Vladimír Samiec
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1293x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Vladimír Samiec
Ohlédnutí fejetonisty, aneb jaký byl rok 2012
Blížící se konec roku vybízí k bilancování. Jaký byl ten uplynulý rok. Co se povedlo, co méně a jaký bude ten nadcházející. Rozhodl jsem se na uplynulý rok podívat pohledem fejetonisty, respektive pohledem svých publikovaných článků. A tak jsem si složil mozaiku uplynulého roku, která měla především pobavit, což se dle ohlasů snad podařilo. Tak jaký byl ten můj rok 2012?
Vladimír Samiec
Jak se žije po konci světa?
Tak a je to za námi. Co? No přeci konec světa. No co? Stalo se. Bylo to určeno na 21.12.2012, tak už je to za námi, což znamená, že konec světa už byl. Přežili jsme to a teď už se s tím musíme jen smířit. To už nějak půjde. Mě to tedy problém nedělá. Jeden svět tam, jeden sem. Prostě si zvyknu na nový. Svět skončil a jiný začal. Jen musím přijít na to, jak se v tom novém žije. Je mě trošku divné, jak jsou si věci podobné.
Vladimír Samiec
Připravme se na konec světa
Tak už se nám to blíží. Co? No přeci konec světa. Za posledních 20 let, dle astrologické společnosti, už asi padesátý zaručený. Nicméně tentokrát je opřena zpráva o konci světa o mayský kalendář. A to je opravdu silný argument. Zejména pak, když staří Mayové vypočítali konec světa tak, že dle křesťanského kalendáře spadá na dobře zapamatovatelné datum. Zřejmě Mayové počítali s křesťanským kalendářem, který se mimo jiné v historii několikrát měnil, a navíc si dodnes nejsou vědci, ani teologové jisti rokem 0, tedy narozením Krista, od kterého se náš kalendář odvíjí. No nic. Přesto to Mayové spočítali tak, že nám to vychází zrovna na 21.12.2012. Tedy datum, skutečně dobře zapamatovatelné. Trochu nechápu, proč by mělo být zapamatovatelné, když má být konec světa. Kdo si to má tedy pamatovat? Těžko říct. Jaká náhoda?
Vladimír Samiec
Bajka o tom jak si zvířátka v lese vládla
Byl jednou jeden kouzelný les, kde si zvířátka vládla sama. Některá vzpomínala ještě na vládu Medvěda, který měl kdysi celý les pod palcem. Jediný, kdo měl stejnou moc, jako Medvěd byly Kudlanky nábožné, které šířili víru. Za to si braly desátky od obyvatel lesa, ať se jim to líbilo, nebo ne. Kudlanky tak bohatly a začaly zabírat stále větší část lesa. Kudlanky k lesu patřily už od pradávna. Málo kdo už vzpomněl na to, že kdysi byly jen pronásledované chudinky, které udělali převrat v náboženství, aby následně začaly samy pronásledovat veškeré odpůrce. Samy pak začaly nejen pronásledovat, ale i vyvražďovat své odpůrce a zabírat jeho majetek a jeho posvátné háje. Tak šel čas a z Kudlanek strach, že se již nikdo neodvážil s nimi bojovat. Jejich moc se později již téměř rovnala Medvědově.
