Jak bude zítra?

Jak bude zítra? Zítra bude hnusně. Jak by také mohlo být? Buď je nám moc zima, nebo moc horko. Buď bude pršet, nebo mrznout, možná přijdou nesnesitelná vedra a možná budou padat žížaly. Co já vím. Dnes je možné všechno.

Michaela Samiecová

Počasí je fenomén. Lidé se o něj zajímají, hovoří o něm a zejména, pokud není jak zavést hovor, přichází na řadu právě počasí. „ To máme dneska vedro, co?“ „Jo, jo, a zítra má být ještě větší pařák.“ A dialog je na světě. První ostych stranou a postupně můžeme přejít i na jiná témata. Ale počasí je téma fakt vděčné. A lidé informace o něm opravdu vyhledávají a hltají. Sledují zprávy v televizi. V posledních letech smrsknuté na několik minut, moderované, zejména na komerčních stanicích, vysloužilými modelkami. Převážně se dozvíme, jak bude ve Španělsku, pak že k nám směřuje nějaká fronta, která počasí u nás ovlivní a pak velice stručně kolik stupňů bude zítra, pozítří a popozítří. To se opakuje prakticky každý den, jen se vždy posunou data. Obrázky a údaje se prakticky nezměnily. Osobně podezírám tvůrce předpovědí počasí z toho, že možná nevědí ani jak je dnes. Ale do včerejšího počasí by se možná trefit mohli. Jenže třeba je to ani nezajímá. Důležité je zatraktivnit reklamní čas před a po předpovědi.

O to více se počasí věnují v hlavních zprávách. Jakmile jsou vedra, pravděpodobně to jsou ta největší vedra za posledních sto let. Nejspíš bude překonán rekord z roku 1896 a tak pro nedostatek jiných zpráv, budeme tento pokus o rekord sledovat den co den, dokud se něco nestane. Stejně tak, když přijde v zimě mráz. To je pak zase každým dnem ohrožen rekord z roku 1901. Napadne-li sníh, je to kalamita, jakou naše země nepamatuje, přestože loni byl sníh souvisle po čtyři měsíce a letos nevydržel ani měsíc. Lidé tím žijí a věří. Tak co?

Lidé věří a zajímají se to, jako o hlavní událost dne. V práci se baví o tom, kolik stupňů bylo u nich, nebo kolik jim to ukazovalo v autě cestou do práce. Zároveň se předhánějí v hodnotách, protože u nich byl větší mráz, nebo větší vedro, než kde jinde a to hlásily, že bude ještě hůř. A ačkoli s tím nemohou vůbec nic udělat, tak je to hrozně trápí a sledují pozorně jakýkoli další vývoj. Shromažďují informace s přesností na jeden stupeň, ačkoli zprávy jednotlivých stanic, či internetových serverů si s tím starost nedělají a rozdíly v předpovědích jsou i několik stupňů. Buď chce být každý originální, nebo, jak by se řeklo ve škole, ani opisovat neumí.

Lidé vědí přesně jak bude, ale přesto se ráno špatně obléknou, protože zase s takovým mrazem, nebo horkem, nepočítali. Nemohou nastartovat auto, protože takový mráz teda nečekali, a nebo si nevzali deštník a přišli promoklí na kost, jelikož měly být přeháňky, ale takový slejvák nikdo nepředpokládal.

Je snad nějaký recept jak na to? Není. Já osobně nemám rád zimu, ale nic s tím nemůžu dělat. Pouze zimní období přetrpět a těšit se na rozkvetlé jaro. Mám rád teplo a tak i když jsou horka na padnutí a pot člověku stéká po tváři i když jde jen po ulici se psem, vždy si vzpomenu na ty hnusný mrazy a to horké léto si pak mnohem více užívám.

Myslím si, že pokud s něčím nemůžu nic udělat a to s počasím opravdu nemůžu. Zkoušel jsem ho i zaříkávat, ale nic se nestalo. Tak si ho užívám alespoň tehdy, kdy mi vyhovuje. Když tomu tak není, pak ho musím přetrpět, ono nic jiného mi ani nezbývá a těšit se na lepší. A tak ho prostě neřeším. Předpovědi nesleduji a žiji. Ono nějak bude. Ono totiž vždy nějak bude. Ještě se totiž nikdy nestalo, že by nějak nebylo. No a jak bude zítra? Asi hnusně, ale určitě nějak bude.