nic si z toho nedělejte

přišla jsem jednou do laboratoře na odběr krve - podotýkám v sedmém měsíci těhotenství, dvě děti za ruku. byla zima, takze jsem měla kabát, ale bříško přeci trochu vykukovalo. zmáčkla jsem pořadové číslo - statim, pro těhotné, takže i přes cca pět čekajících důchodců jsem šla ihned na řadu. dámy, co jinak nemají celý den co na práci, než obcházet doktory, se začaly rozčilovat, že jak je možné, že mám přednost. ještě v otevřených dveřích jsem jí odpověděla, že jsem těhotná, načež ona madam začala křičet, že to by mohl říct každý!!! Sestra to celé slyšela a klidně jí odpověděla, že ona dáma to rozhodně říct nemůže. madam zmodrala, ale sedla si. sestřička se smála a říkala, ať si z toho nic nedělám.

ad tramvaj: vždy mi bylo neskutečně trapné, vytahovat někde těhotenskou průkazku, tak jsem raději stála, i když mi bylo na omdlení, nebo chodila pěšky. jednou jsem jela raději něčím jiným, než se hádat, že mě vzít musí.

Re: nic si z toho nedělejte

Dobrý den Valerie.

Moc Vám rozumím, naštěstí, alespoň podle mého názoru, je na světě více těch, kterým není zatěžko pomoci druhému, a to je dobré.

Vám a dětem přeji hodně dobré a veselé Vánoce, zdraví a štěstí do Nového roku a tak.

Jako vždy Sváťo,

karma a malý dodatek. Můj manžel měl ZTPP, protože po úraze přišel o obě nohy. Naučil se chodit na protézách a o holi a proto ho nikdo nepovažoval za tolik postiženého. Nikdy nevyužil té výhody, že by třeba nestál frontu na cokoliv - bylo to v době totality (již zemřel). Ta fialová dáma spíš hledala, jak někoho ponížit a před ostatními zostudit. Máš tu smůlu, že vypadáš mladě a ZDRAVĚ...to si pak někdo, kdo to rád, smlsne.

Re: Jako vždy Sváťo,

Dobrý den Bobrufko.

Vašemu manželovi patří moje velká úcta a obdiv, je mi velmi líto, že už s Vámi není.

V této oblasti měl zřejmě podobnou náturu jako já.

Mějtese Bobrufko hezky, přeji hodně dobré vánoce, zdraví a spokojenost a tak. Jsem rád, že jsem Vás tady poznal.

Pokud vím,

tak domáhat se uvolnění místa je právo na vyhrazených místech pro invalidy. Ve vašem případě jste měl vytáhnout váš glejt a babu umravnit. Tato osoba je takto naprogramována a dělá takové výstupy vždy. Nehorší je, že legitimace tohoto typu se rozdávají docela ve velkém, znám velké množství invalidních důchodců, kteří vesele pracují, věnují se koníčkům i fyzicky náročným a mají obavy, aby o  důchod nepřišli. K posudkovému lékaři belhají o holi, tam kňučí, jak jsou na tom špatně. Tento stát má tolik příživníků na sociálním systému, protože se ke každému opatření se ozve křik páně Krásy. Já jsem pro to, aby ohledy měla společnost jen k opravdu nemocným a nemohoucím a ne příživníkům na sociálním systému. A něco o tom  vím, pracovala jsem s těmito skupinami obyvatel. Ti opravdu potřební nejsou slyšet, křičí hlavně ti "druzí". Na legitimaci se informujte na magistrátu města, jinak by Vám mohla stačit i legitka s TP, ta Vás rovněž opravňuje k sezení. Ta madam má ještě u ZTP výhody finanční.

Re: Pokud vím,

Velmi s Vámi souhlasím.

Vím, kde se o tyto "věci" žádá, nicméně je ještě nemám, snad nebudou potřeba.

Vám také přeji na Vánoce vše dobré, hodně moc zdraví, spokojenosti a tak.

Mějte se hezky.

Víte, Sváťo,

dovolím si Vás také tak familiárně oslovit, beru článek jako nadsázku a tak je to fajn.

Ale ve skutečnosti to mezi lidmi funguje jinak a mám to ověřeno desítky let.

Nepotřebuji v tramvaji sedět, ale také jsem zažila v životě chvíle, kdy mi bylo zle. Pak se podívám na lidi (ne na sedadlech pro invalidy) , vyberu si někoho mladšího a slušně (a tiše) požádám, zda by mě pustili sednout, že mi není dobře.

NIKDY se mi nestalo, že by mi nevyhověli. Vlastně jen jednou, to měl ten mladý muž nohu v sádře a já to neviděla, ale to není trapas, to je život a prostě jsem řekla někomu druhému.

Pokud někdo, a to teď nenarážím na vás, stojí, skoro se hroutí a myslí, že to druzí mají vidět - ne, nemohou, lidé se starají především o své věci. Myslím, že i ve vaší situaci, kdybyste řekl, že vám není dobře, tak se to tak nevyhrotí. A jinak ....píšete hezky.