A měla jejich důvěru…
Moji mladí kamarádi. Že jsem napsal a vydal knihu o mém pobývání v dětských domovech, to víme, že ano?
Dobře, možná vy o tom nevíte, ale já ano.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem asi po třech letech od vydání této knížky dostal mail, který mi oznamoval, že tuto knížku čtou i lidé na Slovensku, v Košicích.
Téda, řekl jsem si, to je něco, v Košicích, na Slovensku, v zahraničí čtou moje knihy, pardon, knihu. Samozřejmě se to všichni v rodině rychle dověděli, manželka, dcera Monička, syn Tomášek i tchýně.
„Tati, jsou ty Košice za hranicemi daleko od Prahy?“ zeptal se tehdy můj syn.
„Jsou, den cesty vlakem,“ tipnul jsem si, „a pas ani vízum pro cestu tam nejsou potřeba, když jsme v té Unii.“
A následovaly další maily ze Slovenska. Seznámil jsem se v nich s empatickou slečnou Renátkou Dunovou, sociální pracovnicí košického centra DORKA, domova na půl cesty, jak mi strýček GOOGLE prozradil, centra, které se mimo jiné stará i o bývalé chovance dětských domovů, kteří sami nezvládají vstup do běžného života dospěláka ve společnosti.
Hm, tak do DORKY knížka zaletěla, k dětem z dětských domovů. Vlastně už ne dětem, ale mladým dospělým… kterým ani kniha určena nebyla. A proč ne?
Vždyť toto srovnání života dítěte v dětském domově v padesátých letech a života dítěte v dětském domově dnes může vést k zodpovězení mnoha otevřených otázek dnešních mladých „domováků“, může vést k pozitivním změnám úhlů pohledů na práci a vztah k dětem tet a strýců, kteří ve světle vývoje a posunu dnešní společnosti zvládají role náhradních rodičů plnohodnotněji a přínosněji, než tomu tak bylo v době, kdy jsem v „děcáku“ pobýval já.
No, z tohoto mudrování mě vyrušil mail, nad jehož obsahem se mi zatajil dech. Stálo v něm:
„Sváťo, přijeďte do Košic mezi nás. S rodinou, dětmi.“
Stáhl se mi žaludek.
„Rádi bychom s vámi chvíli pobyli, povídali o knížce, o domově, samozřejmostí bude, že vám všechny náklady pobytu i cestovné uhradíme.“
Šmarjá, táhne mi na „šedesátku“, jsem pro ně starý!? O čem si s nimi budu povídat? Budou ze mě zklamaní? Ale skoro současně jsem se rozhodl, že do Košic pojedu. Halušky s brynzou si přece nenechám ujít.
A jel jsem. Sám, protože rodina z různých důvodů nemohla, trochu je podezřívám, že i nechtěla, snad proto, že v jejích očích „domovák“ jsem, o mém pobytu v děcáku věděla, možná se trochu bála, snad…
Cesty jsem se trochu bál, Košice nejsou za humny…
Ve vlaku bylo teplo, cestující příjemní, o zavazadlo jsem nepřišel, do Košic jsme přijeli včas.
Vyskočil jsem z vlaku a rozhlédl se. Okamžitě jsem si uvědomil, že s Renátkou nejsme nijak domluveni, jak se poznáme. Mě lze snad poznat podle fotky v knize, ale jak poznám Renátku?
Když jsem u vlaku zůstal sám, zmocnila se mě mírná panika. Nikdo mě nečeká??
Pomalu jsem vstoupil do haly nádraží.
Když opomenu to, že se mi tuze moc chtělo na WC, že nikde nechtěli přijmout české koruny (eura jsem si doma samozřejmě nevyměnil), že jsem vůbec netušil, co budu teď večer dělat, když nikoho nenajdu, všechno dobře dopadlo.
Pomocí telefonu mě z Dorky našli a odvezli k sobě.
A tak jsem poznal Renátku Dunovou, mladou a hezkou, sympatickou sociální pracovnici centra DORKA-domova na půl cesty, osobně.
Seznámil jsem se s ostatními pracovníky centra a hlavně s mladými „domováky“. Všichni mě přijali velmi pěkně.
Prvotní ostych a tréma, to vše brzy odeznělo. Každou hrou a diskuzí jsem měl k těmto mladým lidem blíž. Později jsme spolu hráli například stolní fotbálek tak, jako bych se s nimi znal odjakživa. Smích, veselí, bezstarostnost… Společné nákupy potravin, příprava jídla ve společné kuchyni, procházka u lesa, to vše na mě neuvěřitelně mocně působilo.
Jsem jedním z nich, přestože jsem byl v „děcáku“ tak dávno.
Na druhé straně jsem si nemohl nevšimnout všudypřítomné a časté němé výkřiky o pomoc. „Hotoví“ mladí lidé svým věkem, ochromeni dětským strachem ze života tam venku, za zdmi dětského domova.
Jaké to tam je? Zvládneme to? My to nezvládneme. Najdeme tam práci, domov, lásku? Pochopení?
