Kdo nic nedělá, nic nezkazí

Tohle heslo je sice pravdivé. Když někdo něco nedělá, tak to opravdu nemůže zkazit. Na druhou stranu se nestane nic. Buď tedy musí jeho práci udělat někdo jiný, nebo se nikdy neposune dopředu. Pokud udělá práci někdo jiný, pak za ni dostane i někdo jiný zaplaceno. To znamená, že na prvního, který nic nedělal, nic nezbude. Jedině, že by práci toho druhého nadhodnotil. Proč bych ale platil někomu, kdo nic nedělal. Raději si najmu rovnou toho, kdo to udělá, a ušetřím. Tak by velel selský rozum. Takhle se asi zachová každý, kdo potřebuje provést nějakou práci, kterou sám neovládá.     Nefunguje to tak ale v našem novodobém kapitalismu.

Je to divné a logicky silně neúsporné, ale dnes leckterá firma, zřejmě nemaje vlastní odborníky, najímá si různé poradce na strategie, marketing, na školení svých zaměstnanců a tak podobně. Bohužel stejně funguje dnes i stát. Přes tisíce úředníků na ministerstvech jsou najímány další stovky poradců, firem vypracovávající strategie, posudky, právní názory. Nedovedu si představit, že by například Baťa, či Kolben s Daňkem najímali jiné firmy, aby pracovaly za jejich zaměstnance. Proč úřad, který má své právní oddělení a tam své kvalitní právníky, proč by zaměstnával nekvalitní, najímá jinou firmu, aby mu vypracovala právní rozbor. Proč firma, či stát, se spoustou účetních a jiných úředníků, najímá externí firmu, aby mu udělala analýzu nákladů a výdajů. Co potom dělají ti zaměstnanci? Nevím. Asi zatím studují oběžníky, surfují po internetu a dělají výběrová řízení na toho, kdo za ně udělá jejich práci. Pravda. Tím nemohou nic zkazit. Vždyť nic nedělají. A až přijde analýza, či právní rozbor, tak udělají briefing a rozešlou oběžníky. Po nějaké době, kdy se nic nestane, přijde někdo s myšlenkou, že by bylo potřeba nechat udělat ještě jednu analýzu a pak je porovnat. Na to bude potřeba ještě třetí firma, která pak ty dvě analýzy porovná. No a vzhledem k tomu, že už to začne být trochu nesrozumitelné, bude třeba dát nové zadání. Začít prostě znovu. Myslím, že by naši prvorepublikoví podnikatelé, ale zřejmě i politici nevěřili svým očím, co je možné.

Nutno říci, že tento systém nefunguje jen v ČR. A nejen ve státní správě, ale i ve velkých nadnárodních firmách. Nevěřte tomu, že by to v cizí firmě fungovalo jinak. Možná malé rodinné firmě. Tam ano, protože, kdo by vyhazoval své peníze, když nemusí. Nedávno dokonce tiskem prošla zpráva o tom, jak v Německu státní úředník, který odcházel do důchodu, prozradil, že posledních, tuším, že 16 let nic nedělal a nikdo si toho nevšiml. A to zcela jistě není výjimka. Krásný humoristický televizní seriál „Jistě pane ministře“ a jeho pokračování „Jistě pane premiére“ také museli vycházet z něčeho reálného, co bylo satirováno. Jinak by se tomu nikdo nesmál. I tam, pokud ministr nedělal nic, tak byl úspěšný a měl své místo jisté. Běda však, jakmile by přemýšlel, nebo dokonce něco dělal. Takových lidí je třeba se zbavit. Vždyť oni by mohli zbořit celý systém, tak sofistikovaně vystavěný. To se neodpouští.

Nedávno mi jeden známý, mimochodem pracoval u jedné nadnárodní společnosti, vyprávěl: „když jsem tam nastoupil, tak jsem se snažil, vymýšlel, trávil tam spoustu času a pořád jsem byl ten špatnej.“ Ptal jsem se, co s tím udělal. „Jednoho dne jsem rezignoval. Vykašlal jsem se na všechno a nedělal nic. Jen přitakával a sliboval.“ Chtěl jsem vědět, jak to dopadlo. „Jsem v pohodě a všichni jsou spokojení.“

Je něco shnilého, a to nejen ve státě dánském, jak napsal Shakespeare, ale v celém tom globalizovaném světě. Zejména EU tento systém zdokonalila. Tisíce úředníků a žádný výkon. Je pravda, že na to, jak svět změnit nemám recept. Možná by bylo na místě začít používat ten selský rozum. Ale jedno je jisté. Takhle to nemůže fungovat do nekonečna. Nerad bych prorokoval něco špatného, ale tenhle systém se musí zákonitě zhroutit. No, vlastně to by tak špatné nebylo. Jen jestli se toho dočkáme.