330) Nebe nezná nezaměstnanost (Matouš 25,14-18)

Už jste někdy byli nezaměstnaní? Já ano. Bylo to v roce 1986. V té době to byla rarita. Měl jsem vysokou školu a volných míst v mém oboru bylo dost. Jenže ne pro mne. Když jsem řekl, že z náboženských důvodů potřebuji volné soboty, nikdo mne nechtěl.

Přitom se jednalo o tři až čtyři soboty za rok. Vzpomínám si, jak mi to bylo nepříjemné. Čtrnáct dnů jsem chodil po různých firmách a stále nic. Nakonec jsem přijal práci zásobovače u popelářů v technických službách.
Dnes už je nezaměstnanost zcela běžná. Když se setkávám s těmi, kdo dlouho nemohou najít práci, většinou mají podobně nepříjemné pocity, jako tehdy já.

Pán Ježíš ve svém posledním kázání přirovnává své království nejprve ke svatbě a pak přidá příběh o hřivnách. Podívejme se dnes na jeho úvod: "Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.
Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. Tak i ten, který měl dvě, vyzískal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána." (Matouš 25,14-18)

Myslím, že tento příběh musí znít nezaměstnaným křesťanům jako rajská hudba. V nebi nebude nikdo nezaměstnaný. Bůh, kterého tu představuje bohatý člověk, svěřující svůj majetek svým služebníkům, nemá rád nečinnost a zahálku. Je to patrné z rozhovoru, který Ježíš vedl s duchovními vůdci Izraele.

Bylo to v sobotu, kdy máme podle Desatera odložit všechnu práci. Ježíš tehdy uzdravil člověka, který byl už 38 let upoutaný na lůžko. Uzdravený muž vzal svá nosítka a začal chválit Boha za vrácené zdraví. Židům se to podle apoštola Jana vůbec nelíbilo. Napsal: A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji."
To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň. (Jan 5,16-18)

Bůh, vládce celého vesmíru, pracuje bez přestání. Nemá rád zahálku a nečinnost. V Ježíšově příběhu dává práci svým služebníkům. Nedává všem stejně, ale každému podle jeho schopností. Dal úkol i služebníkovi, který podle všeho mnoho dovedností neměl. Ale i on dostal jednu hřivnu, aby se pokusil ji zhodnotit. Dva služebníci se ihned pustili do podnikání, třetí vzal stříbro a zakopal ho na bezpečném místě...

Bůh si přeje, abychom se už zde na zemi učili životnímu stylu, kterým se žije v jeho království. Jeho součástí je i vzájemná služba a pracovitost. Té se můžeme učit, i když jsme zrovna nezaměstnaní, protože v nebi nezaměstnanost a ani lenost a zahálku neznají.

Pane, dnes Tě chci prosit za lidi, kteří hledají práci, ale stále se jim to nedaří. Pomoz jim najít i v takové situaci smysl života. Ať se nemusí cítit méněcenně. Ukaž jim, že s nimi počítáš pro své království.