A byl jsem šťastný a velmi rád za to, že jsem snad byl schopen, ve světle svých zkušeností, každému z nich v něčem poradit, vysvětlit či pobídnout. Za relativně krátkou dobu mi tito mladí lidé hodně přirostli k srdci.
Překvapilo mě, že Renátka také vyrůstala v dětském domově a to od velmi útlého věku. Okamžitě jsem si uvědomil, že vhodnější pracovník s mladými lidmi na její pozici snad ani být nemůže. S velkým obdivem jsem sledoval její práci se svěřenci v rovině příslušné odbornosti, nad jemnými postrky a pobídkami v souvislosti se sociálními návyky se mi tajil dech. Při zábavě byla jednou z nich, rovnocenný partner. Měla jejich důvěru.
A přišlo loučení. Všichni mě doprovodili až k vlaku do Prahy.
Objímání a slova ujišťující o opětovném a brzkém shledání nebrala konce. Blesky fotoaparátů v rychlém sledu ozařovaly nástupiště. Jen kdyby mi to smetí neustále nepadalo do očí.:-)
Když se vlak dal do pohybu, ještě dlouho tito mladí a nádherní lidé podél něj utíkali a snažili se naposledy zachytit pohled svého snad přítele a kamaráda.
Když jsem dopsal tento článek, zachytil jsem pohledem na monitor svého počítače obrázek Terezy Maxové, pod nímž stálo:
Tereza Maxová uspořádala už osmý ročník charitativní módní přehlídky Fashion for Kids. Dosavadní ročníky zajistily opuštěným dětem neuvěřitelných 33 miliónů korun, letos bude výtěžek určen těm, kteří vycházejí z dětských domovů a nevědí, jak si dál poradit se životem.
Usmál jsem se…
Svatopluk Votruba
Když nebe do pekla spadlo
Označení cikáni nemá v úmyslu hanit a zesměšňovat příslušníky romské menšiny, je nutné k vykreslení a pochopení charakterů jednotlivých postav příběhů. Jakákoliv podobnost s postavami v ukázce je náhodná.
Svatopluk Votruba
Tak vám děkuji vládo, pane Kubice
Opět berete zase jen chudým. Nejsem přispěvatelem portálu iDNES/onaDnes hanlivými, radikálními a nespokojeným články, nemám na to prostě čas, ale nyní dělám výjimku. Dnes jsem si přečetl článek o konci Internetu zdarma ve veřejných knihovnách:
Svatopluk Votruba
Rychlá adopce
Již dlouho sbírám laické i odborné poznatky, sleduji a studuji problematiku adopcí u nás, radami budoucím adoptivním rodičům se snad podílím na tom, aby některý malý kluk nebo holka prožili lepší dětství, než jsem měl třeba já, nebo řada dalších, kteří neměli to štěstí života v rodině.
Svatopluk Votruba
Jsem z děcáku, no a co? Proč to teď tolik bolí?
Narodil jsem se v roce 1954. Na tu dobu se samozřejmě nepamatuji, ale tolik bych chtěl. Mnohé otázky by nebyly bez odpovědí. Jedno vím zcela určitě, jít do děcáku(rozuměj dětský domov) jsem se v den svých narozenin(byly mi dva roky) sám nerozhodl. Rozhodnutí učinili jiní lidé. Rozhodnutí, které mi tolik poznamenalo celý život. V dětském domově jsem strávil šestnáct roků.
Svatopluk Votruba
Svoboda a já...
Na denní režim v dětském domově, pokud má smysl, si člověk zvykne. Vlastně i na režim, který nemá smysl, si člověk zvykne. Jen se nesmí moc přemýšlet o tom, proč nemá smysl. Nesmí se dělat chyby. Prostě, nevyčnívat z řady. Já chyby „dělal“ dost často. Moc jsem přemýšlel. A kladl otázky. Odpovědi ovšem nepřicházely. Vlastně přicházely, ale ne ty, které jsem čekal. A nesly s sebou nepříjemnosti.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Zdanění bezdětných, výpovědi bez důvodu. Fiala chce širokou shodu a klid
Z programových návrhů, se kterými přicházejí strany vládní koalice rok před volbami, mají podle...
Rusko do konce srpna zakázalo vývoz cukru, chce zajistit stabilitu na trhu
Rusko přechodně zakázalo vývoz cukru ze země. S odkazem na vládní nařízení o tom píší ruské tiskové...
Španělské ministerstvo se rozhodlo zrušit cenu býčích zápasů. Vyvolalo kritiku
Španělské ministerstvo kultury se rozhodlo zrušit národní cenu býčích zápasů. Informoval o tom...
Do konce roku by se mohlo konat další jednání české a ukrajinské vlády, řekl Fiala
Do konce letošního roku by se podle premiéra Petra Fialy mohlo konat další společné jednání české a...
Mezinárodní obchodník – balicí stroje
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1721x
http://www.povidky.asp2.cz
kdyby náhodou na blog idnes nenarazili. :)