Svoboda a já...
„Máš zbytečné starosti.“
„Nevím, co máš na mysli.“
„Tomu ty nerozumíš.“
„Máš srovnanou skříňku?“
„Hotové úkoly do školy?“
„…umyté uši?“
„Běž raději uklidit v učebně, zameť chodbu.“
Proti tomu se nedalo nic namítat, chyby člověk nemá dělat. A já si přece zvykl.
…
Měl jsem rád matematiku. To, že jsem se touto zálibou trochu vzdálil spolužákům, jsem vnímal jako jistou samozřejmost, no uznejte, kdo má rád šprty. Přestože to bylo trochu jinak.
Nešprtal jsem v tomto slova smyslu, matiku jsem měl rád, a ona mě. Velmi se mi líbila volnost práce s ní. Nebylo vždy předem všechno dané. Domácí úkoly nebyly zapotřebí, vypracovaly se v momentě zadání úkolu. Ano, měl jsem ji rád.
…
Čemu jsem ale nerozuměl, bylo to, že jsem se vzdálil i učiteli matematiky. Z nepochopitelných důvodů mu vadilo, že v ní vynikám. Nesdílel se mnou radost z vyřešení příkladu novou metodou, zlobil se, když jsem si kreslil, vedle dávno hotových výpočtů.
Udělal jsem chybu, vyčníval jsem z řady. Nechtěl jsem, ale, vyčníval.
„Soudruhu učiteli, prosím, můžu se na něco zeptat?“
„Nemůžeš, Sváťo, ty ne!“
Velmi zvláštní byly konce diskuzí, tedy, pokud byly diskuze povoleny.
„…když tomu nerozumím já, učitel, nemůžeš, ani ty Sváťo! To je přece jasné.“
Chjo, kolik mi dalo práce uznávat takové autority. Ale uznával jsem je, po svém, ale uznával.
Vždyť pracovat s námi, bylo někdy velmi obtížné.
…
Ten den, jsem se ve škole „ulil“ z první hodiny. Byla to čeština.
Ulil proto, že jsem pomáhal školníkovi natírat plot.
Mělo to být rychle hotové, protože do školy měla přijet delegace z nějakého Krajského výboru.
Natírat plot, mě bavilo. Až na ten puchýř na palci. Moc to pálilo, když „praskl“. „Csss,“ vypouštěl jsem z pusy rozladěně.
A školník se smál. Cenil na mě řídké, zažloutlé zuby a na celý dvůr halekal: „Než se oženíš, kámo, kde bude puchejř.“
„Můžete se trochu ztišit, soudruhu Metelko! Rušíte soudružky učitelky při výuce,“ ozval se z okna ředitelny rozzlobený hlas, „jste jako malý kluk.“
Metelka na mě legračně křivil obličej do provinilé grimasy a zašeptal: „Musíme být potichu soudruhu, nebo soudruhům naseká soudružka,“ v očích mu svítily veselé ohníčky.
…
Po hodině češtiny mi Váňa vrazil do ruky papírek s domácím úkolem. Na papírku bylo jediné slovo, Svoboda…
No, to je dobré, jsem z hodiny omluvený ředitelkou, ale domácí úkol si neodpustí, baba jedna.
Baba jedna, byla češtinářka. Neměl jsem ji rád, vlastně nikdo ji neměl rád. Měla velmi bolestivý zvyk, tahat za chloupky vedle ucha, když jsme něco provedli.
A dost to bolelo. Baba jedna.
V učebně jsem dlouho „civěl“ do sešitu, kde byl zatím jen nadpis Svoboda. Všichni už měli úkol hotový, polehávali kolem a hráli si.
Svoboda.
Co mám o ní napsat? Už vím.
Svoboda je volná, rychlá jízda na koni zelenou pastvinou, kdy vítr naděje věcí dobrých příštích, tebou svobodně volených, tváře ti ošlehává.
Svoboda je jako voda, co tryská z hlubiny země, překonavší steré překážky, co moci nad ní již nemají.
