Viděl jsem Einsteina, pánové
Inženýr Macek byl můj kolega a přítel, tedy pokud lze považovat za přítele člověka, který třikrát prodělal protialkoholní léčebnu, dvakrát byl v blázinci a již dva roky mi dlužil dva tisíce a sto korun.
Dnes by měl do práce přijít, pomyslel jsem si znepokojeně. Ředitel si na dnešek objednal prezentaci výsledků kontrol za druhé čtvrtletí. A ty dělal právě Macek. Položil jsem telefon, nezvedal ho.
Podíval jsem se na hodinky. Deset hodin, ve vzduchu se začaly rýsovat nejasné obrysy maléru. Třikrát už ředitel přimhouřil oči, tentokrát bych na kamaráda nevsadil ani penny, tedy halíř. Kdyby zavolal, holomek jeden, dumal jsem vztekle.
Když jsem u sekretářky ředitele podruhé posunul prezentaci, a to na jedenáct hodin, cvakly dveře a do kanceláře opatrně vklouzl Macek. Při pohledu na něj jsem se vyděsil. Místo pečlivě nachystaných nadávek jsem vyhrkl: „Proboha, co se ti stalo?“
Ve špinavém a pomačkaném obleku vypadal jako dlouhodobý bezdomovec. Zarostlému obličeji vévodily tmavé kruhy pod očima, nos ostře vystupoval z pohublého obličeje, vlasy, místy protkané nějakou trávou, tvořily na hlavě něco, proti čemu bylo vrabčí hnízdo útulné hnízdečko. Jedním slovem, velkej vagabund. No tak dvěma slovy.
Macek mávl rukou a těžce dopadl na židli. Svěšenou hlavou několikrát zakroutil ze strany na stranu a prohodil: „Ty vole…“
Násilím jsem potlačil lítost a zvědavost, blížilo se jedenáct hodin.
„Tak podívej, kamaráde, prominu ti moje zařazení mezi dutorohé přežvýkavce, ale jestli s sebou nemrskneš a nedáš se okamžitě dohromady, bude průser a to velkej.“
„Ty vole…“ opakoval Macek. Jeho dech proměňoval vzduch naší kanceláře v nefalšované ovzduší podřadné hospody. Přesto se celkem rychle upravil a dal do pořádku. Oddechl jsem si.
Úderem jedenácté hodiny jsme vstoupili do kanceláře ředitele. Prezentace proběhla i díky mé pomoci celkem dobře, ředitel byl spokojen, ale já ne. Hlavou se mi honily neveselé myšlenky a měly společného jmenovatele. Starost o kamaráda. Proč Macek zase chlastá? Kde byl tři dny?
Odpoledne jsem se to dozvěděl. A se mnou vrátný s novou čepicí a Ježek z kotelny. Právě tam jsme kouřili, když Macek najednou prohodil: „Viděl jsem Einsteina, pánové.“
„Cože, co jsi viděl?“ vyhrkl jsem překvapeně. Ježek zvedl hlavu ze stolu a vrátnému upadla cigareta na podlahu.
Macek se usmál a řekl: „Nevěříte, blbouni? Já jsem taky nevěřil.“
A začal vyprávět.
…
Před třemi dny jsem se vracel z oslavy narozenin jednoho známého ze školy. Trochu více se tam popíjelo, takže cesta rovnou domů moc rovná nebyla. Zastavil jsem se ještě v hospůdce U pivovaru, kde čepoval můj kamarád z blázince, Toník. A znáte to, dlouho jsme se neviděli, takže i tam se více popíjelo.
Toník je dobrý kamarád, takže mě nikdo nerušil, když jsem si trochu zdříml. Někdo přece jen tehdy do stolu nešetrně strčil a já se probudil. Pravda, neviděl jsem zrovna jako sokol, takže jsem chvíli zaostřoval na osobu, která seděla u mého stolu proti mně.
Překvapením se mi otevřela pusa dokořán, uchopil jsem stůl oběma rukama a naklonil se hodně dopředu, abych dobře viděl. Byl to Albert Einstein. Vedle něho, opřené o stěnu, stálo pouzdro na housle.
Zavřel jsem pusu a znovu otevřel. Špatně se mi dýchalo, roztřásla se mi kolena. Bylo to tak, můj velký vzor, teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob, seděl proti mně. Albert Einstein.
Okamžitě se mi vybavily všechny postuláty speciální teorie relativity.
„Alberte, Einsteine, jste-te to vy-vy?“ vykoktal jsem ze sebe namáhavě.
„No jó.“
A umí česky, vlastně proč ne, vždyť u nás žil a pracoval, proběhlo mi hlavou.
„Jak to, že jste, no, však víte… jak to že jste tady? A teď?“ zeptal jsem se potichu.
