Přeroste ti to přes hlavu!

Maminka mě varovala, ať si neberu závodního chrta do paneláku. Přeroste ti  to přes hlavu, řekla doslova. Započítala do toho samozřejmě také moje tři děti, že bydlíme v osmém patře a tak dál.  

Nic z toho se nestalo. Anglický chrt byl v paneláku šťastný. Myslím, že obecně se dá říct, že greyhoundi dají přednost gauči před zahradou. Když jsme se po letech přestěhovali na vesnici, tuším, že měl deprese a odmítal chodit ven. Držel se nejraději v obýváku a kuchyni. Pokud vyšel do prvního patra, vypadalo to, že má pohybu dost tak na půl roku. Děti mně kupodivu také přes hlavu nepřerostly. I když jsou už dospělé, jsem pořád největší …  Přerostlo mně přes hlavu úplně něco jiného. To, co by mě vůbec nenapadlo. Vlastní zahrada. Stalo se tak průběžně, pomalu  a plíživě. Vlastníme 1200 metrů čtverečních nefalšované středoevropské džungle. Vůbec nevím, proč jsem se na ni musela odletět podívat až na druhý konec světa, na Molokai, když stačí otevřít dveře domu…

    Tak například magnolie Susan. Takové něžné jméno má, ovšem za čtyři roky začala vypadat jako gorila. Zabrala celou malou předzahrádku,  přestože o ní píšou, že do výšky vyroste maximálně metr a půl až tři a do šířky jeden až dva. Tak to je lež. Naše Susan XXL měla do šířky asi pět. Když jsme chtěli projít, museli jsme se šikovně proplazit a cestu si proklestit. Jednoho dne jsem vzala pilku, našla nejrovnější, nejsilnější větev a vymodelovala z keře strom. I když se takové řezání  nedoporučuje, evidentně jí to prospělo. Nám také. Můžeme zase volně  procházet. Tak Susan  jsem ještě zvládla, ale dál už nic.

    Modřín, co měl sloužit jako ozdoba polokruhových tvárnic  zpevňujících hráz, má už skoro tři metry. Rozbil tvárnice, upevnil hráz vlastními kořeny a nadšeně valí dál k nebesům. Vůbec nevím, kdy se to stalo, byl celou dobu takový křehký, maličký. Stříbrný smrček, který nabízeli před lety v zahradnictví k Vánocům, tam trčel ještě na jaře. „Chtěl by už nasadit, jinak bude po něm,“ povzdechl majitel. Jasně, že jsem ho odvezla. Nemohla jsem se dívat na strom, který trpí v malém květináči. Dnes má asi dvanáct metrů, což jsem vůbec nechtěla, ale copak můžu bránit stromu ve vývoji?

   O trávě raděj nemluvím. Místo úhledného účesu na ježka, připomínají trávy rozevláté, dlouhé vlasy éterické bytosti. Útěchou je pocit, že živíme všechny včely , vosičky, čmeláky a další hmyz v Českolipském okrese. Máme tak přátelskou trávu, že se k nám nastěhovala zápřednice jedovatá, pavouk z jihu Evropy, která  rozhodila sítě a vybrala si naši zahradu za trvalé bydliště.

  Kamarád Honza mně jednou k narozeninám přinesl bonsaj - jedličku. Měla už několik let a zhruba dvanáct centimetrů. Řekl, že ji musím hlídat a udržovat a přidal mi k jedličce malou brožurku. Udržovala jsem  stromeček asi pět let. Pak mně přeskočilo a rozhodla jsem se, že ho nechám žít. Nasadila jsem jedličku do rohu zahrady. Rostla jako kdyby jí hořela koudel u spodního patra, chtěla dohnat ty ztracené roky.  Cvakla jsem jí špičku, ale ona jen přeřadila, hodila čtyřku (čtyři špičky)  a jede dál.

     Sakura vypadá jako obrovská pinie, houšť zlatých dešťů  propletených s jasmínem, borovicový les… Broskev se chová jako přísavník a vytváří eko-zateplení celé jižní straně domu, z oken nic nevidíme.  Jak jsem to mohla dokázat? Kdybych to ovšem chtěla, budu mít kolem sebe samé neduživé chudinky…

     Nedávno jsem byla u rybníku v Holanech, bydlí tam Kurfürstovi. Pan Kurfürst, ačkoliv vystudoval veterinu, je neuvěřitelný zahradník.  Na ploše několika metrů čtverečních má ovocný sad sloupovitých stromů.  Stromy stojí v řadě jako vojáci, jedna radost a velikost, stejnoměrně rozvětveny, na všechny dosáhnete. Říkal mi, ať to zkusím, jenže já dobře vím, jak to dopadne. Kdybych já nasadila takové stromy, brzy z nich budou rozjívení  hip-hopeři šplhající do stráně a přes plot k sousedům.

      Nevím, proč to vždycky pohnojím, když skoro vůbec nehnojím…

      Nejen rostliny, nám i zakrslý králík vyrostl do velikosti  mohutného zajíce. Nejdřív nás napadlo, že ho půjdeme reklamovat, ale copak je možné reklamovat něco, co na vás kouká smutnýma, přerostlýma očima?

      Dala jsem si poslední šanci a koupila zakrslou meruňku ( vytěsnila jsem z hlavy králíka). Raduju se z jejích čtyřiceti centimetrů. To tady dlouho nebylo. Neměla by být větší než metr.  Ovšem při  mých nadpřirozených, vegetativních schopnostech to tipuju za dva roky tak na sedm…

      ( Napsáno pro ONA Dnes – červen 2015)