Košík s červenými jablky
Už tu hroudu krájím věčnost, pomyslel si a znechuceně hleděl dopředu na kus nedokončené zahrady. Za sebe se raději nedíval.
Slíbil starému učiteli z průmky, kam chodil do čtvrťáku, že dnes práci určitě dokončí. Na obzoru bylo vidět z listopadového sluníčka už jen malý kousek. Rozladěně odhodil rýč do trávy a potichu nadával: „Do prdele, já to snad nestihnu, kterej blbec tohleto…“
Jasně, blb jsem já, okamžitě si vzpomněl na to, že rytí zahrady učiteli nabídl sám.
Vydělám si nějakou pětku a ještě udělám dobrej skutek, říkal si před dvěma dny. Vedlo ho k tomu prohlášení učitele ve třídě, že potřebuje o víkendu pomoc na zahradě, a že to nechce zadarmo. Okamžitě se přihlásil. Neunikly mu uznalé pohledy spolužáků a spolužaček, hlavně Jituš, nejhezčí holky ze školy.
Pro něho byly hlavní peníze na dárek k narozeninám. Jasně, dobrej skutek taky, je hlavní, ale trochu míň, dumal tehdy poctivě.
Teď ale na dobré skutky nemyslel. Myslel na to, kolik peněz si za víkend vydělal a jestli to stihne do obchoďáku, kde viděl minulý týden nádherný triko. Přesně takový, o kterém nedávno hovořili. Jen jestli mají i v neděli do osmi, odtušil v duchu znepokojeně.
K jídlu dostal teplé špekáčky s hořčicí, čtyři. A rohlíky, dva. Že tyto tlustý buřty nejí, spolkl raději s nimi, protože měl větší hlad, než si myslel.
„Tak poslouchej, dnes už tady skončíme, já už to tu nějak přes týden dodělám,“ řekl po jídle k jeho velké úlevě učitel, „a protože jsi dobře pracoval, tak tady máš…“
Trochu se mu rozbušilo srdce, ale rychle se téměř zastavilo. Na stole stál košík červených jablek. Nechápavě pohlédl na učitele.
„Co, p-promiňte, myslel jsem… já...“
„Nejíš jabka?“ zeptal se učitel a udiveně zvedl obočí.
Ty oči, ten mizera jeden starej hodnej, určitě víc jak lakomej, běželo mu hlavou, když se trochu uklidnil. Odnesu si koš s jabkama a nebudu si říkat, že každej dobrej skutek, bude po zásluze potrestán, pomyslel si a nahlas řekl: „Ale jó, jím, já jen jestli jich není moc, stačilo by jedno, dvě, do kapsy, víte?“
Hele, nedělej si z něho srandu, okřikl se v duchu. Fajn, ale kde teď seženu prachy na triko?
Rychle se rozloučil s učitelem a s košíkem v ruce vykročil k městu. Bylo šest hodin. Slunko už dávno hřálo země za obzorem, zahrádkářská kolonie pomalu mizela ve tmě. I cestička v trávě byla stěží vidět.
Golis, napadlo ho najednou. Jasně, Golis mi musí půjčit, rozhodl se ulehčeně. Zaplaťpánbůh za tvrdoně na matiku, vzpomněl si na poslední úkol z matematiky, který od něj Golis opisoval. Musí půjčit, jinak nespočítá okna ve třídě, pomyslel si pobaveně. Jen jestli bude doma. Golis doma byl.
„Něvytáhne křusky z baráku, jak je den dlůhý,“ oznámila mu jeho máma, když ho pouštěla dovnitř.
„Nazdár šprte,“ hlaholil Golis ze záchodu, „val do cimry, za chvilu su tam.“
Kde je jeho pokoj, věděl. Aby se dostal ke stolu a židli, musel zvládnout malou opičí dráhu. Všude v pokoji se dnes válely neuvěřitelné krámy. Asi bude pravda, že jeho máma chodí na tu skládku, vzpomněl si na fámy ve škole. Smetl ze židle nějakou kočku a posadil se.
Neměl Golise příliš v lásce, nelíbilo se mu jeho umění všechno měnit na peníze, kdy si ani jeho máma nemohla být jistá před prodejem za desátou manželku někam na východ. Spojenectví s ním mělo ale jisté výhody. Tak jak lehce peníze Golis „vydělal“, tak je uměl někdy i utratit. Drobky, které mu Golis při utrácení někdy přenechával, byly pro něj celé jmění.
„Návrat investice,“ šklebil se, když od něho v matematice opisoval.
„Tak co, prodáváš jabka?“ culil se Golis a do jednoho se s chutí zakousl. Ani si nevšiml, kudy ke stolu přišel.
„Né, jabka neprodávám,“ odvětil, „potřebuju založit, nevyšel mi kšeft přes víkend,“ vysoukal ze sebe pomalu. Proč se mi proboha potěj ruce, pomyslel si rozladěně.
„Jó prachy,“ odtušil Golis a zamračil se, „všici chcete pučit prachy.“ Zamyšleně žvýkal jablko. Po chvíli dodal: „Ale nikdo vracet.“
Pomalu se ho začínal zmocňovat pocit, že je tady zbytečně. Někde odbilo sedm hodin.
