Prosím na kolenou: řekněte, kde je můj balík. A privatizujte ČEZ

Pěkně mě štvou účty za elektřinu. Před čtyřmi roky jsem platila za totéž dvanáct, loni šestnáct a letos kdovíkolik tisíců korun. A do ruda se vztekám i nad tím, že mi Česká pošta před Vánoci zašantročila balík. Ta pošta, která si taky přirazila. Ach ty stále dražší vstupy …, sténá.

Jenže, za co jim mám vlastně posílat pořád víc peněz? Za to, že se s jedněmi handrkuju o to, kdy přijedou opravit svoji rozbitou „skříň“ a druzí mi nejsou schopni odpovědět (protože zkrátka neví), kde se přes týden toulá má zásilka, kterou jsem měla mít druhý den doma? „Paninko, víte, co máme před svátky práce? Uvědomujete si, kolik lidí si posílá pohledy, balíčky atd.?,“ slyšela jsem místo omluvy, když jsem se pídila po balíkově osudu. Nevěřila jsem vlastním uším. To je jako bych každý červenec vylézala na zahradu v kožichu a pokaždé se divila, jak se hrozně potím.    

Jo, monopoly … Ve škole nám říkali, jak škodí. Uměla jsem tehdy vyjmenovat důvody, projevy i důsledky jejich zničujícího vlivu. Dnes už si z teorie moc nepamatuju. To ze zkušeností z praxe bych sestavila knihu.

ČEZ i Česká pošta se brání: my a monopoly? No, madam, to jste se musela splést. Podívejte na tu konkurenci všude kolem.

Jo? Ládidá (láryfáry :-)), jak ráda opakuje Annie Hallová ve stejnojmenném filmu Woody Allena. 

O cenách (i odměnách manažerů) teď ale psát nechci. Jejich nepoměr, anebo poměr, mě sice rozčiluje, ale to by bylo na dlouho… Ráda bych mluvila o jiném problému: o úrovni a kompetenci pracovníků zmíněných organizací a kvalitě služeb, kterých se mi za stále vyšší ceny dostává. 

Případ první:

Mrzlo až praštělo a ráno přestal „jít proud“. A protože jím doma nejen svítíme, vaříme, ale i kompletně topíme, byla to pro mě tehdy s batoletem v náručí pohroma.

„Prosím, chci nahlásit poruchu“.

"Ale to není porucha, to je plánovné přerušení dodávky elektřiny. Potrvá celý den."

„Ale když je plánované, proč o tom nic nevím? Alespoň bych navařila termosky vody a na odpoledne domluvila návštěvu u tety, která topí dřívím?“

"Ale my to řádně oznámili."

"A jak a komu, prosím?"

"Na obecní vývěsce." 

„Myslíte na té, co je od nás tři kilometry daleko v úplně jiné části obce? Vy máte smlouvu s vývěskou? Myslela jsem, že se mnou?“

Příběh druhý:

Čtvrtek: „Chci nahlásit poruchu spínače nočního proudu, netopí topení, neohřívá se voda.“

Čtvrtek: „Přijímáme.“ (Pamatujete, jak Vlasta Burian přijímal telegram ve filmu Přednosta stanice :-)?)

Pátek ráno: „Kdy přijede technik, aby opravil nahlášenou poruchu?"    

Pátek ráno: „Máme tu vaši hlášku. Ozveme se vám v pondělí, nejpozději v úterý.“

Pátek ráno: „Ne, vy se mi ozvete dnes a řeknete, kdy DNES přijede technik.“   

Pátek poledne: „Máte z pekla štěstí, technik se vrací okolo vás domů ze Sázavy, zastaví se.“

Pátek odpoledne, již ne po telefonu, ale před naším domem: „To máte skutečně z pekla štěstí,“ říká technik, „kdyby to totiž nebyla porucha spínače, ale něco jinýho, to byste zaplatili pěkný peníze. Takhle nic, buďte rádi …“

Příběh třetí:

Volám na infolinku České pošty: „Čekám na balík, který byl poslán 12.12, měl být doručen 13.12., dnes je 19.12. a nic. Nevíte, kde je? Dojela bych si pro něj na poštu, kde uvízl.“ Ptám se mírumilovně až zoufale. Potřebuju ho, protože jsou v něm vánoční dárky pro dceru.

„Bohužel vám nemůžeme říct, kde balík je. V sytému ho nevidíme. Zkuste si zavolat na poštu, která ho přebírala.“

Volám. „Nevidíme ho tady, zkuste si zavolat na poštu, která ho doručuje.“

Volám. „Tady není. Ale upřímně vám říkáme na poště, která ho přebírala, mají pěknej binec“.

Volám na ústředí: „Prosím, kde je můj balík?“

„Váš balík pošta nikdy fyzicky nepřebrala. Pouze ho odškrtla jako položku na soupisce předaných balíků (?!). Musíte požádat odesílatele, aby ho našel, nebo zásilku reklamoval.“ (??!!)  

Příběh má šťastný konec, další den balík přišel. S nálepkou: odesláno 12.12.

Protože jsem optimistka, věřím, že to byla všechno náhoda. Prostě jsem jen měla smůlu na špatně informované nebo špatně vyškolené pracovníky.

Jenže…možná .. ahááá, teď mi to došlo. My si nejspíš letos připlácíme, že budou vyškoleni a informováni lépe.