Vladimír Samiec
Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř
„Nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být hůř.“ To je hned na začátek silné heslo. Ale je negativní, nebo pozitivní? Já ho beru pozitivně. Vždyť nám vlastně říká, že ještě není tak zle, i když se nám to zrovna zdá úplně nejhorší. Takže vlastně můžeme být rádi, že ještě není nejhůř. Ono se kolikrát stačí rozhlédnout kolem sebe a podívat se na to z jiného úhlu pohledu. Pak často zjistíme, že vlastně není důvod klesat na mysli. Anebo jiné heslo: „všechno zlé, je pro něco dobré.“ Tak je pravda. Většinou se o tom sice přesvědčíme až daleko později, ale je fakt, že i špatné zkušenosti jsou zkušenostmi a mohou se nám v dalším životě dost hodit. Navíc: „chybami se člověk učí.“ A to je také pravda. Jsou sice lidé, kteří se nepoučí nikdy a to ani z cizích chyb, natož pak z vlastních. Takový člověk si buď myslí, že on sám chyby nedělá, tudíž se nemá z čeho poučit, anebo je přesvědčen, o blbosti všech ostatních a takové chyby jako oni, to se jemu stát nemůže. V takovém případě pak platí často: „blbec neuvěří, že je blbec, ani když mu to řeknete.“
Vladimír Samiec
31 je obráceně 13
31 je obráceně 13 v pořadí číslic. 6 je zase 9, ale vzhůru nohama. Hra s čísly může být velice zajímavá a nemusíte být odborníky na matematiku. Já mám čísla rád a zajímám se i o numerologii. Než se vrátím ke své oblíbené třináctce, zastavím se u té devítky. Devítka je jedno z nejzáhadnějších čísel. Když ji vynásobíte jakýmkoli číslem, poté sečtete jednotlivé číslice ve výsledku, vždy vám vyjde zase číslo 9. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Když například vynásobím 9x156, vyjde mi 1404. Když pak sečtu jednotlivé číslice: 1+4+0+4, vyjde 9. A co třeba 9x15 478? Vyjde 139 302. Tam pak po sečtení jednotlivých číslic: 1+3+9+3+0+2 = 18 a potom 1+8 je opět 9. Věřte, že to funguje s každým násobkem devíti. Neuvěřitelné, magické, úžasné.
Vladimír Samiec
Kocour z okna
Život přináší různé příběhy a někdy až neuvěřitelné příběhy se člověk dozví od náhodných známých, či třeba prodavači od zákazníků. Nedávno mi manželka vyprávěla příběh, který jí vyprávěla jedna její zákaznice. Vlastně to ani nebyl příběh, spíše jen taková zajímavost, nebo ještě přesněji, prostě jejich pomůcka, jak zabránit tomu, aby jim při větrání nevypadl kocour z okna. Příběh se z toho stal spíše jen v mé fantazii, když jsem si představil, jaká absurdní a přitom skutečná situace může nastat.
Vladimír Samiec
Aktivní klíšťata
Před nedávnem, už po několikáté tento rok a nebyl to první a asi ani poslední rok, kdy přišlo z televizní obrazovky, v rámci hlavních zpráv, varování před aktivitou klíšťat. Varování doprovázely záběry zanícených štípanců a varování před nebezpečnými nemocemi, které klíště může přenášet. Poté, když už byli diváci dostatečně vystrašeni a ve světle obrazovek se začali prohlížet, drbat, případně prohlížet domácího mazlíčka a ti bázlivější se opatrně rozhlíželi kolem sebe, jestli nějaké to strašlivé klíště nečíhá někde v tmavším koutě pokoje, aby je mohlo zákeřně napadnout a dokonat tak dílo zkázy, právě v tu chvíli naservírovala nemilosrdně další hrůzy světa. Bouračky, vraždy, unesené děti, nemocné děti, okradené důchodce.... Zřejmě televize dnes už nemá informovat o aktuálních událostech, případně poučovat, ale strašit. Celkem se jí to daří, ale nakonec, tak jako v pohádce, vždy všechno dopadne dobře, aby divák neměl pocit, že je ten svět tak hrozný, nasadí nějaký dojemný klip se zvířátkem. Tehdy mě poprvé napadlo, proč by nemohlo i klíště být na konci zpráv. Samozřejmě by muselo být v roli roztomilého zvířátka. Je fakt, že ono klíště moc roztomilé není, ale to už je záležitost kameramana a reportéra, případně grafika. Když můžeme udělat roztomilým doživotně odsouzeného vězně, nebo ministra, v současné době ještě neodsouzeného, proč ne třeba pavouka, nebo právě klíště. Na tu myšlenku mne přivedla ještě jedna záležitost. O té později.
Vladimír Samiec
Televizní zprávy – příprava scénáře
Vždy jsem se zajímal o dění kolem nás a tak jsem vždy také četl noviny a sledoval televizní zprávy. Dokonce jsem kdysi i přepínal televizi, dle toho, jak začínaly zprávy na různých televizních kanálech. Postupem času jsem dospěl k tomu, že si raději zprávy spíše vyhledávám na internetu, ale i tak se rád dívám na ty televizní, abych viděl, co s takovou zprávou dovedou udělat a jak lze různé věci podat různými způsoby. Často tak, aby chudák divák, nemusel moc přemýšlet a názor mu byl dodán současně se zprávou. Poučil jsem se zejména tzv. nejsledovanější televizí a jejími televizními novinami a udělal si takovou přípravu, co by nemělo chybět ve zpravodajství. Tak tedy, vítejte u zpráv.