Svoboda je procházka pod noční oblohou, kdy miriády mihotavých hvězd osvětlí ti cestu, která tě časem nespoutaného, dovede ke svítání nových, vzrušujících poznání. Svoboda je odejít a přijít k mamince bez strachu z otázek a odpovědí, bez strachu o ni a o sebe. Svoboda je víra v dobré, víra v lásku, pokoru, a v život.
Pyšný jsem byl na svůj úkol. Moc pyšný.
Ani Váňovi jsem ho nedal přečíst. Těšil jsem se, jak všechny zítra ohromím.
V hodině češtiny, jsem úhledně vyrovnal učebnici a sešit s úkolem na lavici.
Přelétl jsem očima úkol souseda, a… počkat! Rychle jsem se očima vrátil zpět k jeho sešitu.
Co to tam, proboha, má napsané?
„Ludvík Svoboda se narodil 25. Listopadu 1895 v Hroznatíně. V roce 1915 dokončil Vyšší zemědělskou školu…“
Svatopluk Votruba
A měla jejich důvěru…
Hm, poněkud vzletný a snad i trošku teatrální název článku, řeknete si, ale já na něm (na názvu) trvám. Snad proto, že spočinutí na prahu mého stáří je teatrální? „Starý nejsem, když duše dítěte v hrudi mé přebývá...“ Hm, tak toto je vzletné. Šmarjá, nebudu sebe ani vás trápit složitostmi, které možná ani složité nejsou, raději vám budu vyprávět, proč vznikl tento článek a jak to všechno začalo.
Svatopluk Votruba
Když nebe do pekla spadlo
Označení cikáni nemá v úmyslu hanit a zesměšňovat příslušníky romské menšiny, je nutné k vykreslení a pochopení charakterů jednotlivých postav příběhů. Jakákoliv podobnost s postavami v ukázce je náhodná.
Svatopluk Votruba
Tak vám děkuji vládo, pane Kubice
Opět berete zase jen chudým. Nejsem přispěvatelem portálu iDNES/onaDnes hanlivými, radikálními a nespokojeným články, nemám na to prostě čas, ale nyní dělám výjimku. Dnes jsem si přečetl článek o konci Internetu zdarma ve veřejných knihovnách:
Svatopluk Votruba
Rychlá adopce
Již dlouho sbírám laické i odborné poznatky, sleduji a studuji problematiku adopcí u nás, radami budoucím adoptivním rodičům se snad podílím na tom, aby některý malý kluk nebo holka prožili lepší dětství, než jsem měl třeba já, nebo řada dalších, kteří neměli to štěstí života v rodině.
Svatopluk Votruba
Jsem z děcáku, no a co? Proč to teď tolik bolí?
Narodil jsem se v roce 1954. Na tu dobu se samozřejmě nepamatuji, ale tolik bych chtěl. Mnohé otázky by nebyly bez odpovědí. Jedno vím zcela určitě, jít do děcáku(rozuměj dětský domov) jsem se v den svých narozenin(byly mi dva roky) sám nerozhodl. Rozhodnutí učinili jiní lidé. Rozhodnutí, které mi tolik poznamenalo celý život. V dětském domově jsem strávil šestnáct roků.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Nemít nohu nevadí. Hendikepovaní soutěží s „normály“, občas je i drtí
Ty příběhy přináší téměř každý podobný závod a dá se očekávat, že je bude mít i právě skončený...
Americké chytré bomby na Ukrajině hloupnou. Na řešení se pracuje
Americké vojenské letectvo podniká kroky proti ruskému rušení signálu GPS, které vážně ovlivnilo...
Cyklista vjel do křoví a hlavou narazil do stromu. Přilbu měl, přesto zemřel
V sobotu v podvečer řešili jihomoravští policisté dvě dopravní nehody. Na Znojemsku naboural řidič...
Záchranka na maratonu ošetřila 13 běžců po kolapsu, do nemocnice nemusel žádný
Záchranáři na Pražském mezinárodním maratonu ošetřili dosud 13 běžců, vesměs po kolapsu....
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1721x
http://www.povidky.asp2.cz
kdyby náhodou na blog idnes nenarazili. :)