„No nic, jdu…“
„Počkaj cype, vydrž, pučím ti…“ přerušil ho Golis, „ale né zadarmo,“ dodal s vychytralým výrazem v obličeji.
No, to budou úroky, pomyslel si znechuceně a sedl si zpět na židli. Kočka letěla znovu ke stěně.
„Necháš mně Jitulu,“ prohodil rychle Golis.
„Cože? Jak necháš mně Jituš?“ Zalapal po dechu. Představou, že by něco tak odporného a slizkého mělo objímat, nebo, nedej Bože, líbat tuto krásnou holku, zvedl se mu žaludek.
„Dobře vim, že s ňů pečeš, nedá sa překóknout, jak na tebe vejrá,“ dodal Golis a mlsně si přejel horní ret dlouhým jazykem.
Znovu se mu udělalo špatně. Několikrát se zhluboka nadechl a vydechl.
„Ale já…“ Obtížně hledal slova, bylo mu Jitky velmi líto. Hodinky ukazovaly půl osmé. Rozhodl se. Musel.
„Dobrá, nechám Golisi, chci pětikilo, vrátím za měsíc,“ řekl rychle, „a bez úroků,“ dodal. Cítil, jak si buřty razí cestu nahoru ke krku. Násilím polkl a mimovolně hledal příhodné místo, co kdyby…
Odkud Golis peníze vylovil, nevěděl, ale přesně o půl deváté večer zazvonil u dveří patrového domku. Upravil na balíčku mašli a čekal. Špatně mu už nebylo. Usmíval se.
Když zarachotil klíč v zámku, rozbušilo se mu srdce. Sestoupil o jeden schod dolů.
„Ahoj, už jsem si myslel, že nepřijdeš,“ řekl muž a políbil ho na rty. Udělal místo, aby mohl vejít dovnitř. Dveře se potichu zavřely.
Před nimi zůstal ležet košík s červenými jablky, o která se tajemně tříštil měsíční paprsek.
Svatopluk Votruba
A měla jejich důvěru…
Hm, poněkud vzletný a snad i trošku teatrální název článku, řeknete si, ale já na něm (na názvu) trvám. Snad proto, že spočinutí na prahu mého stáří je teatrální? „Starý nejsem, když duše dítěte v hrudi mé přebývá...“ Hm, tak toto je vzletné. Šmarjá, nebudu sebe ani vás trápit složitostmi, které možná ani složité nejsou, raději vám budu vyprávět, proč vznikl tento článek a jak to všechno začalo.
Svatopluk Votruba
Když nebe do pekla spadlo
Označení cikáni nemá v úmyslu hanit a zesměšňovat příslušníky romské menšiny, je nutné k vykreslení a pochopení charakterů jednotlivých postav příběhů. Jakákoliv podobnost s postavami v ukázce je náhodná.
Svatopluk Votruba
Tak vám děkuji vládo, pane Kubice
Opět berete zase jen chudým. Nejsem přispěvatelem portálu iDNES/onaDnes hanlivými, radikálními a nespokojeným články, nemám na to prostě čas, ale nyní dělám výjimku. Dnes jsem si přečetl článek o konci Internetu zdarma ve veřejných knihovnách:
Svatopluk Votruba
Rychlá adopce
Již dlouho sbírám laické i odborné poznatky, sleduji a studuji problematiku adopcí u nás, radami budoucím adoptivním rodičům se snad podílím na tom, aby některý malý kluk nebo holka prožili lepší dětství, než jsem měl třeba já, nebo řada dalších, kteří neměli to štěstí života v rodině.
Svatopluk Votruba
Jsem z děcáku, no a co? Proč to teď tolik bolí?
Narodil jsem se v roce 1954. Na tu dobu se samozřejmě nepamatuji, ale tolik bych chtěl. Mnohé otázky by nebyly bez odpovědí. Jedno vím zcela určitě, jít do děcáku(rozuměj dětský domov) jsem se v den svých narozenin(byly mi dva roky) sám nerozhodl. Rozhodnutí učinili jiní lidé. Rozhodnutí, které mi tolik poznamenalo celý život. V dětském domově jsem strávil šestnáct roků.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Čína chce vyzkoušet bojové kapacity. Zahájila další cvičení v okolí Tchaj-wanu
Čínská armáda ve čtvrtek v okolí Tchaj-wanu zahájila cvičení, do kterého zapojila různé druhy...
Přežil jsem rakovinu, jsem spokojený, říká Kajínek. A trvá na obnově procesu
Premium Nejznámějšímu českému vězni Jiřímu Kajínkovi dnes vyprší sedmiletá podmínka, kterou dostal spolu s...
Blackface! Ne, jen mast na uhry. Škola v Kalifornii vyhodila žáky, teď jim zaplatí
Premium Mlýn války proti „systémovému rasismu“ a cynismus školy semlel i studenty, kteří se v roce 2014...
Překvapivé oznámení. Volby budou už 4. července, oznámil britský premiér
Britský premiér Rishi Sunak oznámil, že parlamentní volby v ostrovní zemi se uskuteční už 4....
Nabízím k prodeji velmi pěkný byt 3+1+L v Děčíně IV.
Podmokelská, Děčín - Děčín IV-Podmokly
2 700 000 Kč
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1721x
http://www.povidky.asp2.cz
kdyby náhodou na blog idnes nenarazili. :)