Klára Mandausová
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5111x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Klára Mandausová
Komu že to rodíte?
Nejsem feministka a hrdě se hlásím k tradiční podobě ženy matky, manželky, které nevadí vychovávat děti, uklízet a vařit a nepiští kvůli tomu, že její muž vydělává víc a občas zajde s kamarády na pivo. Jedna věc mi ale neskonale vadí. Tluču kvůli ní pěstí do stolu a prskám.
Klára Mandausová
Kterak Čech objevil Ameriku
Tak jsem si zase jednou na zpravodajském serveru přečetla věc, kterou jsem vůbec netušila. Že se v Česku vyplatí prodávat české potraviny (a vůbec všechno české). Nějaký pán díky téhle myšlence může bojovat o (zcela nečeský) titul Odpovědný leader. Hm. Můj táta v takových případech říká (pardon), to by němej neřek, kdybys mu hubu rozbil, a má teta, která už dávno pochopila, že některé věci lze přežít duševně neposkvrněný jen s kapkou cinzana, čuděsnoje dělo.
Klára Mandausová
Žena není protekční spratek
V Evropském parlamentu byly vyšťourány zbytky zdravého rozumu (po pomazánkovém másle jsem už nedoufala). Uznali, že žena může být schopná a tudíž z ní není potřeba dělat protekčního spratka.
Klára Mandausová
Kterak mi shnili plyšáci
Vybrat si správné povolání bývá někdy těžší než přeskočit snožmo Mont Blanc. Obzvlášť, když jste dítě, puberťák a koneckonců i adolescent. Alespoň já to tak měla. A dneska už vím proč.
Klára Mandausová
Bejt chlap? Ani za nic!
Ženy si rády stěžují, kdybych já tak byla chlap. Nechápu. Je mnoho důvodů, proč je dobré být ženou. Co dobré, nejlepší. S muži bych neměnila ani za noc s Colinem Firthem. Ráda vysvětlím.
Klára Mandausová
David Rath je šaman
Včera jsem našla ve své knihovně skvost. Hledala jsem knížku o bylinách a šamanech a našla tohle: David Rath, Síla argumentů, vybrané názory, články, projevy a vystoupení.
Klára Mandausová
Hlásím se ke skupině "vlezte mi na záda"
"Blbost, superženy neexistují," ulevila si onehdy má lékařka, matka dvou malých dětí a manželka hodně zaměstnaného lékaře. Vyprávěla jsem jí, jak mě z nich přepadá strach, bojím se jich víc než prohlídky na gynekologii.
Klára Mandausová
Jsem líná a nesnášenlivá
Nikdy jsem neviděla Výměnu manželek, zato sjíždím Ordinaci v růžové zahradě, hnusí se mi Upíří deníky, miluju drahé parfémy, styděla bych se venčit yorkšírského teriéra, ráda se válím celý den na pláži, škodolibě se šklebím u neretušovaných fotek hereček, tancovat zumbu mi připadá pitomý,
Klára Mandausová
Já jsem matka, kdo je víc
Já vím, poslouchat cizí lidi se nemá, jenže tohle nešlo jinak. „Je pěkně tlustej. Říkám mu malý Buddha,“ svěřil se třicátník, který seděl vedle mě ve vlaku, druhému třicátníkovi naproti. Byla jsem zvědavá koho že to ti dva, mimochodem žádní trenéři z posilovny, pomlouvají. „Hele, koupil jsem mu triko s namalovanejma prsama a nápisem moc piju, hahaha.“ Moje zvědavost se vytočila do výšky Petřínské rozhledny.
Klára Mandausová
Mluvící kavky
Vzrušují mě záhady a mystéria. Předplatila jsem si o nich dokonce časopis. Jenže možná to jsou vyhozené peníze. Stačí, když si pustím veřejnoprávní rozhlas. Onehdy v něm říkali, že jakýsi člověk, pardon poslanec, co patří pod křídla modrého ptáka, přijal od detektivů nějaké hanbaté fotky jiného poslance stejné modré strany.
