332) Lenoši do nebe nepatří (Matouš 25,24-30)

Jedno sobotní odpoledne mne vzal dědeček na procházku do lesa. Šli jsme mezi smrky a pak mi ukázal na velkou hromadu jehličí,  ke které jsme to měli ještě tak padesát metrů.  Když jsme přišli blíž,  zjistil jsem,  že se to jehličí hýbe. Bylo to mraveniště.

Děda mne přivedl ještě blíž a já najednou uviděl stovky pohybujících se mravenců. Zpočátku se mi zdálo, že lezou jeden přes druhého a mají v tom všem pořádný zmatek. Pak mi ale dědeček začal ukazovat, kde mají své cestičky, kudy nosí dovnitř zásoby, kde mají větrací okénka a mnoho dalších zajímavostí.

Když jsme pak večer přišli domů a babička se chystala číst z Bible, požádal ji, aby mi přečetla jen jeden krátký verš: "Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš." (Přísloví 6,6) Když dočetla, děda se modlil a prosil, abychom nebyli lenošní. Pak jsme šli spát...

Na tuhle příhodu jsem si vzpomněl, když jsem četl závěr příběhu o hospodáři, který svěřil třem služebníkům svůj majetek a odcestoval. Včera jsme přemýšleli o prvních dvou služebnících, dnes se zaměříme na toho třetího: "Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.´
Jeho pán mu odpověděl: `Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.
Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´" (Matouš 25,24-30)

Přemýšlel jsem nad tím, jak se asi cítil tento muž, když celou dobu, co byl jeho pán na cestách, jen kontroloval, zda je zakopaná hřivna na svém místě. Možná si říkal, jak na to vyzrál. Zatímco dva jeho kolegové každý den sledovali vývoj na burze a obchodovali, aby zhodnotili prostředky svého pána, tenhle jen hlídal. Občas zašel na místo, kde zakopal majetek svého pána a když bylo vše v pořádku, spokojeně se vrátil domů.

Možná byl typickým příkladem lenocha, o kterém moudrý Šalamoun napsal: "Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících." (Přísloví 26,16) Je docela možné, že si připadal opravdu moudrý. Vždyť, proč se namáhat, když stačí jen hlídat?

Mezi příběhem o družičkách a těchto služebnících je zvláštní spojitost. Pracovití služebníci byli pozváni dovnitř ke svému pánu. Moudré družičky vešly dovnitř na svatební hostinu. Lenivý služebník byl vyhozen ven a dopadl stejně, jako pošetilé družičky, které našly bránu od ženichova domu zavřenou.

Pane, také mám někdy chuť zakopat své hřivny a jen nečinně vyhlížet Tvůj návrat. Díky za tento příběh, který mi připomíná, že nebe není pro lenochy. Pomoz mi učit se u mravenců, co je to píle.