Mluvící kavky

Vzrušují mě záhady a mystéria. Předplatila jsem si o nich dokonce časopis. Jenže možná to jsou vyhozené peníze. Stačí, když si pustím veřejnoprávní rozhlas.  Onehdy v něm říkali, že jakýsi člověk, pardon poslanec, co patří pod křídla modrého ptáka, přijal od detektivů nějaké hanbaté fotky jiného poslance stejné modré strany.

A přikoupil ještě další obrázky, tentokrát zelené dívky, přesněji dívky, jejíž matka je zelená. Tedy, ne že by něco špatného snědla, ale je taky poslankyně, ovšem za stranu, co převádí žáby přes silnici. A v rádiu se ptali, podobně jako otec ve filmu Pelíšky, komu to prospělo, no, komu to prospělo?

A najednou se do toho zamotal sám vrchní šéf té modré strany a mluvil, skoro křičel a možná se mu i trochu třásl hlas. O tom, jak je strašné, když si hřeje na prsou takové ničemy a prosil ty milovníky žab, ať ho neopouštějí. Prostě maglajs.

Přestala jsem chvíli hníst velkou měchačkou těsto na knedlíky, otřela si ruce od mouky do kalhot, strašný zlozvyk, takže jsem vypadala jako mlynář, tedy opravdový, to dá rozum, že ne ten bývalý ministr. To je zase jiná záhada, s tím soudem, co mu nejdřív napařil léta v káznici a pak řekl, že je vlastně nevinný, takže si může běhat, kde chce….

Ale zpátky. Položila jsem měchačku na stůl, špinavou stranou, takže jsem stůl omatlala, strašný zvyk, a zesílila hlas v rádiu. Patřil tomu poslanci, co rád sbírá fotky. A ten hned začal, jak je mu to strašně líto, a že už to nikdy neudělá a že se všem moc omlouvá. A vůbec mluvil jako pan Postránecký na divadle.

Tak proč ses do toho hnal? A co sis od toho vlastně sliboval? A kdo to všechno vlastně vymyslel? Taková kravina, kupovat něčí ne příliš ostré fotky a pak se je snažit prodávat … 

Nikdo mi pochopitelně neodpovídal. V rádiu  pořád drčel jako flašinet modrý poslanec.

To je mi záhada, to je mi záhada, jestli ono to nebude všechno ještě jinak. Těsto pomalu, ale natrvalo spojovalo měchačku se stolem. 

Ehmm, já tomu nerozumím, stála jsem uprostřed kuchyně s bílým papírem v ruce, stejně jako Iva Janžurová v komedii Ten svetr si nesvlíkej s dopisem pro svého manžela, kde stálo, že na něj v nemocnici čeká nemanželský dvouletý syn. Jen ta její typická rýha mezi nosem a horním rtem mi chyběla. Když jsem totiž s rozumem v koncích, vezmu si papír a tužku a začnu si souvislosti malovat. Jako v logických hrách z časopisů: nebyl to pán s červenou botou, ale ani pán s modrou kravatou, pachatel měl motýlka a každou botu jinou, který pán to byl? Kdepak kuchta od knedlíků, Sherlock Holmes.

To je komplot! Spiknutí nebývalých rozměrů a já ho odhalím!

Co na tom, že už se o to hezky dlouho snaží tým elitních novinářů.

Kreslím, čárám, jedna šipka k támhletomu, druhá zase k tomu. Ahááá. Jo tááák.

Detektiv Holmes se proměnil v brýlatého vědce ze střediska NASA, co se snaží strčit hranaté do kulatého.

Mám to, zakřičela jsem na svého muže a zamávala mu před nosem papírem s čmáranicí.

Tak, poslouchej, ti dva modří byli domluvení. Za vším stojí oranžová strana s růží. Když si modří koupili dva přeběhlé, proč by si na stejný nákup nemohli zajít i oranžoví?! Aby zasadili pořádnou ťafku tomu hlavnímu modrému.

Muž se na mě útrpně podíval: moc čteš Kopyta a Mňouka.

Má pravdu, každý večer před spaním. Dcera tyhle legrační příběhy Miloslava Švandrlíka, kde se dva školní kluci snaží objevit Ameriku, ale končí u Čerčan, miluje. Třeba jak vlezli do hradní studně, našli tajnou chodbu, co měla podle nich jistojistě vést k pokladu, jenže se vyhrabali u kastelána v kuchyni. Anebo jak naučili z pomsty k žáku Bičiště, který jim cosi nekalého provedl, mluvit kavky. Ty pak o něm všude hlásily: Bičiště je kosmický mameluk … 

Tak, moment. Jak souvisí mluvící kavky s poslancem Tlustým, Moravou, ODS, ČSSD, zelenými a spol….?

Asi vůbec nijak, anebo úplně.

Nejspíš má můj muž pravdu. Žádná konspirace století, jen jeden nebo víc pomstou kynoucích zubyskřípačů a jeden nebo víc snaživých trulantů. Když se blbost řetězí, vznikne z ní i lichoběžník.   

No nic, rádio přeladím na stanici, kde jsou slyšet jen housle a předplatné časopisu o mystériích rušit nebudu. A abych nezapomněla, víte, že ten dopis usvědčující z nevěry, co si potají četla ve veselé hře Iva Janžurová, vůbec jejímu filmovému manželovi adresován nebyl?

Prostě maglajs.