Klára Mandausová
Proč jsem člověk druhé jakosti
„Jsem člověk druhý jakosti,“ kamarádčiny oči opsaly pohyb Veltlínského zeleného, kterým točila ve skleničce. „Co blbneš,“ zakroutila jsem hlavou. „Nakupuju v second handech, na dovolenou jezdím zásadně mimo sezónu a moje auto je z bazaru.“ „Jsi snad máslo, že máš kvalitu napsanou na obalu?"
Klára Mandausová
Tak se vracíte, pane Čunku
Nechtěla jsem Vás zpátky ve vládě, pane Čunku. A vracíte se. Ne, nejsem tak naivní, abych věřila, že byste snad můj soukromý výkřik, mé soukromé přání, aby ve vládě seděli lidé s vyjasněnou minulostí i přítomností, vyslyšel. Přiznávám ale, že mě Váš návrat, byť je politicky pochopitelný, pěkně rozladil. Spíš naštval.
Klára Mandausová
Do školy v pěti? Ááách jóóó
Před pár dny prošuměla médii zpráva, že by nadané a vyzrálé děti mohly chodit do školy už od pěti let. Žádná velká pozornost se jí nevěnovala. Protože za á je to zatím jen návrh a za bé nikdo nikoho nenutí, aby potomky o rok dřív do školních lavic posadil. Celá věc by měla být čistě dobrovolná. Jenže mně to stejně nedá ... Myslím, že i tahle „možnost“ je na děti pěkný podraz.
Klára Mandausová
Vždyť jsem taky brejlovec
Na schodech seděla malá holka a brečela. Před chvílí na ni kluci pokřikovali: slepota, slepota. Povídám jí: neplač, já jsem taky brejlovec. Jen to občas maskuju kontaktníma čočkama. Vím, proč je ti smutno, ale ... Nenechala mě domluvit, jen vztekle škubla ramenem. Pamatuju si přesně na své první brýle. Bylo mi jedenáct a když jsem v ordinace očního lékaře vyslechla diagnózu krátkozrakost, začala jsem ječet jako siréna. Táta, který tam byl tenkrát se mnou, mě odtáhl do nejbližší optiky.
Klára Mandausová
Dá se nepsat o svinstvech?
Kláro, pojď sem, volá na mě můj pětaosmdesátiletý děda vždycky, když k němu přijedu. A tluče ukazováčkem do stránek novin: to je hnus, co? To je svinstvo, co? Další pohroma. Že se nestyděj (to většinou patří politikům)... Já už to snad ani nebudu číst, každej den běs, děs, hrůza, katastrofa. Marně se mu snažím pokaždé vysvětlovat, možná stižena profesní slepotou, že noviny prostě takové jsou. Že je nutné v nich propírat svinstva a katastrofy. Je to užitečné. Čtenář to chce. A taky se koneckonců o takových věcech lépe píše ... Jo, umím si představit, že bych sepsala jedno pozitivní vydání. Ale neumím si představit, že by ho někdo četl.
Klára Mandausová
Jak vysvětlíš tenhle poplatek, banko?
Že po mně chtějí v bance poplatek, sotva u nich vezmu za kliku, to už jsem si zvykla. Ale co je moc, to je moc. Onehdy jsem posílala ze svého sporožirového účtu 100 euro jako zálohu na dovolenou v Rakousku. Stálo mě to 220 korun. Za převedení sto eur, v přepočtu 2550 korun, jsem zaplatila skoro desetinu navíc. Ólala, to snad dostanou moje peníze na trase mezi českou a rakouskou bankou kafe a chlebíček. Jinak si to „cestovné“ neumím vysvětlit.
Klára Mandausová
Pane Čunku, prosím, nevracejte se
Já Vás znovu ve vládě nechci, pane Čunku. Vím, že tohle přání má zhruba stejnou váhu, jako že bych ráda, aby se jezdilo po dálnici maximálně stovkou. Touha po pomalejší jízdě vyplývá z jediného. Mé naprosto iracionální nijak nepotvrzené domněnky, že čím vyšší rychlost, tím větší nebezpečí nehody. Pro to, aby se předseda lidovců nevrátil do Strakovy akademie, mám důvodů víc. O jejich iracionalitě budu ráda diskutovat ...
Klára Mandausová
Terapie za piškoty. Vhodná i pro veselé krávy
Radil vám někdy pes? Mně jo. A dobře. Já, pitomec, ho neposlechla.
