Naše firma si nechala udělat nezávislý průzkum spokojenosti zaměstnanců a vyšly jsme jako jeden z nejlepších zaměstnavatelů v republice, znělo v prohlášení jedné fiktivní firmy ve stejně fiktivní republice, která byla součástí neméně fiktivní kontinentní unie. Stejně tak se objevilo v tisku prohlášení významného obchodníka, který si zase zadal u jiné firmy průzkum trhu a potvrdilo se mu, že je nejlepším obchodníkem. No a jedna vládní strana zase zjišťovala, která z partají je ta nejlepší.
Otázky pro zaměstnance zněly:
„Hovořil s vámi v posledním týdnu váš vedoucí o vaší práci?“ Odpověděl jsem ano. Tento týden mě totiž poslal do háje, když jsem říkal, že nové nařízení je nesmyslné a nedá se realizovat.
Další otázka byla: „vyslechne váš nadřízený vaše návrhy?“ odpověděl jsem ano. Naposledy mi řekl, že mám pravdu, ale bude to tak, jak bylo řečeno na poradě.
Další otázka: „Máte v práci podmínky k vaší práci?“ odpověděl jsem ano, jelikož, mám kancelář, vzduch, světlo a počítač. Co bych si mohl přát víc. Dokonce jako luxus mám i pracovní boty. Co jsem tedy mohl odpovědět?
V obchoďáku mě odchytly krásné dívky s deskami v rukou a položily mi pár otázek pro zákazníka:
„Našel jste v našem obchodě i zboží, které jste původně nechtěl?“ Odpověděl jsem ano. Byla to pravda. Takového zboží byla spousta, jen se nikdo nezeptal, jestli jsem sehnal to, co jsem chtěl.
Další otázka byla, jestli jsem zaznamenal, že v tomto obchodě je zřízen úsek čerstvých lahůdek? Musel jsem přiznat, že jsem si toho všiml. Také jsem si všiml, jak jim tam neseděli cenovky, některé uzeniny vypadali velice unaveně a saláty oschle, ale na to se nikdo neptal.
„A zaznamenal jste náš nový rozšířený úsek textilu?“ Odpověď opět byla ano. I když posmutnělá. Kvůli jejich novému úseku textilu, jsem dlouho nevěděl, jak se dál dostanu k potravinám, které jsem šel koupit.
„Víte, že každý zákazník, který je na pokladně ve frontě pátý a výše má právo na papírovou tašku zdarma?“ Ano. I toto jsem zaznamenal, neboť jsem držel v ruce papírovou tašku. Byl jsem ve frontě desátý.
„Můžete potvrdit, že většina vašich odpovědí byla ano?“ Musel jsem po pravdě odpovědět, že ano.
Před obchoďákem jsem měl štěstí ještě na politický průzkum.
„Pokud byste volil jednu z vládních stran, byla by to AA, BB, nebo CC?“ Ale já bych nevolil žádnou z vládních stran.
„Dobrá, tedy volil byste stranu BB, nebo stranu mimo vládní koalici?“ Mimo vládní koalici, zněla má odpověď. „A pokud byste měl volit mezi stranou CC anebo mimo vládní koalici. Opět mimo vládní koalici. Dobrá tedy nám zbývá strana AA. Děkujeme za váš názor.“ Už jsem neříkal nic. Bylo mi jasné, že můj názor nikoho nezajímá.
Jistě každý pochopil, že se jednalo jen o vymyšlený příběh, který se v žádném případě nemůže stát v dnešní době a v našem státě. Například mě ještě nikdo nikdy s žádným průzkumem na ulici neoslovil. A pokud se někdo na něco ptal, zajímal ho můj názor. Tedy alespoň na otázky, které mi s pečlivostí sobě vlastní připravil.
