Svatopluk Votruba
http://www.povidky.asp2.cz
kdyby náhodou na blog idnes nenarazili. :)
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1721x
Seznam rubrik
Svatopluk Votruba
A měla jejich důvěru…
Hm, poněkud vzletný a snad i trošku teatrální název článku, řeknete si, ale já na něm (na názvu) trvám. Snad proto, že spočinutí na prahu mého stáří je teatrální? „Starý nejsem, když duše dítěte v hrudi mé přebývá...“ Hm, tak toto je vzletné. Šmarjá, nebudu sebe ani vás trápit složitostmi, které možná ani složité nejsou, raději vám budu vyprávět, proč vznikl tento článek a jak to všechno začalo.
Svatopluk Votruba
Když nebe do pekla spadlo
Označení cikáni nemá v úmyslu hanit a zesměšňovat příslušníky romské menšiny, je nutné k vykreslení a pochopení charakterů jednotlivých postav příběhů. Jakákoliv podobnost s postavami v ukázce je náhodná.
Svatopluk Votruba
Tak vám děkuji vládo, pane Kubice
Opět berete zase jen chudým. Nejsem přispěvatelem portálu iDNES/onaDnes hanlivými, radikálními a nespokojeným články, nemám na to prostě čas, ale nyní dělám výjimku. Dnes jsem si přečetl článek o konci Internetu zdarma ve veřejných knihovnách:
Svatopluk Votruba
Rychlá adopce
Již dlouho sbírám laické i odborné poznatky, sleduji a studuji problematiku adopcí u nás, radami budoucím adoptivním rodičům se snad podílím na tom, aby některý malý kluk nebo holka prožili lepší dětství, než jsem měl třeba já, nebo řada dalších, kteří neměli to štěstí života v rodině.
Svatopluk Votruba
Jsem z děcáku, no a co? Proč to teď tolik bolí?
Narodil jsem se v roce 1954. Na tu dobu se samozřejmě nepamatuji, ale tolik bych chtěl. Mnohé otázky by nebyly bez odpovědí. Jedno vím zcela určitě, jít do děcáku(rozuměj dětský domov) jsem se v den svých narozenin(byly mi dva roky) sám nerozhodl. Rozhodnutí učinili jiní lidé. Rozhodnutí, které mi tolik poznamenalo celý život. V dětském domově jsem strávil šestnáct roků.
Svatopluk Votruba
Svoboda a já...
Na denní režim v dětském domově, pokud má smysl, si člověk zvykne. Vlastně i na režim, který nemá smysl, si člověk zvykne. Jen se nesmí moc přemýšlet o tom, proč nemá smysl. Nesmí se dělat chyby. Prostě, nevyčnívat z řady. Já chyby „dělal“ dost často. Moc jsem přemýšlel. A kladl otázky. Odpovědi ovšem nepřicházely. Vlastně přicházely, ale ne ty, které jsem čekal. A nesly s sebou nepříjemnosti.
Svatopluk Votruba
Šaty (ne)dělají člověka
„No tak vás vyhodili... svět se neposere, my se nezblázníme, půjdeš dělat něco jiného, učitelskej...“ snažil se moje chmury rozehnat Petrýsek, hostinský v hospodě U hasiče. Cítil jsem, že vztek na všechny, kdo se podíleli na restrukturalizaci školství, ve formě slučování školských zařízení, jinými slovy, na likvidaci zbytečných škol, zbytečných podle mínění pánů v kravatách na ministerstvu, podle mě ne... prostě, vztek mě pomalu přecházel.
Svatopluk Votruba
Jak jsem skoro umřela
Článek hodně pobouřil jednoho čtenáře, pana Pavla, který mi napsal na soukromý mail, tedy článek ruším, nicméně... chyba se stala, platil jsem za ni, i získáním zkušenosti.
Svatopluk Votruba
Jsi moje dcera, je mi velkou ctí
Dnes je zvláštní večer. Snad vlivem úplňku měsíce, který zahalen do tajemného a magického prstence halových par, majestátně visí na obloze a pod jehož ochranou spočinuly miriády mihotavých světýlek vzdálených hvězd, snad vlivem toho času, nebo prostě jen tak, spočinula Tvoje hlava v mé náruči, tak jako kdysi, když jsi byla malá holčička a bála ses bouřky.
Svatopluk Votruba
Přesně čtrnáct...
Kandlův Mlýn na Šumavě. Nachází se v útulném údolí Živného potoka 2 km jihovýchodně od Prachatic. Jeho minulost je velmi bohatá. Původně zde stál jeden z předměstských mlýnů, jehož existence je písemně doložena již v 16. století. Docházelo ke změnám držitelů a v 18. století byl jeho vlastníkem prachatický měšťan Kandl a po něm jeho potomci. Po těchto majitelích si mlýn zachoval i své jméno. To uvádí Wikipedie. ...
Svatopluk Votruba
Takové normální ráno...
S trhnutím se probudil. Zvonil budík? Ne, budík to nebyl, ukazoval teprve čtyři hodiny. Venku byla tma. S úlevou dopadl zpět do polštáře. I pes ještě spal. Věděl, že už neusne. Znal tato probuzení brzy ráno, neutěšené návraty do nikdy nekončících starostí o rodinu, o děti, o celou domácnost. Musím vzbudit manželku, dnes jde na ranní. Zamračil se. Buzení manželky nenáviděl. Žádný scénář probuzení ze spaní, který po dobu dvaceti let společného soužití všelijak měnil a upravoval, na jeho ženu neplatil. Například minulý měsíc, to měla také ranní...