Velký matematik se usmál.
„Že vy jste popřel teorii o tom, že šíření světla je určeno zákony elektrodynamiky, konkrétně Maxwellovými rovnicemi,“ pokračoval jsem, „říká se, že teprve vy jste pochopil to, že se rychlosti světla nemůžou sčítat. Já tomu nikdy nevěřil. Že můžou?“
Dychtivě jsem se díval na vědce.
„No jó,“ ozvalo se.
Naklonil jsem se před sebe a zašeptal: „Stroj času.“
Opatrně jsem se rozhlédl.
„Že to jde, aby příčina přišla až potom, co se odehraje její důsledek.“
Macek se rozhlédl po kotelně. Pánové, s tímto rodákem z německého Ulmu, jsem prodiskutoval celou noc. A další dvě na něho vzpomínal.
…
Když skončil, nastalo ticho. Ježek ze spaní něco zamumlal, otočil hlavu ke stěně a hlasitě pšouknul. Vrátný zamyšleně čistil štítek své čepice a po chvíli řekl: „Když to má ten německej matikář tak dobře spočítaný, vzal byste mě, pane inženýre příště s sebou? Zeptal bych se na Božku.“
S rostoucí obavou o zdraví přítele jsem vstal.
„Vrátí se ještě na diškuz s váma, né?“ dodal vrátný s nadějí v hlase.
Po měsíci jsem v práci dostal nového kolegu. A firma novou skladnici. Nevím, zda nový pobyt mého kamaráda v blázinci zapříčinil právě německý vědec, ale v kotelně se proslýchalo, že Macek nabízel hezké skladnici ve výrobě, výlet do devatenáctého století. Co za to chtěl, nikdo nevěděl, ale při inventuře chyběl ve skladu materiál za šedesát tisíc korun, českých.
Svatopluk Votruba
A měla jejich důvěru…
Hm, poněkud vzletný a snad i trošku teatrální název článku, řeknete si, ale já na něm (na názvu) trvám. Snad proto, že spočinutí na prahu mého stáří je teatrální? „Starý nejsem, když duše dítěte v hrudi mé přebývá...“ Hm, tak toto je vzletné. Šmarjá, nebudu sebe ani vás trápit složitostmi, které možná ani složité nejsou, raději vám budu vyprávět, proč vznikl tento článek a jak to všechno začalo.
Svatopluk Votruba
Když nebe do pekla spadlo
Označení cikáni nemá v úmyslu hanit a zesměšňovat příslušníky romské menšiny, je nutné k vykreslení a pochopení charakterů jednotlivých postav příběhů. Jakákoliv podobnost s postavami v ukázce je náhodná.
Svatopluk Votruba
Tak vám děkuji vládo, pane Kubice
Opět berete zase jen chudým. Nejsem přispěvatelem portálu iDNES/onaDnes hanlivými, radikálními a nespokojeným články, nemám na to prostě čas, ale nyní dělám výjimku. Dnes jsem si přečetl článek o konci Internetu zdarma ve veřejných knihovnách:
Svatopluk Votruba
Rychlá adopce
Již dlouho sbírám laické i odborné poznatky, sleduji a studuji problematiku adopcí u nás, radami budoucím adoptivním rodičům se snad podílím na tom, aby některý malý kluk nebo holka prožili lepší dětství, než jsem měl třeba já, nebo řada dalších, kteří neměli to štěstí života v rodině.
Svatopluk Votruba
Jsem z děcáku, no a co? Proč to teď tolik bolí?
Narodil jsem se v roce 1954. Na tu dobu se samozřejmě nepamatuji, ale tolik bych chtěl. Mnohé otázky by nebyly bez odpovědí. Jedno vím zcela určitě, jít do děcáku(rozuměj dětský domov) jsem se v den svých narozenin(byly mi dva roky) sám nerozhodl. Rozhodnutí učinili jiní lidé. Rozhodnutí, které mi tolik poznamenalo celý život. V dětském domově jsem strávil šestnáct roků.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Orlům volavým hrozí vyhynutí, kvůli válce na Ukrajině změnili migrační trasy
Orli změnili své migrační trasy vedoucí přes Ukrajinu tak, aby se vyhnuli oblastem bojů. Některá...
V Trumpově videu se objevuje odkaz na německou říši, všimla si média
Na profilu amerického exprezidenta Donalda Trumpa na jeho sociální síti Truth Social se objevilo...
Vláda bude jednat o návrhu na vznik nových sousedských dětských skupin
Návrh ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky z KDU-ČSL, který počítá se zřizováním...
Poslanci budou rozhodovat o zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři roky
Sněmovna bude schvalovat zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři roky pro všechny...
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1721x
http://www.povidky.asp2.cz
kdyby náhodou na blog idnes nenarazili. :)