334) Nahý Bůh (Matouš 25,34-40)

Představte si, že vás přepadnou zloději, okradou vás úplně o vše, dokonce seberou i vše, co máte na sobě a pak vás nahé nechají někde na ulici. Určitě to není příjemná představa.

To ale ještě není vše. Schováváte se za keřem, aby vás nikdo neviděl. Neujdete ale pozornosti člověka, který se právě podíval z okna. Ze své skříně vybere potřebné oblečení a pak vám nabídne, že si ho můžete půjčit, než se dostanete domů.

Teď se podívejme na další slova Pána Ježíše, protože s takovou představou, jakou jsem se pokusil navodit, je možná lépe pochopíme: Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´
Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´
Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´ (Matouš 25,34-40)

Bůh, který je všemohoucí, se může ocitnout v situaci, kdy potřebuje naši pomoc. Když má hlad, můžeme ho nasytit. Nebo můžeme uhasit jeho žízeň, případně ho můžeme obléci. A nemyslím si, že je to jen takový příměr. Okolo nás totiž žijí lidé, kteří mají ve svých představách Boha nahého, neschopného a dokonce i jako zlého zločince.

Jak to myslím? Mnozí lidé se vzdávají víry, když Bůh nevyslyší modlitbu podle jejich představ. Další mu zase přičítají všechno zlo, se kterým se setkali a tak z něj dělají zrůdu, která patří za mříže. A pak jsou tu takoví, co někdy nevěří, že se Bůh dokáže obhájit sám a snaží se to udělat za něj...

V životě jsem se už zúčastnil desítek diskuzí, ve kterých se řešilo, co potřebujeme ke spasení. Jedni říkají, že musíme zemřít s dokonalou povahou. Další, že musíme být bezhříšní. Také jsem slyšel, že spaseni budou ti, kdo  v sobotu odpočívají, nejedí vepřové, nekouří a nepijí alkohol, dávají desátky...

Všimli jste si, jakou podmínku dává Ježíš? Dá se to vyjádřit jedním slovem – láska. Lidé po pravici, kteří představující spasené, nejsou zachráněni, protože byli ve správné církvi, přečetli každý rok alespoň jednou Bibli a chodili pravidelně na bohoslužby. Zachránilo je to, že měli srdce na správném místě. Když potkali někoho, kdo byl v nouzi, tak mu podle svých možností pomohli.

Ono to má logiku. Protože ten, kdo do svého srdce vpustí Ježíše, nemůže zůstat bez lásky. A ten, kdo má v srdci Boží lásku, neprojde lhostejně okolo někoho, kdo je v průšvihu.

Pane, děkuji Ti, že mne miluješ i ve chvíli, kdy zrovna nejsem tím, kým by ses mohl chlubit. Přenes tuto svou lásku i na mne. Děkuji.