Svatopluk Votruba
Dětský domov-záchrana i prokletí II
Druhý den ráno mě probudilo nerytmické a vytrvalé bubnování na okenní parapet. A také zima. Musím večer zavírat okno, proběhlo mi hlavou.
Svatopluk Votruba
Košík s červenými jablky
„Pojď se najíst,“ zaznělo ze zahradního domku. Pocítil velkou úlevu. Měl hlad a byl unavený. Pomalu se narovnal a počkal, až bolest v zádech poleví.
Svatopluk Votruba
A Bůh ho opustil-pokračování
Kam asi šla? Mávl rukou a jako vždy začal pomalu uklízet. Nebyl na pořádek žádný cimprlich, ale měl rád všechno na svém místě, a vlastním bytem se lopatou prohrabovat nebudu, říkal často ženě. A proto uklízel, i teď.
Svatopluk Votruba
A Bůh ho opustil
„Běžte chrápat, je dávno po večerce a po baráku chodí režimák,“ houkl do dveří barákový Hošek. Žlutá pyžama zakmitala po cele a postupně zmizela pod šedými dekami. Hlasy postupně utichly. Zhaslo světlo.
Svatopluk Votruba
Dětský domov-záchrana i prokletí II
Vydal jsem knihu Dětský domov-záchrana i prokletí, toto je úryvek z druhé knihy, která je volným pokračováním první knihy a obsahuje období mého života od patnácti roků téměř do čtyřiceti.
Svatopluk Votruba
Jak jsem se nestal milionářem
Trochu nostalgie... dnes je to přesně deset let od doby, kdy jsem byl vybrán do televizní soutěže Chcete se stát milionářem. Poprvé jsem tuto sugestivní reklamu televize Nova na nový soutěžní pořad v přímém přenosu spatřil na podzim v roce 1999. Herec Vladimír Čech ležel na velké hromadě kovových mincí, usmíval se a charizmatickým hlasem lákal diváky do vědomostní soutěže. Vůbec na něm nebylo vidět, že by ho kovová postel z českých korunek nějak tlačila.
Svatopluk Votruba
Zatracenej krám
Byla sobota ráno. Tehdy jsem se rozhodl spravit ty hodiny. Hlasitě jsem se rozhodl, před manželkou a dětmi. Přestože manželka ještě spala, děti už ne.
Svatopluk Votruba
Román pro Sofii
Tuček pohlédl z okna a zachmuřil se. Tento večer všichni čerti najednou vstoupili do manželství, pomyslel si. Za okny vypukla sněhová bouře, jakou dlouho nepamatoval. Vlastně nikdy, odtušil v duchu. Vítr hlasitě kvílel a hučel v roztodivných tóninách, drobný a hustý déšť sněhu, hnal vysokou rychlostí vodorovným směrem. Jistě tlačí špičky letitých stromů hodně blízko k zemi, pomyslel si. Lesní čerň ustoupila sněhovému bělu a smuteční stromy uzamkly bělostné hávy mrazivých andělů.
Svatopluk Votruba
Viděl jsem Einsteina, pánové
Ten den do firmy, kde jsem vykonával funkci interního auditora v rámci Systému managementu kvality dle ISO 9001, jsem přišel v dobré náladě. Sluníčko svítilo tak, jak mělo svítit v červenci, halenky a blůzky hezkých žen byly tak průsvitné, jak měly být, a vrátný měl novou čepici. Ten den bylo všechno tak, jak mělo být. Vlastně nebylo, Macek ještě nepřišel do práce. Už třetí den.
Svatopluk Votruba
Už se to nikdy nestane tatínku, přísahám!
Anotace: tato povídka čerpala námět ze skutečného příběhu bratra mého bývalého studenta.
Svatopluk Votruba
O sexu tak trochu jinak
Seděl v kuchyni u stolu a pečlivě zbavoval kostru skvěle upečeného kuřátka, jeho neméně dobře propečeného obalu a obsahu. Vedle talíře s pečenou lahůdkou stála mísa s kouřícíma bramborama. Takhle výborně upíct kuře, umí snad jen ta moje ženská, pomyslel si již počtvrté a znovu odsunul mísu s bramborama dál od talíře.
Svatopluk Votruba
Jak (ne)mám rád důchodce a invalidy
„Sváťo, chvíli se vybodni na příliš tučný věci, hlavně vepřový a tak, však víš.“ Znělo mi v uších, cestou z pravidelné kontroly u mého internisty, doktora Líhala, uznávaného odborníka na cévní choroby.
Svatopluk Votruba
Nemoc je mrcha, je ještě větší mrcha, když nejde vyléčit
Já tu ještě větší mrchu mám. Bohužel. Doktoři tomu říkají Hypoplázie mozkového řečiště, nebo tak nějak. Nevíte co to je? Nebojte se, hned vám to vysvětlím, já to totiž vím.
Svatopluk Votruba
Hlídač našeho parkoviště
Nevzpomněl jsem si, kdy se ten člověk na lavičce před naším domem objevil poprvé. Kdykoliv jsem šel domů nebo z domu, když jsem se podíval z okna ven, byl tam. Starý pán s krátkými šedivými vlasy, drobnější postavy, na očích brýle lenonky.
| předchozí | 1 2 3 | další |