Vladimír Samiec
Japonci vymírají - prokletá statistika
Nedávno jsem v rádiu zaznamenal „šokující zprávu.“ Japonští vědci zjistili, že Japoncům hrozí vymření. Má to být do 1000 let. Myslím, že by to určitě neměli brát na lehkou váhu. Ono 1000 let uteče jako voda a až tam najednou zbyde poslední Japonec, co pak bude dělat? Ale jak známe Japonce, ti se k tomu postaví čelem a tak bych se o ně zase tolik neobával. Důležité je, že už o tomto hrozícím nebezpečí vědí a mohou přijmout opatření. Mohou se například poučit od naší Vlády. Ta když se jí dostala do ruky statistická studie, dle jejíchž výpočtů naše populace stárne, hned přikročila k opatření a prodloužila věk potřebný k odchodu do důchodu.
Vladimír Samiec
Legalizace korupce
Je to možná neuvěřitelné, tedy pro mne určitě, ale schvalovacím procesem prošel návrh ministra zdravotnictví, který v podstatě legalizuje korupci. Je to poněkud zvláštní, zejména když se tato Vláda holedbá tím, jak bude proti korupci bojovat. Nevím, ale tento způsob, zdá se mi poněkud nešťastným.
Vladimír Samiec
Kdo nic nedělá, nic nezkazí
Tohle heslo je sice pravdivé. Když někdo něco nedělá, tak to opravdu nemůže zkazit. Na druhou stranu se nestane nic. Buď tedy musí jeho práci udělat někdo jiný, nebo se nikdy neposune dopředu. Pokud udělá práci někdo jiný, pak za ni dostane i někdo jiný zaplaceno. To znamená, že na prvního, který nic nedělal, nic nezbude. Jedině, že by práci toho druhého nadhodnotil. Proč bych ale platil někomu, kdo nic nedělal. Raději si najmu rovnou toho, kdo to udělá, a ušetřím. Tak by velel selský rozum. Takhle se asi zachová každý, kdo potřebuje provést nějakou práci, kterou sám neovládá. Nefunguje to tak ale v našem novodobém kapitalismu.
Vladimír Samiec
Teplotní rekord opět padl
Podle informací z rádia, televize i internetových verzí tisku, jsme se dozvěděli neuvěřitelnou zprávu. V pátek 27. 4. 2012 totiž padl teplotní rekord za posledních 212 let, tedy z roku 1800. Pro upřesnění dle informace z webu Českého meteorologického ústavu je zápis v Klementinu pro den 27. 4. v hodnotě + 27,9 ̊C. Nevím, jestli se máme radovat, nebo děsit. Zda je vhodné tento fakt oslavit, nebo začít kopat podzemní kryt, protože nám byl znovu připomenut blížící se konec světa. Příznivci teorie globálního oteplování zdvihají varovně prst a říkají: „vidíte? A vy jste nám nevěřili.“ Odpůrci poukazují na teplotní cykly v historii Země a argumentují tím, že se podobné jevy v minulosti už staly. Mimochodem v únoru padaly opačné teplotní rekordy. To byly největší mrazy za posledních x let.
Vladimír Samiec
Rajská způsobuje globální oteplování
Vědci zjistili, na základě mezinárodního výzkumu, na kterém se podíleli i odborníci z Jihočeské univerzity, že rajská omáčka je mezi jídly největším znečišťovatelem ovzduší. Dle tohoto výzkumu při výrobě rajské s knedlíkem a hovězím masem vzniká údajně dvakrát více skleníkových plynů než při přípravě řízku s bramborem, nebo dokonce sedmkrát více než kuřecího s rýží. Jak jsem se dočetl na iDnes, kde byl článek o tomto výzkumu publikován, hlavní důvod je právě v tom mase. Nejedná se totiž vůbec o tu omáčku, ale o hovězí, protože krávy uvolňují do ovzduší během trávení skleníkový plyn metan. Na druhou stranu spásají trávu a ta zase uvolňuje jiný skleníkový plyn, oxid uhličitý, čímž vlastně vyruší svou „škodlivost,“..... a tak dále... bla, bla, bla.