Klára Mandausová
Se smradlavou verbeží nejezdím
Byla jsem nechtěným svědkem rozhovoru dvou dam u kavárenského stolku. Byly pěkné, pěstěné a moc krásně voněly. „Já už do centra vůbec emhádé nejezdím, autobus je plný Ukrajinců a podobný verbeže a ty strašně smrdí,“ říkala jedna. „No nediv se, mají na týhle trase ubytovnu. Já je taky nesnáším.“ Nejsem statečná, spíš zbabělá, přiznávám, rozhodně žádná Matka Tereza. Nevstala jsem proto a nezeptala se jich: „A kdo je podle vás vlastně verbež? Ten, kdo páchne? Nebo je špinavý? Jiný? Chudý?“
Klára Mandausová
Klidně si vcucávejte špagety, děti zlaté
Ač je to už hodně, hodně dávno, co jsem chodila do školky, moc dobře si pamatuju, jak jsem tu musela sedět v jídelně u stolečku s rukama za zády. Už tehdy jsem usilovně přemýšlela, jak se mám vlastně najíst, když mám mít ruce zastrčené za opěradlem židle. A kdy je ten správný okamžik vysunout je na desku stolu, abych se dostala k (pardon – hnusné) krupicové kaši a zároveň nerozhněvala paní, tehdy vlastně soudružku učitelku. A taky si vzpomínám, jak jsem jednou dostala pěkný záhlavec ve chvíli, kdy jsem vcucávala špagetu. Asi tenhle způsob pojídání těstovin znáte, je to velká zábava. Stejně jako foukání brčkem do hrnku s mlékem. Dělá to takové krásné bubliny. Jenže dospělí říkali: to nesmíš, seď tiše, dělej tohle, nedělej támhleto...
Klára Mandausová
Jak kravaty volily kravaty
Ale že to pánům poslancům a senátorům při volbě prezidenta slušelo, co? Taková přehlídka krásných kravat. Mmmmm. No, některé byly trochu z módy s poněkud užším uzlem, ale jiné zase, radost pohledět. Hned se poznalo, kdo to s tou volbou myslí vážně. Tak třeba pan poslanec Hašek. Vybral jemnou barvu, elegance sama. Nějaká fialová nebo růžová, tuším, byla. A moc dobře to věděl, jak je pěkná, protože ji pořád ukazoval. Na paty mu šlapal pan poslanec Severa. Světle modrá, jestli se nepletu, tón v tónu s košilí. Jo, taková kravata svědčí o pevných názorech. Jako skála. Těšila jsem se i na kravatu na pana Schwarzenberga. Jenž ten pořád spal s hlavou na prsou, takže jsem ji neviděla. Tak příště hlavu vzhůru, pane kníže!
Klára Mandausová
Prosím na kolenou: řekněte, kde je můj balík. A privatizujte ČEZ
Pěkně mě štvou účty za elektřinu. Před čtyřmi roky jsem platila za totéž dvanáct, loni šestnáct a letos kdovíkolik tisíců korun. A do ruda se vztekám i nad tím, že mi Česká pošta před Vánoci zašantročila balík. Ta pošta, která si taky přirazila. Ach ty stále dražší vstupy ..., sténá.
Klára Mandausová
Pseudosamci poslanci
Připustím-li, že je něco na tvrzení „za vším hledej touhu zalíbit se opačnému pohlaví“, pak docela chápu bídu naší politické scény. Takovou přehlídku asexuálních mužů jací brouzdají parlamentem a úřadem vlády, aby člověk pohledal. Může v takovém prostředí vzniknout něco užitečného?
Klára Mandausová
Prezidentská volba mě nezajímá
Už mě téma volby prezidenta rozčiluje. Kdo je lepší? Klaus nebo Švejnar? Může být českým prezidentem Američan? Není anebo je čas na změnu ...? Otázky, na které si sice můžu pro sebe odpovědět, ale to je tak všechno. Coby volič si připadám jako v jednom vousatém vtipu. Rádio Jerevan hlásí: v Moskvě mají maso. Paní volá do studia, zda maso bude i v Soči. Ano, říká moderátor, výstava masa je pojízdná.
| předchozí | 1 2 | další |
