou noc spal. Teď mohli udělat podobnou zkušenost, ale oni dali přednost spánku.

Je jednoduché učedníky šmahem odsoudit. Jenže tento příběh není v Bibli jen proto, abychom si po jeho přečtení mohli připadat lepší, protože nám by se něco takového nemohlo stát. Kolikrát už mi "spadla hlava" během bohoslužby. Kolikrát jsem byl myšlenkami někde jinde, když mi někdo z mých blízkých vyprávěl něco, co pro něj bylo velice důležité... Dřív, než odsoudíme učedníky, přemýšlejme ještě chvíli sami o sobě.

Pane, mrzí mne, že jsi zůstal sám, když jsi potřeboval modlitební podporu svých učedníků. Ale jsem rád, že Ty neusínáš, když potřebuji, abys mi naslouchal. Uč i mne pozorně naslouchat těm, kdo to potřebují.