Vladimír Samiec
Netopýří chřipka
V uplynulém týdnu naší rodinu přepadla jakási nemoc. Možná to byla chřipka, možná jen nachlazení. Podle obvodních lékařů to nejspíše byla jen nějaká viróza. Pro ně je totiž všechno viróza. Pokud taková viróza trvá i další týden, pak se jistí většinou odběrem krve, ze kterého zjistí zánět. Nejspíše horních cest dýchacích. Pak nasadí antibiotika. V takovém případě si říkám, jestli nemohla léčba už týden trvat, ale já nejsem obvodní lékař. Oni zase tvrdí, že antibiotika mají přijít na řadu až v tom nejzazším případě. Prý aby si tělo nezvyklo a tak. Nevím, nám je v dětství dali a nemarodili jsme tak často, jako dnešní děti. Taky je pravda, že mě nechali doma až ve chvíli, kdy jsem měl vysoké teploty. Nějaké nachlazení se neřešilo. A kupodivu jsem celkem dobře přežil. Pamatuji si, když jednoho spolužáka napomínal učitel, ať si nechá ten provokativní tuberácký kašel. Tuberu naštěstí ten spolužák neměl, ale nachlazený byl řádně.
Vladimír Samiec
Vědci opíjeli potkany
Vědci opíjeli potkany, aby zjistili, proč máme kocovinu. Tak zněl nadpis článku, který jsem našel na iDnes v sekci Technet.cz a který popisoval výzkum neurologa Michaela Oshinsky z univerzity Thomase Jeffersona ve Filadelfii. Samozřejmě se jednalo o velice bohulibou činnost, která zaslouží uznání. Ono opíjet hlodavce, to není jen tak. Já bych to dělat nechtěl
Vladimír Samiec
Zachraňte prasátko – snězte ho
Nebojte se, nejedná se o filmové, roztomilé prasátko Babe, nebo prasátko z Medvídka Pú, jde tu o skomírající chov typicky českého druhu, který, jak jsem se dozvěděl v pondělním vydání Mladé fronty Dnes, je udržován v Přešticích na Plzeňsku. Jedná se o strakaté prasátko, které se chová na Přešticku již od 19. století a tento chov prý přežil i válku, kdy měli údajně Němci „dbát“ nejen na čistotu rasy člověka, ale i prasat a chtěli, aby se u nás chovalo jen Německé světlé prase. Takové Nordické. Zřejmě prase s blond vlasy a modrýma očima. To se naštěstí neujalo, protože nejenže smutně koukalo. No a zkuste zabít prase, které má blonďatou šošolku a koulí na vás své pomněnkové oči. Na druhou stranu, jestli to prase mělo podobné vlastnosti jako vybrané nordické typy pro SS, tak vás asi praštilo dřív, než došlo na něj. Jak říkám, naštěstí naši čeští zemědělci uchovali chov strakáčů a zachovali tak různorodost a pestrost. Jak je vidět, tak jako v řadě jiných odvětví, nadvláda EU pomáhá opět tomu, co se za války Němcům nepovedlo. V rámci zemědělské politiky je levnější dovážet prasata z Holandska a Dánska. Tam umějí vepře vykrmit za 4 měsíce. Tak, asi jim dávají nějaké tablety, jaké používají kulturisti a tak jsou prasata brzy pěkně svalnatá a navíc úplně blbá. Takovému praseti řeknete, kam má jít na porážku a ono jde. Zatím co naše strakaté prase zbytečně moc přemýšlí. A tak se ptá proč a jak? A jestli je to nutné? Ale zároveň je plodné, otužilé a odolné vůči nemocem i stresu. Tedy když potom jede na jatka, jede se vztyčenou hlavou. Zároveň je dle vyjádření řezníků a kuchařů velice chutné, i když tučnější. Tučnější já rád, i když doktor nerad, že já rád. Ale to je jiný příběh.
