Magda Jogheeová
Heslo: Co nás nezabije, to nás přizabije (Boris Filan)
Žiju s rodinou a jinou zvířenou na vesnici. Mám pár kamarádů, ještě nějaké sny a tři sbírky fejetonů - „Nejlepší přítel člověka je mol“, „S kabelkou kolem světa a kompostu“ a "Je na kostele stále pět?"
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 896x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
Co právě poslouchám
Magda Jogheeová
Je na kostele stále pět?
„Teda mami, já myslela, že krmíš ptáčky, množíš rýmovníky a ty tady máš nahého chlapa,“ řekla dcera a podívala se směrem, kde ležel můj kufr. Usoudila ovšem, že postavu má krásnou. Bodejť, tahle postava se líbila každému...
Magda Jogheeová
Vsedě prostě neusnu...
Každý máme něco. Sedm miliard lidí a pravděpodobně sedm miliard všelijakých výjimečností, podivností a úchylek. Já třeba nemůžu spát v dopravních prostředcích .Neusnu ani minutu, i když letím až na druhý konec světa.
Magda Jogheeová
Ve znamení Vah
Stojím nad přihrádkami s rohlíky a jsem zoufalá. Mám vzít bílý rohlík nebo tmavý? Je mně jasné, že Lev by popadl do tlamy něco okamžitě a zmizel by v divočině.
Magda Jogheeová
Vlci, raději se pořádně schovejte!
Doufám, že jsem k tomu také nepřispěla, že ten vlk je mrtvý... Protože jsem si celou dobu myslela, že se to jednou stane. A víme, že myšlenka je hmota. Měla jsem myslet raději na to, že je nikdy nikdo neuvidí.
Magda Jogheeová
Jak jsem dostala na frak od indických běžců…
Byla to vážně dobrá lekce. Dali mi ji indičtí běžci a muž, který je přišel odchytit. Přišel s maličkou přepravkou, která vypadala jako kabelčička na ples a jakousi síťkou na motýly...
Magda Jogheeová
Můj francouzský kadeřník
Jsem noční můrou kadeřníků. A oni mojí. Jednomu kvůli mně vypadl několikrát z ruky hřeben a nakonec si ještě musel dát práska...
Magda Jogheeová
Trpím tím pitomým syndromem...
Když se mě někdo zeptá, kolik máme koček, říkám, že nevím a vypadám jako blbka, která nedokáže spočítat ani vlastní kočky.
Magda Jogheeová
Paní, nemáte vidle?
Tak on v době supermoderních popelnic, které samy nahlásí na dispečink, že jsou přeplněné, chce po mně vidle! A nějakého pořádného chlapa k tomu!
Magda Jogheeová
Dýchání z úst do blizny
Dvouocasého lva ve státním znaku bych vyměnila za travní frézu s dvanácti ocelovými noži, drtič větví či křovinořez...
Magda Jogheeová
Perfect Day
Zdálo se, že 17. červenec 2015 bude pro mě jedním z nejkrásnějších dnů v roce... Nechtělo se mi ani věřit, že člověk může zažít takový Perfect Day.
Magda Jogheeová
Kráska na zabití
Vypadala jak Naomi Campbell, když se plavným krokem procházela po molu, tedy střeše našeho domu. Měla jsem ji tenkrát hnát sviňským krokem... jenže jsem sprostě naletěla.
Magda Jogheeová
Jako žačka pomocné školy…
Vzdychám a trochu mi škube levé víčko, když ten mladíček, hydrogeolog, nejspíš po škole, tady učeně vypráví, jak v žádném případě naše vesnice o vodu nepřijde.
Magda Jogheeová
Přeroste ti to přes hlavu!
Maminka mě varovala, ať si neberu závodního chrta do paneláku. Přeroste ti to přes hlavu, řekla doslova. Započítala do toho samozřejmě také moje tři děti, že bydlíme v osmém patře a tak dál.
Magda Jogheeová
Svět potřebuje montéry
Svět je nepochybně v rozloženém stavu. Rozporcován na malé kousky a součásti, které je potřeba znovu složit. Lidé se mění v méně či více schopné montéry.Rozumět a umět číst návody znamená často víc než vysokoškolský diplom.
Magda Jogheeová
Výkřik malé lištičky
Leží už asi týden na trase Nový Bor – Česká Lípa, za odbočkou na Skalici. Teprve včera jsem si jí všimla pořádně. Má zoufale rozevřenou tlamičku. Jakoby křičela...
Magda Jogheeová
Jak se „odstřeluje“ vesnice…
Stojím u březového lesíka a říkám si, že je to zlý sen. Spíš blbá počítačová hra, to je přesnější. Protože vesnice a města se občas takhle „odstřelují“ od stolu. Aniž by někdo vstal a přišel se na ně podívat.
Magda Jogheeová
Umýt ruce, spláchnout a mailovat
Můj kamarád Martin neuměl ještě před rokem napsat esemesku. Nechtěl se nic takového učit, říkal, že stačí, když umí přijmout hovor a zavolat. I to považoval za zbytečné.
Magda Jogheeová
Až mě vlastní želva zažaluje…
Trochu se obávám, že želva bude prvním tvorem v naší domácnosti, který na mě podá trestní oznámení. Na policii, na životním prostředí, u ochranářů. Ať si sama vybere.
Magda Jogheeová
Tak sejdeme se v té posteli nebo ne? (Příspěvek k 1. máji)
Slavná Brigitte Bardot kdysi řekla, že se všichni jednou sejdeme v posteli. Je citována s menšími odchylkami. Údajně měla říct, že „Svět je malý a jednou se všichni sejdou v posteli“.
Magda Jogheeová
Dřevo pracuje nebo také Pracující dřeva
Mám alergii na větu, že dřevo pracuje. Sdělují mně ji obvykle řemeslníci, když nemůžu třeba za pár týdnů zavřít nové dřevěné okno nebo dubové dveře. Ty teď fungují jako v nějakém filmu z Divokého západu.
Magda Jogheeová
Spolucestující z letu 9204
Když psychiatr Max Kašparů radil, jak si má člověk vytvářet šestistěn, aby nevyhořel, na něco zapomněl. Vyjmenoval stěny, které představuje rodina, kamarádi, spolupracovníci, těšení a tak dál. Asi mu nepřišlo důležité sdílení se spolucestujícími.
Magda Jogheeová
Kdyby mě napadl divočák
Podívala jsem se na svoji levou botu a prolétlo mi hlavou, co kdyby mě napadl divočák? Jsou tady všude, akorát je nevidím, protože jsou plaší a opatrní. Na uzávěru mé levé boty totiž klinká zelená kancelářská sponka
Magda Jogheeová
Šokující zjištění
Četla jsem nedávno recenzi na film Vybíjená, natočeného podle románu Michala Viewegha. Je to údajně (film jsem neviděla) groteska o přátelství, osudových láskách, kráse a ošklivosti, alkoholu a hledání lidského štěstí.
Magda Jogheeová
Můj osobní pozdrav slunci
Naposledy jsem cvičila v roce 1975 na spartakiádě. I té jsem se však chtěla vyhnout. Místo tělocvičny jsme trávily čas s kamarádkou Libuší v mléčném baru na rohu Opletalky a Václaváku, což bylo ještě dobré, protože jsme také mohly sedět v baru úplně jiného kalibru.
Magda Jogheeová
Kocour jménem František
Byl to takový půlnoční kocour... Plachý, vystíhovaný, trochu jako na pervitinu, trochu lehce zhulený, hladový, rozcuchaný, bezejmenný.
| předchozí | 1 2 | další |
