327) Unavené družičky (Matouš 25,1-5)

Co se vám vybaví, když uslyšíte slovo svatba? Nevěsta v bílých šatech, stoly plné dobrého jídla a pití, slavnostně oblečení lidé... Nebo spousta zařizování a práce, stres a na konci velká únava?

Ten kdo prožil přípravy na svatbu, jistě pochopí i příběh o desíti unavených družičkách. Ježíš vypráví: "Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.
Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.
Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly." (Matouš 25,1-5)

Jako kluk jsem si vždycky říkal: "Jak mohly usnout? Vždyť čekání přece není vůbec náročné!" Bylo to v době, kdy jsem měl problém usnout třeba večer před školním výletem, na který jsem se těšil. Přál jsem si, abych už spal, protože ve spánku čas ubíhá rychleji. A čím víc jsem si přál usnout, tím déle jsem usínal. O to radostnější pak bylo probuzení.

S přibývajícími roky začínám stále lépe rozumět tomu, že usnout se dá i při očekávání něčeho příjemného, na co se moc těším. Únava dokáže své. A pokud člověk jede na doraz, nemůže se pak divit, že zaspí ve chvíli, kdy je to nejméně potřeba.

Ježíš vypráví o desíti družičkách, které dlouho vypadaly úplně stejně a těžko bychom mezi nimi hledali nějaký rozdíl. Přesto hned na začátku říká, že pět z nich bylo rozumných a pět nerozumných. Všechny se připravovaly a společně se těšily na chvíli, kdy si ženich přijde pro nevěstu a ony se pak spolu se svatebním průvodem vydají na hostinu.

Oblékly se do slavnostních šatů a vydaly se na místo, kde měly očekávat ženichův příchod. Jejich lampy měly svítit všem svatebním hostům cestou do ženichova domu, kde byla připravena několikadenní hostina. Když se během čekání setmělo, zapálily lampy a čekání si krátily povídáním. Vzpomínaly na dětství nevěsty, na to, jak se seznámila s ženichem... Však to znáte, co vše se v takových chvílích semele.

Čas běžel a ženich stále nikde. Jedna po druhé postupně usínaly. Nakonec usnuly i ty dvě nejupovídanější. Ve snu se samy stávaly nevěstami a vše se točilo okolo nich. Nádherný sen...

Panny v Ježíšově příběhu představují nás, co čekáme na návrat svého Spasitele. I my se snažíme připravit vše na tuto jedinečnou událost. Těšíme se, že konečně uvidíme Ježíše tváří v tvář. Možná už se nemůžeme dočkat a tak některé části přípravy uspěcháme.

V čem byl základní rozdíl mezi čekajícími dívkami? Všechny se těšily. Všechny se připravovaly, jak nejlépe uměly. Ale jen polovina si připustila možnost, že by se ženichův průvod mohl opozdit. Proto si s sebou vzaly i náhradní nádobky s olejem.

Jak je to s naším očekáváním návratu ženicha? Jsme ochotni čekat ještě déle, než jsme si původně mysleli? Nezaskočí nás, když se  Ježíšův příchod trochu opozdí? Jistě, on říká, že přijde brzy. Ale Bůh má jiný čas než my. Jeho "brzy" už trvá skoro dvě tisíciletí. Dokážeme ještě čekat?

Pane, kdyby bylo po mém, přál bych si, abys přišel hned teď. Už jsem tím čekáním unavený. Pomoz mé víře, aby nezhasla.