Vladimír Samiec
Ať se propadne do země!
Občas se nám stane, že se neudržíme a zaklejeme: „ Ať se třeba propadnu do země, nebo propadne do země...“ Samozřejmě, jedná se o ustálený slovní obrat a nikdo ho nebere až tak vážně, i když mu to vlastně má přidat na vážnosti. Propadnutí se, či propadnutí označené věci do země neočekáváme, nicméně někdy se tak přeci jen stane. Občas se stane, že se někdo, nebo něco, opravdu propadne do země. Tak jako například dnes se v pražské čtvrti Michle, propadl do země osobní vůz Škoda. Náhle se zem otevřela a osobní auto zahučelo do kráteru, který se pod ním vytvořil a celý ho pohltil. Je zajímavé, že kráter byl té samé velikosti jako auto, které do něj přesně pasovalo. A to jak na výšku, tak šířku. Ta velikost je na tom nejzajímavější. Samozřejmě jsou zjišťovány příčiny této záležitosti a zatím se přivolaným odborníkům jeví za nejpravděpodobnější podemletí vodou. Ale jak vysvětlí přesnou velikost jámy? Trochu jsem pátral po dalších podobných případech. Našel jsem jich více. Je však zajímavé, jak krátery, jenž pohltí osoby, budovy, či věci vlastně odpovídají, jakoby přesně vyměřenému útoku. Jako kdyby se vždy mělo jednat právě o tu osobu, tu věc, nebo tu zpropadenou budovu. Jde o prokletí? Útok z podsvětí? Nevím? Ale posuďte sami fakta.
Vladimír Samiec
Nejsou vejce – slepice stávkují
Tak je to tady. Nejhorší předpovědi novinářů se vyplnily. Dalo to práci, ale podařilo se. Vejce skutečně nejsou. Jak je to možné? Ze seriózního tisku se dozvídáme o tom, že vše způsobilo nařízení EU, které stanovuje velikost klecí pro slepice v drůbežárnách. Nečetl jsem ho, ale představuji si, že konečně někdo v Bruselu přišel na to, že by slepice měly mít více luxusu za svou práci a rozhodl o nařízení, které bude pro příště v celé Evropě zajišťovat slepicím luxus, jaký dosud neviděly. Evidentně na toto nařízení nebyla Evropa připravena, neboť všichni počkali až vejde v platnost, aby hned druhý den mohli prohlásit: „sakra, ale my máme všechny ty klece menší. Tak to fakt nevíme co teď s tím.“ Možná těm úředníkům v EU nikdo neřekl, jak veliké ty klece jsou a tak si, jen tak od stolu řekli: "Jak asi jsou velké ty klece na slepice?“ A druhý povídá: „No tak já slepici v životě neviděl, ale řekl bych, že může mít tak asi půl metru, no a když roztáhne křídla, tak bude mít nejmíň metr rozpětí, ne?“ Ostatní jen tak přikyvovali, protože ten mudrc byl z Německa a tam vědí všechno. Tak si tak představovali kolik taková slepice potřebuje asi prostoru. No když snáší vejce, tak si sice sedne, ale také potřebuje v mezičase nějaké uvolnění. Protáhnout si nohy, trochu si zatančit, a nebo by jí mohla přijít navštívit přítelkyně. To už musí být ta klec tak velká, aby se do ní pohodlně vešly i dvě slepice. Tak stolek se dvěma šálky kávy, malá televize, konferenční stolek, malá kuchyňka a lednička. No prostě je potřeba zajistit těm slepicím, nebo jak se to jmenuje, aby měli důstojné podmínky, ke své namáhavé práci. Tak ať jsou ty klece hezky velké, ať do nich celý den svítí slunce a hraje hezká hudba.
