Jak se žije po konci světa?

   Tak a je to za námi. Co? No přeci konec světa. No co? Stalo se. Bylo to určeno na 21.12.2012, tak už je to za námi, což znamená, že konec světa už byl. Přežili jsme to a teď už se s tím musíme jen smířit. To už nějak půjde. Mě to tedy problém nedělá. Jeden svět tam, jeden sem. Prostě si zvyknu na nový. Svět skončil a jiný začal. Jen musím přijít na to, jak se v tom novém žije. Je mě trošku divné, jak jsou si věci podobné.

autor: Michaela Samiecová

Politika je stále na …., no to raději nebudu komentovat, prostě tak jako před tím. Doma se také nic nezměnilo. V práci je to stejné.  Prostě nic zvláštního. Dokonce jsem oslovil několik kamarádů a přátel, ale také žádná změna. Tak mám takové podezření, jakoby ten nový svět byl hrozně podobný tomu původnímu. Musím přiznat, že jsem ten konec světa zaspal, takže nevím, jak to přesně probíhalo, ale ta podobnost je snad strašidelnější, než ten samotný konec. Dokonce mne napadla taková hříšná myšlenka…, ale ne, to snad ne. No a co kdyby přeci…, no tak já to zmíním. No, prostě mne napadlo, že snad ten starý svět ani neskončil. Pošetilé, že? Vždyť všechna média o tom hovořila, jako,  o hotové věci. Přeci nám nemohla lhát, ne? Né. To snad nikdo nepředpokládá. Vždyť dnešní média, to není žádný bulvár, ne? Takže to není pravděpodobné. Tedy dobrá.

   Žijeme tedy v novém světě. Třeba bude lépe. Ještě mne tak napadlo, co když se zmýlili staří Mayové. To je nápad. Sveďme to na ně. Přeci se nespletla ta naše média. Nebo snad přeci jen ano? Do Prčic, na co se tedy má člověk v našem světě, nebo tom novém světě, nebo jaký je to vlastně svět, spolehnout? Na nic. To bude nejlepší. Takže možná svět neskončil a pokračuje ten starý. Ale je to dobře, nebo špatně? Těžko říci. A já se tak těšil. Těšil jsem se, že budu jedním z těch, co přežije a zjistí, co bude po konci světa. No vlastně jsem to přežil a zjistil. Jenže výsledek…, nic, moc. Zase žádné překvapení.

   No nic. Budeme se těšit, že se snad toho konce světa ještě dočkáme. Jak jsem se dozvěděl, tak za posledních dvacet let, to byl teprve asi padesátý, zaručený konec světa. Žádný sice zatím nevyšel, ale nebuďme pesimisty. Jednou to vyjít musí. Tak budeme doufat. Sice je pravda, že už husité očekávali jistý konec světa a nedočkali se, ale jednou to přeci vyjít musí.

   Co si přát víc, než abychom byli první generace v historii, která něco takového zažije.  A co teprve ta zmiňovaná média. Jak ta by byla šťastná, kdyby se to konečně podařilo. Buďme přející. Nebuďme sobečtí. Vždyť takovou událostí, bychom prospěli jistě celému vesmíru.  Tak buďme trpěliví, dál škoďme planetě, jak se dá a očekávejme ten kýžený konec světa. Budeme-li opravdu trpěliví, jistě se ho dočkáme. Žijme dál a čekejme.