Japonci vymírají - prokletá statistika

   Nedávno jsem v rádiu zaznamenal „šokující zprávu.“ Japonští vědci zjistili, že Japoncům hrozí vymření. Má to být do 1000 let. Myslím, že by to určitě neměli brát na lehkou váhu. Ono 1000 let uteče jako voda a až tam najednou zbyde poslední Japonec, co pak bude dělat?  Ale jak známe Japonce, ti  se k tomu postaví  čelem a tak bych se o ně zase tolik neobával. Důležité je, že už o tomto hrozícím nebezpečí vědí a mohou přijmout opatření. Mohou se například poučit od naší Vlády. Ta když se jí dostala do ruky statistická studie, dle jejíchž výpočtů naše populace stárne, hned přikročila k opatření a prodloužila věk potřebný k odchodu do důchodu.

   Statistiky jsou báječná věc a dají se použít všelijak. To věděl i Winston Churchill, který sám řekl: „jediná statistika, které věřím, je ta, kterou jsem si zfalšoval sám.“ Také se říká, že statistika je věda o přesných číslech a nepřesných výsledcích.

   Tak například ti Japonci. Dle statistiky vyhynou do tisíce let. Počítala tato statistika také s možností změn, které mohou v průběhu staletí přijít a celou statistiku změnit v cár papíru? Stát se může cokoli. Vzpomeňme na posledních 1000 let. To bylo nějakých změn a událostí. Těch válek. Morových a jiných nákaz. Změn v chování lidí v reakci na předešlé události. Nárůsty, či poklesy porodnosti. Živelné katastrofy. Stát se může cokoliv. Třeba vyleze z moře Godzila a polovinu obyvatelstva smete, rozdupe, nebo sežere. No a pak, pokud zbyde nějaký ten vědec – statistik, tak bude moci udělat nový propočet, kterým zjistí, že v následujících pěti stech letech je pravděpodobné, že se naopak počet obyvatel Japonska zdvojnásobí. Navíc, pokud by například zbyli poslední dva obyvatelé, kteří by měli dvě děti, tak by se počet obyvatel také zdvojnásobil. Takže já si myslím, že se o Japonce bát nemusíme. Oni se jen tak nedají.

   Horší to bude s následky reforem u nás. Když na základě statistik o stárnutí populace, naši politici usoudili, že naše děti budou schopny mít produktivní věk o deset let delší, než byl do nedávna. Už vidím ty sedmdesátileté zedníky, horníky, řidiče autobusů, nebo třeba kopáče. Podívejte se kolem sebe, kolik máte ve svém okolí lidí, kteří se vůbec sedmdesátky dožijí a jestli jsou schopni takových prací. Já ve svém okolí nikoho takového nemám.  

   Ono s touto statistikou to také bude takové všelijaké.  Ono, když se udělá např. průměr za poslední dva roky, tak můžeme zjistit, že v průměru se lidi dožili o dva roky déle. Prostě v těch dvou letech zemřelo více lidí starších. No a pak se to propočte, jak by to vypadalo, kdyby se každé dva roky prodloužil život o dva roky. No a zjistíme, že za deset let se budeme dožívat o deset let více. Problém je v tom, že za takových padesát let se podle stejné teorie budeme dožívat o padesát let více. Paradoxně tak na rozdíl od Japonců, kteří za tisíc let vymřou, tak my se budeme dožívat již o tisíc let déle, takže nás bude naopak tolik, že se nevejdeme do Evropy. Že je to nesmysl? Ale vždyť já neříkám, že není. Jen si tak hraji s čísly.

   Ono s tím průměrným věkem, jakého se dožíváme  a  jak se prodlužoval  je to také různé. Často se říká, jak se ve středověku dožívali lidé sotva  40ti let a jak se tedy od té doby prodloužil věk dožití, díky lékařské vědě a tak dále, bla, bla, bla.  Částečně se však jedná o mýtus. Ono to opět způsobila statistika. Protože v té době umírala spousta dětí. A to i v královských rodinách. Navíc byly ty počty dětí také mnohem větší a tak se stalo, že například na šest narozených dětí se tři nedožili dospělého věku. Bylo také hodně válek a tam umírali převážně mladí.  Naopak mor, ten si nevybíral a tak samozřejmě i při morových nákazách zemřela spousta mladých lidí. Tím, se celkově velice snížil průměrný věk dožití.  Přitom není vůbec výjimečné, že se nějaký šlechtic dožil i 70ti let. Např. Jan Žižka měl zemřít jako šedesáti osmi letý. Karel IV také přežil šedesátku, sv. Ludmila také.  A co Přemyslovci? Pokud nebyli otráveni, nebo probodnuti, pak se dožívali také slušného věku. Všimněme si nárůstu. Boleslav I. se dožil 57 let, jeho syn Boleslav II. 67 let a jeho vnuk Boleslav III. Ryšavý dokonce 72 let, a to žil od roku 1003 až do své smrti v roce 1037 v Polském vězení a oslepený. Pokud bych to vzal statisticky, pak se během tří generací prodloužil život Přemyslovců o celých 15 let. Samozřejmě to nic neznamená. Je to jen statistika. Jen pro zajímavost, když už jsem u tohoto historického exkurzu. Když padl Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, roku 1278 na Moravském poli, bylo mu 45 let. A to byl v podstatě na vrcholu sil, když v čele svého vojska vjel do bitvy, která se mu bohužel stala osudnou, tak jako i celému Českému království. Ale to asi někdy jindy. Co je podstatné a co lze zjistit i z těchto zmiňovaných faktů, že i když statistiky uvádějí, průměrný věk dožití ve středověku cca 40 let, je to zase jen statistika.

    Vždycky záleží na tom, co od té které statistiky požadujeme. To co od ní požadujeme, to šikovný statistik skutečně zjistí. Takže nejvíce záleží na zadavateli. Je to podobné, jako u výzkumu veřejného mínění, ale o tom možná příště. V každém případě, neberme tyto statistiky příliš vážně.