Vladimír Samiec
Vozová hradba v supermarketu
Napětí stoupá. Zbraně řinčí. Hole v rukou se mohou stát nebezpečnými každou chvílí. Někdo mne šťouchl loktem, jak se dral, přede mně. Možná chce být v první linii a nasadit tak holý život i za ostatní. Náhle vidím, jak skupina bojovníků staví vozovou hradbu. Tady to bude ještě husté. Rozhlížím se, jak se vyhnout hlavní řeži, když tu mě někdo zezadu vrazí vozíkem do boku. Uskakuji stranou. Ten člověk totiž pospíchá k regálu, kde jsou slevy. Už je tam skupinka lidí, která asi jen tak nepustí mezi sebe dalšího, ale vidím v jeho pohledu zarputilost a odhodlání. Já se tohoto boje nehodlám účastnit. Nejsem srab, ale mám jinak nastavené priority. Přeci jen mi je milejší můj život, než ušetřená dvoukoruna na párcích polepených tou úžasnou samolepkou „sleva 10%“
Vladimír Samiec
Zabte bobra, zachráníte strom
Předem bych rád upozornil, že ačkoli jsem použil tento nadpis, já hlasuji pro bobry. Ale v našem státě už to tak nějak chodí. Jen nejdříve nad příchodem bobrů, kteří v naší krajině volně nežili snad sto let a tu se konečně vrací, nadšeně jásáme, máváme mávátky, fotíme si je a natáčíme filmy o tom, jak ten šikovný bobřík umí stavět přehrady. To je ale šikulka. Jenže pak náhodou někde bobři postaví hráz a voda zaplaví odlehlou pastoušku. Tu se náhle zvedne varovný prst a začne se proti kampaň. Často mnohem razantnější, než bylo vítání. Zbraně řinčí. Novináři se rozeběhnou do přírody a natáčejí pohromy, které bobři svým působením způsobili. A už se jim hlásí zahrádkáři, lesníci a správci povodí a vyžadují po státě náhrady škod za toho uličníka bobra, který svou bezohledností ničí ráz přírody. Náhle jako by bobr nebyl součástí přírody. Navíc škody jím způsobené se vyčíslují v miliónech korun. Zase chudák stát, který musí škody za bobra zaplatit. Navrhuji bobra zavřít a na nucené práce s ním. Ať si to odpracuje.
Vladimír Samiec
Termín schůzky
„Ahoj, co se v pátek sejít? Dáme jedno. Pokecáme,“ začal můj telefonní hovor s kamarádem, kterého jsem dlouho neviděl. „No jasně. To by bylo super,“ jeho reakce začala nadějně. Méně nadějně už zněla jeho další věta: „Jenže tenhle pátek se mi moc nehodí. Možná příští týden, a nebo možná ten další.“ Naprosto jsem to chápal. Také mám poměrně nabitý program a ten příští týden by se mě také moc nehodil a tak jsme se domluvili, že si ještě brnknem a doladíme konkrétní termín. Nesešli jsme se.
Vladimír Samiec
Dotazník spokojenosti
Naše firma si nechala udělat nezávislý průzkum spokojenosti zaměstnanců a vyšly jsme jako jeden z nejlepších zaměstnavatelů v republice, znělo v prohlášení jedné fiktivní firmy ve stejně fiktivní republice, která byla součástí neméně fiktivní kontinentní unie. Stejně tak se objevilo v tisku prohlášení významného obchodníka, který si zase zadal u jiné firmy průzkum trhu a potvrdilo se mu, že je nejlepším obchodníkem. No a jedna vládní strana zase zjišťovala, která z partají je ta nejlepší.
Vladimír Samiec
Jak bude zítra?
Jak bude zítra? Zítra bude hnusně. Jak by také mohlo být? Buď je nám moc zima, nebo moc horko. Buď bude pršet, nebo mrznout, možná přijdou nesnesitelná vedra a možná budou padat žížaly. Co já vím. Dnes je možné všechno.
Vladimír Samiec
Konec front v Čechách?
Nikdy jsem neměl rád jakékoli vyřizování záležitostí spojených s čekáním. Vyzvednutí nového občanského průkazu, kterému samozřejmě předcházelo vyřízení formalit s žádostí o výměnu. Stejně tak výměna řidičského průkazu. Na to také nerad vzpomínám, když jsem musel stát hodinu před otevírací dobou před jedinou budovou v Praze, kde bylo možné tento akt učinit, abych byl alespoň zhruba stopadesátý na řadě. Ještě, že jsem si přivstal. To jsem pak musel zopakovat asi za tři týdny, když jsem si ho šel vyzvednout.
| předchozí | 1 2 3 | další |
