Jinak zdravím, Magdo, tady Jana Svátková, spolužačka z fakulty..

Ahoj Jano! Mně také ten můj pravidelně něco sejme. Mám prej rostliny označit, že se v nich nevyzná... naposledy jsem přišla o slunečnice. Manželství jsem zatím nevzdala ( Ovšem korejská jedle, to je něco) Ale jestli ještě jednou něco usekne...

Krásné povídání! Jednou jsem si za velký peníz pořídila sazenici korejské jedle, to je ta, co jí šišky rostou k nebi. Zasadila jsem ji do trávníku, že jí za rok najdu vhodnější místo. Jak se tak ten můj rozmáchl kosou, bylo po jedličce. Ve skutečnosti mi časem přerost přes hlavu manžel, když se z něho stal krutovládce. Na něho jsem pilu ani křovinořez vzít nemohla, tak jsem manželství vzdala. Dnes žiji v paneláku a veškerou svou půdu mám ve třech květináčích.

Máme to podobně. Babičce vyrostl pudl-toy do velikosti pudla středního, nám mini králík do velikosti jateční. Kytky a dřeviny nevím, dospělý syn je bere křovinořezem, když začnou obrůstat enormně

I já už vzala do ruky pilku. Ale člověka to bolí, když tak krásně rostou...

to všechno znám, jak pejska dávajícího přednost gauči před procházkami, tak zahradu, která mi přerůstá přes hlavu

jen s králíkem zkušenost ještě nemám, vzhledem k tomu že Andík odešel do psího nebe, možná to ale zkusím

Moje kamarádky mají takové kouzelné, pohledné zahrádky. No co, džungle se někdy hodí. A králíčci jsou milí.

To Ti pěkně děkuju, Horste. V neděli jsem podřízla jeden strom a mám z toho trauma ještě teď. Snad obroste...

Magdo, hezké líčení zahradnických strastí. Budeš muset vstávat při východu slunnce a končit při jeho západu každý den. Budou Ti bolet záda i jiná místa, ale šťastná zůstaneš. Hezký den